10.2.17

Pavel Kraemer: Soukromé školy nepodporují segregaci

Institut pro podporu inovativního vzdělávání se zabývá podporou inovativních škol, včetně soukromých, a proto případnou změnu kurzu Ministerstva školství, které se rozhodlo omezit počet soukromých škol, považuje za nešťastnou a nekoncepční.

Proč nešťastnou?

Hlavním argumentem pro zamítání soukromých škol zpravidla bývá snaha o co nejmenší sociální segregaci ve společnosti. Tuto chvályhodnou snahu ministerstva, která se mimo jiné projevuje prosazováním inkluzivního vzdělávání – začleňováním znevýhodněných dětí do běžných škol, podporuje i Institut pro podporu inovativního vzdělávání. Omezováním vzniku soukromých škol ale problém nevyřešíme. A dovoluji si tvrdit, že ho spíše prohloubíme.

Větší část nově vznikajících soukromých škol vzniká zezdola, na podnět rodičovské veřejnosti. Jde o rodiče, kteří nejsou spokojeni se školami ve svém okolí, vytýkají jim, že nedostatečně připravují děti na život. Místo klíčových kompetencí podporují spíše memorování vědomostí, známkováním a přílišným důrazem na výkon blokují rozvoj sociálních dovedností. Proto rodiče zakládají nové školy využívající inovativní a alternativní metody výuky.

Rodičovská veřejnost zakládá soukromé školy, protože nemá možnost zakládat školy veřejné. Ne proto, že chtějí sociální segregaci svých dětí. Mimochodem celá řada soukromých škol má školné okolo 1000 Kč měsíčně, což si může dovolit většina rodin – pokud vzdělávání považují za svoji prioritu. Učitelé na těchto školách mají často nižší platy než na školách státních – právě proto, aby umožnili přístup do školy dětem ze všech sociálních vrstev.

O co těmto rodičům především jde? O respektující přístup, vedení dětí k vzájemné toleranci. A právě na tomto přístupu staví všechny alternativní pedagogické proudy. A ministerstvo teď chce ve jménu boje proti sociální segregaci omezovat alternativně či inovativně laděné školy, které v praxi ukazují, jak může úspěšně fungovat inkluze, které mají za nejvyšší prioritu vést děti k toleranci a respektu. Místo toho, aby je podporovalo a umožnilo veřejným školám se od nich inspirovat. Ono totiž zavádět sociální opatření typu inkluze nejde prostým příkazem shora. Musí se to ještě umět, každý učitel z praxe ví, že je to velmi obtížné. V málokteré škole to skutečně umí, a právě mezi soukromými školami vybudovanými rodiči najdeme celou řadu pozitivních příkladů. Tak proč místo omezování soukromých škol spíše nepracovat na tom, aby se tyto příklady dobré praxe a toto know-how více nedostávalo do veřejných škol?

Ve školství je málo energie. Málo peněz, chybí dostatek kvalitních lidí. A bez nové energie se školství nikam neposune. Co získáme tím, že zablokujeme přísun nové energie a peněz ze strany iniciativních rodičů a učitelů, kteří chtějí učit zajímavěji a inspirativněji?

Existují i některé soukromé školy se školným kolem 10 000 Kč. Kdyby se restriktivní opatření týkala pouze těchto škol, možná by to dávalo smysl. Ale jen možná. Co totiž udělají bohatí rodiče, kteří chtějí maximálně investovat do vzdělávání svých dětí, pokud jim neumožníme dát dítě do takovéto soukromé školy? Přepíšou děti na domácí vzdělávání, čímž se míra sociální segregace ještě zvýší. Takže raději zakážeme i domácí vzdělávání. A jak tito lidé zareagují? Odejdou do zahraničí, do zemí, kde jsou soukromé školy podporovány. A v českém školství bude peněz zase o něco méně.

Proč nekoncepční?

Hlavním důvodem odmítnutí by podle interního pokynu ministerstva měla být nenaplněnost veřejných škol v regionech. Určitě to neplatí ve všech regionech, např. v Praze a v některých přilehlých oblastech školy v souvislosti s generačním boomem doslova praskají ve švech. Praha v současné době dokonce staví nové veřejné školy, potřebuje navýšit kapacity o tisíce žáků. Ale především – copak se situace naplněnosti veřejných škol skokově změnila za pouhý rok? Vždyť minulý rok ministerstvo schválilo vznik více než 40 soukromých škol!

Problém segregace je neméně ožehavý i ve státních školách. I kdybychom zrušili všechny soukromé školy, nikterak nezamezíme tomu, aby vzdělanější a často i movitější vrstva rodičů neposílala děti do dobrých, vyhlášených veřejných škol, a zbytek dětí nezůstával v těch horších školách. Rodiče masivně přepisují trvalá bydliště svých dětí, aby se dostaly do vyhlášené školy. Kde mimochodem rodiče často také platí – např. v bilingvních třídách – a není to málo. Nemělo by ministerstvo spíše řešit tento problém? Týká se daleko většího množství škol, než je počet těch soukromých. Segregaci více či méně podporuje velká část české společnosti. Spíše než zavádět nové restrikce a represivní opatření, mělo by ministerstvo co nejvíce investovat do osvěty. Je třeba opakovaně a trpělivě vysvětlovat, jaké přínosy má pro zdravé a dobře situované děti soužití s dětmi ze slabšího sociálního prostředí či s dětmi s nejrůznějšími handicapy. Pokud ministerstvo pro své prosociální kroky na svou stranu nezíská většinu veřejnosti, budou veškerá opatření kontraproduktivní, budou se obcházet, což může vést k ještě větší kontrole a represi a k ještě větší nedůvěře veřejnosti. Lepší by bylo veřejnosti ukazovat příklady jak veřejných, tak i soukromých inovativních škol, kde se inkluze a prosociální výchova k toleranci daří. A samozřejmě tyto školy podporovat a neomezovat. Byla by škoda je rušit, je jich zatím málo.

Doufám, že nakonec přece jen zvítězí zdravý rozum a ministerstvo svůj postoj změní. Bude se o tom rozhodovat v nejbližších dnech …

V Praze dne 8.2.2017

Mgr. Pavel Kraemer, Ph.D.

ředitel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání

www.inovativnivzdelavani.cz

Převzato z ModerníVzdělání.cz

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jakýkoli malý kolektiv dětí posazený, a to z jakéhokoli důvodu, mimo hlavní vzdělávací proud je z podstaty věci sám segregací. Viz kauza dětí umístěných v minulosti do tehdy praktických škol údajně bez dostatečně patřičné příčiny.

Fanda Moudry řekl(a)...

Soukromé školy vyřazují žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí obyčejným školným.

Okomentovat