9.2.17

MŠMT: Teze indikátorů pro učitele ve třetím kariérním stupni

Návrh kariérního řádu učitelů představila v úterý ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová spolu s náměstkem Václavem Píclem pedagogům v rámci dvou kulatých stolů v Brně a v Benešově. Kulatých stolů se zúčastnilo zhruba 200 učitelů, kteří poskytli prvotní zpětnou vazbu. Publikujeme dnes sadu materiálů k proběhlým kulatým stolům jako podklad k veřejné diskusi.




STANDARD UČITELE – TEZE INDIKÁTORŮ PRO UČITELE VE TŘETÍM KARIÉRNÍM STUPNI
OBLAST A: OSOBNÍ PROFESNÍ ROZVOJ
1.1 Profesní znalosti
Učitel je vybaven potřebnými profesními znalostmi, zejména znalostmi cílů vzdělávání, znalostmi kontextů vzdělávání, obecnými pedagogickými znalostmi, znalostmi kurikula, znalostmi obsahu, pedagogicko-psychologickými znalostmi o dětech, žácích nebo studentech a didaktickými znalostmi obsahu, a zakládá na nich svou pedagogickou činnost.
1.1.1 Znalosti cílů vzdělávání
Reflektuje úlohu školy ve společnosti v širších souvislostech a na pozadí hodnotových orientací a probíhajících změn ve společnosti. Má široký rozhled, díky němuž zaujímá zdůvodněná stanoviska k proměnám cílů vzdělávání a iniciuje nebo vede v této oblasti diskusi na odborných fórech.
1.1.2 Znalosti kontextů vzdělávání
Díky hlubokému vhledu do prostředí (popř. dalších kontextů), v němž jeho škola a školy obdobného typu pracují, přispívá k nastavování optimálních podmínek pro jejich fungování.
1.1.3 Znalosti o dětech, žácích nebo studentech
Díky svým zkušenostem a znalostem (při zohlednění probíhajících společenských změn) vystihuje typické charakteristiky dětí, žáků nebo studentů a nachází adekvátní pedagogické přístupy pro práci s nimi.
1.1.4 Znalosti o řízení třídy
Zná různé způsoby, jak k učení povzbudit i děti, žáky nebo studenty méně motivované či slaběji disponované a nadané, a ve vzdělávání nebo výuce je efektivně využívá. Vyhledává informace o řízení třídy, motivování dětí, žáků nebo studentů, práci s dětmi, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami a seznamuje s nimi ostatní.
1.1.5 Znalosti kurikula
Má ucelený přehled o strategických  dokumentech a relevantních právních předpisech v oblasti školství, a to nejen stupně školy, na němž působí, ale také stupňů předcházejících a navazujících. Formuluje a vznáší odůvodněné podněty pro revize školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího programu vyšší odborné školy, popř. rámcového vzdělávacího programu.
1.1.6 Znalosti obsahu vyučovaných předmětů nebo vzdělávací nabídky
Svůj předmět nebo témata vzdělávání nahlíží v širších mezioborových souvislostech a na pozadí aktuálního vývoje. Zaujímá zdůvodněná stanoviska k proměnám obsahu vzdělávání a iniciuje nebo vede v této oblasti diskusi na odborných fórech. Reflektuje vývoj oboru, umí rozlišit podstatné změny od méně podstatných.
1.1.7 Didaktické znalosti obsahu
Disponuje širokou základnou znalostí o tom, jaké typické představy mají děti, žáci nebo studenti v souvislosti s určitým učivem nebo vzdělávací nabídkou, s jakými obtížemi se při učení setkávají, a ví, jak lze učivo nebo vzdělávací nabídku zpřístupnit i dětem, žákům nebo studentům se speciálními vzdělávacími potřebami.
1.1.8 Další (specifické) znalosti a dovednosti
Své specifické znalosti (např. z oblasti digitálních technologií, cizích jazyků) využívá ve své pedagogické činnosti i originálním/nebo tvůrčím způsobem.

1.2 Schopnost sebehodnocení a sebevzdělávání
Učitel je schopen reflektovat sebe sama, plánovat a naplňovat svůj osobnostní a profesní rozvoj se zřetelem k potřebám školy a svým profesním zájmům, systematicky se vzdělává, pečuje o svůj psychosomatickou kondici a udržuje si všeobecný a kulturní rozhled
1.2.1 Sebepoznávání
V kontextu měnících se požadavků na vzdělávání prohlubuje poznávání sebe sama. Soustavně využívá sebereflexi, hodnocení a zpětnou vazbu od jiných pro svůj profesní rozvoj.
1.2.2 Rozvoj profesního já
Ve své pedagogické činnosti běžně využívá své silné stránky. Na základě sebepoznání a aktuálních potřeb dále rozvíjí své osobnostní a profesní kvality. Je otevřen změnám, které na něj kladou nové nároky, a vyhledává nové výzvy.
1.2.3 Další profesní rozvoj a vzdělávání
Dále se vzdělává, aktivně vyhledává a využívá nové podněty a možnosti pro svůj profesní rozvoj, Zapojuje se do dění v profesních komunitách a napomáhá propojovat praxi s teorií, resp. s novými vědeckými poznatky.
OBLAST B: VLASTNÍ PEDAGOGICKÁ ČINNOST
2.1 Plánování výuky
Učitel systematicky plánuje, co, jak a proč se mají děti, žáci nebo studenti učit, na podkladě didaktické analýzy obsahu vzhledem k vzdělávacím cílům stanoveným v kurikulárních dokumentech a s ohledem na individuální možnosti a potřeby dětí, žáků nebo studentů.
2.1.1 Plánování – cíle
S hlubokým porozuměním vztahům mezi cíli, obsahy a metodami výuky nebo vzdělávání se podílí na navrhování a zdůvodňování inovací v oblasti plánování školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího programu vyšší odborné školy a výuky nebo vzdělávání.
2.1.2 Plánování – obsah
Sleduje vývoj svých oborů a na základě toho navrhuje inovace obsahu vzdělávání. Využívá poznatky oboru pro zkvalitnění příprav na výuku nebo vzdělávání, popř. pro inovaci školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího programu vyšší odborné školy. Do vzdělávání nebo výuky začleňuje i nejnovější poznatky z oborů i z praxe.
2.1.3 Plánování – metody
Sleduje didaktické trendy v oblasti podpory učení, navrhuje inovace (např. učební či metodické opory pro vzdělávání nebo výuku) a s přihlédnutím ke speciálním vzdělávacím potřebám dětí, žáků nebo studentů je zavádí do vzdělávání nebo do výuky.
2.1.4 Plánování – ohled na možnosti a potřeby dětí, žáků nebo studentů
V plánu vzdělávání nebo výuky zvažuje a ve vhodných případech zohledňuje i návrhy dětí, žáků nebo studentů a vychází tak vstříc jejich možnostem a potřebám, učebním stylům a strategiím. Dle možností se podílí např. na vytváření učebních či metodických opor v této oblasti.

2.2 Podpora učení
Učitel využívá široké spektrum metod a forem výuky, které vedou k aktivnímu a kooperativnímu učení žáků. Individualizuje výuku s ohledem na dispozice, zájmy, potřeby i možnosti jednotlivých dětí, žáků nebo studentů. Výchovně působí na děti, žáky nebo studenty, umožňuje jim získat vnitřní motivaci, osvojit si žádoucí kompetence, dovednosti a znalosti.
2.2.1 Metody výuky – aktivní učení
Z širokého spektra forem a metod volí postupy optimální náročnosti pro různé skupiny dětí, žáků nebo studentů. Uplatňuje a popř. ověřuje inovativní formy a metody vzdělávání nebo výuky, kriticky zvažuje jejich přínos pro děti, žáky nebo studenty.
2.2.2 Metody výuky – adaptivita
Aktivně utváří hodnotné příležitosti k učení dětí, žáků nebo studentů, problematizuje zažité postupy, je iniciátorem jejich změn.
2.2.3 Motivování a aktivizace dětí, žáků nebo studentů
Uplatňuje, popř. navrhuje nové tvůrčí přístupy pro kognitivní aktivizaci dětí, žáků nebo studentů, zvýšení jejich vnitřní motivace, rozvoj kompetencí k učení či k řešení problémů, vede k rozvoji kritického myšlení a tvořivosti.
2.2.4 Diferenciace a individualizace
Vyhledává, popř. ověřuje postupy pedagogické diagnostiky ke zjištění vzdělávacích potřeb nebo obtíží dětí, žáků a studentů. S hlubokou znalostí problematiky přistupuje k tvorbě a realizaci individuálních vzdělávacích plánů s ohledem na maximální rozvoj potenciálu každého dítěte, žáka nebo studenta.
2.2.5 Zprostředkování učiva nebo vzdělávací nabídky
Zprostředkovává dětem, žákům nebo studentům učivo nebo vzdělávací nabídku v širších mezioborových, kulturních a společenských souvislostech. Sleduje vývoj svých oborů a na základě toho inovuje obsah vzdělávání, podílí se na tvorbě a realizaci mezioborových projektů. Spolupracuje se sociálními partnery.

2.3 Vytváření pozitivního prostředí ve škole - péče o klima
Učitel podporuje sociální klima, založené na vzájemném respektu a spolupráci. Vytváří podmínky pro učení dětí, žáků nebo studentů, které umožní, aby se mohli cítit dobře, kvalitně pracovat a usilovat o zlepšení svých výkonů.
2.3.1 Učební prostředí
Navrhuje a tvořivě uplatňuje strategie a techniky podpory pozitivního sociálně-emočního klimatu. Využívá a vytváří příležitosti k rozvoji interkulturního povědomí dětí, žáků nebo studentů.
2.3.2 Soudržnost třídy a spolupráce
Na základě systematické diagnostiky sociálních vztahů ve třídě předchází nebezpečí vzniku negativních sociálních jevů. Přispívá k utváření pozitivního klimatu ve třídě i ve škole.
2.3.3 Kázeň a řízení třídy
S citem pro okamžitý stav třídy a jednotlivých dětí, žáků nebo studentů uplatňuje, popř. ověřuje varianty výchovných opatření. Zvládá i náročné situace mezi dětmi, žáky nebo studenty. Vede děti, žáky nebo studenty k participativnímu řízení kolektivu, k poznávání mezilidských vztahů. Organizuje a koordinuje spolupráci kompetentních osob při řešení problémů v chování dítěte, žáka nebo studenta nebo ve vztazích mezi nimi.
2.3.4 Podmínky učení
Uplatňuje, popř. navrhuje a ověřuje různá inovativní opatření ke zlepšení učebního prostředí ve třídě, ve škole i v dalších prostředích, kde učení probíhá. Všestranně usiluje o pomoc dětem, žákům nebo studentům z odlišného sociokulturního prostředí.

2.4 Hodnocení
Učitel hodnotí průběh a výsledky vzdělávání dětí, žáků nebo studentů na základě jasných kritérií vztažených k cílům učení a s ohledem na individuální možnosti dítěte, žáka nebo studenta. Učitel hodnotí tak, aby dítě, žák nebo student získával informace pro své další učení a aby se učil autonomnímu hodnocení. Učitel vede děti, žáky nebo studenty k odpovědnosti za průběh a výsledky vzdělávání; opírá se přitom o účinnou komunikaci a spolupráci s ostatními učiteli, rodiči nebo s partnery školy.
2.4.1 Postupy hodnocení
S hlubokým vhledem využívá širšího spektra forem, metod a nástrojů hodnocení, kriticky zvažuje jejich přínos, popř. navrhuje a ověřuje přístupy nové.
2.4.2 Pozorování žáků a dokumentace pokroků
Uplatňuje, popř. navrhuje a ověřuje inovativní způsoby získávání údajů o výsledcích a průběžných pokrocích v učení dětí, žáků nebo studentů s cílem propojovat sumativní a formativní hodnocení.
2.4.3 Vymezování kritérií hodnocení
Vytváří příležitosti k tomu, aby se děti, žáci nebo studenti mohli podílet na vytváření hodnotících kritérií. Dle možností rozpracovává a ověřuje nové metody tvorby kritérií vztažených k cílům učení ve své třídě, popř. se podílí na vytváření systému hodnocení ve škole (pracuje např. s daty z externího hodnocení – státní maturita, mezinárodní šetření, z výsledků šetření České školní inspekce).
2.4.4 Poskytování zpětné vazby pro zlepšení
Uplatňuje, popř. rozpracovává a ověřuje i méně běžné způsoby poskytování zpětné vazby vhodné vzhledem k věkovým specifikům i charakteru oborů vzdělávání na úrovni školy. Zpracovává a analyzuje výsledky např. v rámci vzdělávacích oblastí, ročníků, školy a navrhuje opatření ke zlepšení.
2.4.5 Individualizace při hodnocení
S využitím specifických diagnostických metod se propracovává k hlubšímu poznání dětí, žáků nebo studentů a k individualizaci jejich hodnocení. Vnímá hodnocení dětí, žáků nebo studentů v širších souvislostech a vyvozuje závěry pro adaptaci přístupů k typově odlišným skupinám dětí, žáků nebo studentů.
2.4.6 Podpora žáků při sebehodnocení
S přehledem v dané problematice uplatňuje, popř. navrhuje a ověřuje nové postupy hodnocení, které podporují u dětí, žáků nebo studentů sebehodnocení a vedou k pozitivní sebekritice. Motivuje děti, žáky nebo studenty ke srovnávání jejich práce v širším kulturním či společenském kontextu.

2.5 Reflektování výuky a její zlepšování
Učitel systematicky reflektuje procesy plánování, realizace vzdělávání a jejich výsledky s cílem zkvalitnit svoji práci a zvýšit tak efektivitu vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta.
2.5.1 Shromažďování informací o vzdělávání nebo výuce
Prohlubuje teoretickou zakotvenost reflexe – opírá se nejen o poznatky z praxe, ale i o poznatky z odborné literatury a výzkumu. Rozšiřuje spektrum používaných reflektivních postupů.
2.5.2 Analýza a hodnocení profesní činnosti
Na základě systematické reflexe prokazuje hluboké porozumění pedagogickým jevům, vzdělávacím procesům, pedagogickým situacím a jejich aktérům, což mu umožňuje podávat odůvodněné návrhy na zlepšování vzdělávání nebo výuky nejen ve své třídě ale i obecně.
2.5.3 Návrhy na vlastní zlepšování při realizaci vzdělávání nebo výuky
Na základě systematické reflexe a schopnosti teoretického zobecňování svých zkušeností z praxe uplatňuje, popř. navrhuje a ověřuje nové možnosti zlepšování vzdělávání nebo výuky a zprostředkovává je kolegům.
2.5.4 Zdůvodňování výukových postupů
Při zdůvodňování se opírá o nové poznatky z širšího spektra oborů a výzkumů, s ohledem na adresáta volí a korektně využívá odbornou terminologii.
OBLAST C: SPOLUPRÁCE A PODÍL NA ROZVOJI ŠKOLY
3.1 Sdílení a spolupráce
Učitel přispívá k vytváření pozitivního klimatu školy, založeného na vzájemném respektu, sdílení společných profesních hodnot a spolupráci.
3.1.1 Účast na životě školy
Vytváří příležitosti pro týmové a celoškolní aktivity, do dění ve škole aktivně zapojuje další kolegy. Dle možností navrhuje a organizuje vyhodnocování těchto aktivit a sdílení jejich výsledků.
3.1.2 Sdílení a spolupráce s kolegy, vzájemná podpora
Podněcuje konstruktivní spolupráci s vedením školy a s kolegy ve škole i mimo ni, vytváří příležitosti pro sdílení profesních znalostí a zkušeností. Formuluje podněty a témata vhodná pro vzájemné sdílení a podporuje při něm ostatní.
3.1.3 Řešení problémů
Iniciuje diskuse k tématům, která považuje za přínosná v souvislosti s děním ve škole. Navrhuje strategie řešení problémů, realizuje a vyhodnocuje je, čímž napomáhá ostatním vytvářet si repertoár řešení problémů v různých situacích.

3.2 Komunikace a spolupráce se zákonnými zástupci
Učitel poskytuje zákonným zástupcům (dále jen „rodiče“) informace o škole a vzdělávání ve škole, spolupracuje s nimi při hledání cesty k rozvoji dítěte nebo žáka, usiluje o zapojení rodičů dětí nebo žáků do života školy.
3.2.1 Jednání s rodiči
Aktivně a systematicky vytváří příležitosti k setkávání a spolupráci s rodiči, a to v rámci školních i mimoškolních aktivit. Motivuje rodiče k zapojení do života školy a k její podpoře.
3.2.2 Sdílení poznatků a vedení dialogu o dítěti nebo žáku, spolupráce v individualizaci vzdělávací cesty
Iniciuje spolupráci s rodiči s cílem individualizovat vzdělávací cesty jejich dětí, event. je schopen rodičům poskytovat rady vztahující se ke vzdělávacím možnostem a potřebám jejich dětí. Vytváří příležitosti ke sdílení poznatků o dětech nebo žácích s jejich rodiči, do sdílení dle možností zapojuje i děti nebo žáky. S přihlédnutím k širším souvislostem vyhodnocuje a využívá informace ve prospěch dětí nebo žáků.
3.2.3 Sdílení poznatků a vedení dialogu o vzdělávání nebo výuce
Systematicky vytváří příležitosti k širšímu sdílení poznatků a vedení dialogu o vzdělávání nebo výuce a o práci školy v kontextu měnících se požadavků na vzdělávání.

3.3 Komunikace a spolupráce s partnery školy
Učitel komunikuje s partnery školy a účelně s nimi spolupracuje.
3.3.1 Spolupráce se školami
Koncepčně se podílí na přípravě spolupráce s dalšími školami, vyhodnocuje spolupráci a její výsledky využívá pro rozvoj své školy.
3.3.2 Spolupráce s poradenskými zařízeními
Spolupracuje s poradenskými zařízeními; má v této oblasti zkušenosti, které mu umožňují navrhovat optimalizace jejich spolupráce se školou.
3.3.3 Spolupráce dalšími partnery
Pro zkvalitnění práce školy a výuky využívá zkušenosti z dobré nebo inspirativní praxe získané během spolupráce se školami v regionu. Aktivně navrhuje a organizuje spolupráci s partnery školy (např. potenciálními zaměstnavateli), tuto spolupráci vyhodnocuje s ohledem na přínos pro děti, žáky nebo studenty své školy.

3.4 Rozvoj školy a inovace
Učitel se podílí na prezentaci, profilaci a rozvoji školy.
3.4.1 Prezentace školy
Svým pedagogickým jednáním ve škole a v pedagogické veřejnosti přispívá k dobrému jménu školy, vytváří příležitosti pro prezentaci výsledků práce školy v regionu, popř. i za jeho hranicemi.
3.4.2 Rozvoj školy
Navrhuje a organizuje aktivity vedoucí k profilaci a rozvoji školy, jejich realizaci vyhodnocuje ve vztahu k dlouhodobým cílům školy.
3.4.3 Inovace ve škole a ve vzdělávání nebo výuce
Je iniciátorem změn – v souladu s dlouhodobou koncepcí školy navrhuje inovace zejména ve vztahu ke vzdělávání nebo k výuce. Zavádění inovací systematicky vyhodnocuje a na tomto základě vytváří podmínky pro inovace, které se pro vzdělávání nebo výuku a školu ukáží jako přínosné

5 komentářů:

mirek vaněk řekl(a)...

Hezké. A kolik odstavců musí či nemusí splnit učitel ve třetím stupni?

Protože všechny možná splnil jen Komenský a to v legendách.

No rodiče, připravte se na to, že své děti budete učit sami. Protože vysokoškolák, půjde raději sedět do úřadu vytvářet papíry, než by učil a byl podle těchto papírů hodnocen.

Josef Soukal řekl(a)...

Problém je v tom, že obecné indikátory bude třeba jednotně konkretizovat a to si dost dobře neumím představit. Navíc mi připadají dost vágní už na první přelétnutí. Zkrátka k nastavení kariérního řádu jsem skeptický. Nebylo by lepší dát šanci vzdělávat se všem formou volna po určitém počtu odpracovaných let? Tahle myšlenka mi připadá mnohem rozumnější. Volno by mělo být pojato nejen odpočinkově. ale i studijně, učitel by předem deklaroval, v čem se chce profesně vzdělávat, a posun by pak nějakým způsobem dokumentoval. Mohlo by to být i dosažení vyšší úrovně zvládnutí cizího jazyka nebo dalšího cizího jazyka.

Nicka Pytlik řekl(a)...

kolik odstavců musí či nemusí splnit učitel

S tím plněním by neměl být zase až tak velký problém.
Nijak zvlášť to, pravda, nesleduji, a tak pro mne zůstává otázkou, jak se to plnění bude dokládat, kdo to bude kontrolovat a kdo hodnotit? A jakým způsobem se to bude hodnotit? Jakože důraz na výkon?
30 % dostatečně, 50 % dobře, 70 % chvalitebně, 85 % výborně
A jak to bude mít ředitelství škol? To stávající hupsne do trojky automaticky? A vůbec, bude muset mít ředitelství třetí stupeň? Nejspíš ano. Jak jinak by mohl méně kvalitní učitel řídit, motivovat a především pak vést učitele podstatně kvalitnější?

mirek vaněk řekl(a)...

Ještě jednu věc zde postrádám. Očekávám, že každý učitel bude mít vlastnáí sekretářku. Chybí zde jakákoliv administrativa. Je poznat, že autoři absolutné neví, co obnáší třídnictví u méně kvalitních žáků. Mám obavu, že neví, co obnáší pedagogické působení vůbec.
Ať žijí závěry 20. sjezdu MŠMT:-)

Fanda Moudry řekl(a)...

1/3 kantorů vyhořelých, 1/3 se zvýšenou konzumací alkoholu a konopí (aby vůbec přežili), 1/3 učitelů, kterým je všechno úplně jedno a jsou jednou nohou na odchodu ze školství. Mám obavy, že takto odborníky a mladé učitele do škol nedostaneme. Zase někdo trefil kozla. Jde o systém neustálých změn MŠMT, které absolutně vyčerpávají ředitele a kantory. Vše směřuje k totálnímu rozvratu.

Okomentovat