9.2.17

MŠMT: Návrh Standardu učitele

Návrh kariérního řádu učitelů představila v úterý ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová spolu s náměstkem Václavem Píclem pedagogům v rámci dvou kulatých stolů v Brně a v Benešově. Kulatých stolů se zúčastnilo zhruba 200 učitelů, kteří poskytli prvotní zpětnou vazbu. Publikujeme dnes sadu materiálů k proběhlým kulatým stolům jako podklad k veřejné diskusi.




STANDARD UČITELE
OBLAST A: OSOBNÍ PROFESNÍ ROZVOJ
1.1 Profesní znalosti
Učitel je vybaven potřebnými profesními znalostmi, zejména znalostmi cílů vzdělávání, znalostmi kontextů vzdělávání, obecnými pedagogickými znalostmi, znalostmi kurikula, znalostmi obsahu, pedagogicko-psychologickými znalostmi o dětech, žácích nebo studentech a didaktickými znalostmi obsahu, a zakládá na nich svou pedagogickou činnost.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

1.1.1 Znalosti cílů vzdělávání
Zná vývoj a aktuální tendence v oblasti hodnotových východisek a cílů stanovených ve strategických  dokumentech a relevantních právních předpisech v oblasti školství. Seznamuje se s profilací své školy a cíli zakotvenými ve školním vzdělávacím programu nebo ve vzdělávacím programu vyšší odborné školy a s ohledem na to plánuje vzdělávání nebo výuku.
Své znalosti vztahující se k cílům vzdělávání využívá při dlouhodobém i krátkodobém plánování výuky i při její realizaci a jejím hodnocení.
.
1.1.2 Znalosti kontextů vzdělávání
Zná kontexty vzdělávání – znalostmi fungování školského systému na různých úrovních - školní třída nebo oddělení nebo studijní skupina (dále jen „třída"), škola, spolupracující instituce - a v různém prostředí (město, venkov; ve fyzickém i online světě). Poznává svoji školu i širší prostředí, v němž funguje.
S využitím svých znalostí prostředí, v němž jeho škola pracuje, zvládá nároky, jež jsou na školu kladeny.

1.1.3 Znalosti o dětech, žácích nebo studentech
Zná obecné pedagogicko-psychologické a další charakteristiky současné populace dětí, žáků nebo studentů. Poznává děti, žáky nebo studenty, které vzdělává a začíná diferencovaně nahlížet jejich specifické vzdělávací možnosti a potřeby – všímá si výchovných a vzdělávacích problémů dětí, žáků nebo studentů.
Své obecné znalosti o současné populaci dětí, žáků nebo studentů a konkrétní znalosti dětí, žáků nebo studentů, které vzdělává, využívá v rámci diferencovaného přístupu k nim.

1.1.4 Znalosti o řízení třídy
Je vybaven obecnými pedagogickými znalostmi souvisejícími s řízením třídy a podporou učení. Seznamuje se s charakterem výukové interakce ve své škole nebo třídě a osvojuje si základní postupy jejího usměrňování.
S využitím znalostí strategií a technik řízení třídy a zvládání kázeňských problémů usměrňuje výukovou interakci tak, že se děti, žáci nebo studenti mohou vzdělávat soustředně a strukturovaně.

1.1.5 Znalosti kurikula
Je obeznámen s rámcovým vzdělávacím programem i se způsoby, jak s ním zacházet obecně i pro plánování školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího programu vyšší odborné školy.
S oporou o své znalosti školního vzdělávacího programu nebo vzdělávacího programu vyšší odborné školy vhodně vybírá a strukturuje učivo, je si vědom návazností a reflektuje možnosti mezipředmětových vztahů a průřezových témat.

1.1.6 Znalosti obsahu vyučovaných předmětů nebo vzdělávací nabídky
Je vybaven znalostmi obsahu svých vyučovaných předmětů nebo vzdělávací nabídky, a to jak znalostmi faktů a pojmů a jejich vzájemných vztahů, tak znalostmi metodologie.
Díky svým dobře strukturovaným znalostem obsahu zprostředkovává dětem, žákům nebo studentům svůj vyučovací předmět nebo vzdělávací nabídku jako systém, na němž je možné stavět v dalším učení.  

1.1.7 Didaktické znalosti obsahu
Je vybaven didaktickými znalostmi obsahu, zná účinné způsoby, jak zprostředkovat konkrétní obsahy tak, aby byly pro děti, žáky nebo studenty přístupné. Na základě svých prvních zkušeností zjišťuje, jak se děti, žáci nebo studenti, které vzdělává, učí určitým obsahům, co jim přitom pomáhá a co je brzdí.
Na základě didaktické znalosti obsahu a při zachování věcné správnosti zprostředkovává učivo nebo vzdělávací nabídku tak, aby bylo pro děti, žáky nebo studenty přístupné a motivovalo je k dalšímu učení.

1.1.8 Další (specifické) znalosti a dovednosti
Je vybaven znalostmi a dovednostmi zejména v oblasti využití digitálních technologií při učení a ve výuce, v oblasti cizích jazyků a dalšími specifickými, znalostmi a dovednostmi např. z oblasti interkulturní výchovy, práva, speciální pedagogiky apod.
Své specifické znalosti běžně využívá ve své pedagogické činnosti. Orientuje se v doporučeních z poradenských zařízení, správně interpretuje pokyny a instrukce v nich uvedené.

1.2 Schopnost sebehodnocení a sebevzdělávání
Učitel je schopen reflektovat sebe sama, plánovat a naplňovat svůj osobnostní a profesní rozvoj se zřetelem k potřebám školy a svým profesním zájmům, systematicky se vzdělává, pečuje o svůj psychosomatickou kondici a udržuje si všeobecný a kulturní rozhled
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

1.2.1 Sebepoznávání
Seznamuje se s reflektivními strategiemi, technikami a nástroji (např. introspekce, hospitace, reflektivní psaní, portfolio) a aktivně je používá pro poznání sebe sama.
Pro prohloubení sebepoznání v profesních situacích využívá širší spektrum strategií a technik sebereflexe, hledá a ověřuje, které jsou pro něj nejvhodnější. Zná své emoce, uvědomuje si klady i zápory jejích využití.

1.2.2 Rozvoj profesního já
Zjišťuje, které ze svých osobnostních a profesních kvalit může účinně využívat ve své pedagogické činnosti a které je žádoucí dále rozvíjet a kultivovat.
Je si vědom svých silných i slabších stránek a reflektuje jejich význam ve své pedagogické činnosti – svoje silnější stránky umí účinně pedagogicky využívat, na svých slabších stránkách pracuje.

1.2.3 Další profesní rozvoj a vzdělávání
Je si vědom potřeby profesního rozvoje a možností jeho podpory. Pro svůj profesní rozvoj dokáže využít reflektované zkušenosti z praxe, umí vyhledávat a využívat nabídky dalšího vzdělávání.
Svůj osobní profesní rozvoj plánuje a realizuje s ohledem na potřeby školy a své vlastní profesní zájmy, využívá své zkušenosti z praxe, dále se vzdělává a udržuje si všeobecný rozhled.

OBLAST B: VLASTNÍ PEDAGOGICKÁ ČINNOST
2.1 Plánování výuky
Učitel systematicky plánuje, co, jak a proč se mají děti, žáci nebo studenti učit, na podkladě didaktické analýzy obsahu vzhledem k vzdělávacím cílům stanoveným v kurikulárních dokumentech a s ohledem na individuální možnosti a potřeby dětí, žáků nebo studentů.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

2.1.1 Plánování – cíle
Plánuje výuku v souladu s cíli stanovenými ve školském zákoně a rámcovém vzdělávacím programu; vychází také z reflexe průběhu a výsledků předchozího vzdělávání nebo výuky a učení dětí, žáků nebo studentů.
Rozpracovává dlouhodobé vzdělávací cíle do dílčích a krátkodobých cílů, k plánování prokazatelně a systematicky využívá výsledky reflexe předchozího vzdělávání nebo výuky a učení dětí, žáků nebo studentů.

2.1.2 Plánování – obsah


K naplňování cílů výuky volí vhodný a smysluplný obsah a promýšlí provázanost učiva nebo vzdělávací nabídky.
S porozuměním uplatňuje systémový přístup k plánování vzdělávání nebo výuky, zohledňuje vnitřní oborové souvislosti a mezipředmětové vztahy.  

2.1.3 Plánování – metody
Plánuje vhodné metody výuky vzhledem k naplňování cílů.
Výukové metody a přístupy plánuje a adaptuje se znalostí konkrétních dětí, žáků nebo studentů a cílů vzdělávání nebo výuky.

2.1.4 Plánování – ohled na možnosti a potřeby dětí, žáků nebo studentů
Plánuje způsoby diferenciace a individualizace vzdělávání nebo výuky podle možností a potřeb dětí, žáků nebo studentů.



Plánuje diferencované činnosti a úkoly pro různé typy dětí, žáků nebo studentů na základě diagnostikování jejich vzdělávacích možností a potřeb. Pro děti, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (spolu)vytváří plán pedagogické podpory nebo individuální vzdělávací plán. Podle potřeby plánuje součinnost s asistentem pedagoga.

2.2 Podpora učení
Učitel využívá široké spektrum metod a forem výuky, které vedou k aktivnímu a kooperativnímu učení žáků. Individualizuje výuku s ohledem na dispozice, zájmy, potřeby i možnosti jednotlivých dětí, žáků nebo studentů. Výchovně působí na děti, žáky nebo studenty, umožňuje jim získat vnitřní motivaci, osvojit si žádoucí kompetence, dovednosti a znalosti.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

2.2.1 Metody výuky – aktivní učení
Využívá různé formy a metody práce s důrazem na aktivní učení dětí, žáků nebo studentů.
Používá širší spektrum forem a metod pro různé typy výukových situací nebo učení a pro různé učivo nebo vzdělávací nabídku v souladu se speciálními vzdělávacími potřebami žáků.

2.2.2 Metody výuky – adaptivita
Při volbě a uplatnění forem metod postupuje tak, aby dětem, žákům nebo studentům připravil optimální příležitosti k učení.
Volbu forem a metody výuky uzpůsobuje možnostem a potřebám dětí, žáků nebo studentů, v případě, že se jím používané metody ukáží jako neefektivní, přehodnotí je.

2.2.3 Motivování a aktivizace dětí, žáků nebo studentů
Motivuje děti, žáky nebo studenty k učení, řeší s nimi úlohy vyzývající k přemýšlení, vede je ke kritické a efektivní práci s informacemi.  
Účinně posiluje vnitřní motivaci dětí, žáků nebo studentů, propojuje učení s reálnými životními situacemi i s představami a prožitky dětí, žáků nebo studentů.

2.2.4 Diferenciace a individualizace
Diferencuje a individualizuje vzdělávání nebo výuku vzhledem k možnostem a potřebám jednotlivých dětí, žáků nebo studentů a napomáhá dosažení osobního maxima u každého dítěte, žáka nebo studenta.
Diferencuje a individualizuje výuku s ohledem na vzdělávací možnosti a potřeby dětí, žáků nebo studentů, předjímá představy dětí, žáků nebo studentů a vychází z nich ve vzdělávání nebo výuce., Volí optimální náročnost úloh tak, aby jejich řešení představovalo pro děti, žáky nebo studenty zvládnutelnou výzvu.

2.2.5 Zprostředkování učiva nebo vzdělávací nabídky
Zvládá procesy transformace poznání oboru do obsahu vzdělávání – dokáže vhodně strukturovat učivo nebo vzdělávací nabídku, dbá na jeho provázanost.
Má nadhled nad probíraným učivem nebo vzdělávací nabídkou a vede děti, žáky nebo studenty k chápání učiva nebo vzdělávací nabídky přesahujícímu jednotlivé předměty nebo témata. Rozpoznává a zohledňuje učivo obtížné pro žáky. Dle možností zprostředkovává znalosti, dovednosti apod. nad rámec základního učiva.

2.3 Vytváření pozitivního prostředí ve škole - péče o klima
Učitel podporuje sociální klima, založené na vzájemném respektu a spolupráci. Vytváří podmínky pro učení dětí, žáků nebo studentů, které umožní, aby se mohli cítit dobře, kvalitně pracovat a usilovat o zlepšení svých výkonů.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

2.3.1 Učební prostředí
Vytváří bezpečné prostředí založené na vzájemné důvěře, toleranci, respektu a rovnoprávnosti všech dětí, žáků nebo studentů. Vyjadřuje dětem, žákům nebo studentům pozitivní očekávání a podporuje tak jejich sebedůvěru.  
Cíleně vytváří příležitosti k poznávání druhých i k rozvoji sebepoznání dětí, žáků nebo studentů. Využívá individuálních odlišností mezi nimi ke vzájemnému obohacování.  Děti, žáky nebo studenty z odlišného sociokulturního prostředí vhodně podporuje při začleňování do kolektivu.

2.3.2 Soudržnost třídy a spolupráce
Podporuje soudržnost třídy a spolupráci mezi dětmi, žáky nebo studenty, vytváří příležitosti pro kolegialitu ve třídě a oceňuje vzájemnou pomoc mezi nimi.
Analyzuje sociální vztahy ve třídě a pozitivně je ovlivňuje s cílem zlepšovat soudržnost třídy a rozvíjet spolupráci mezi dětmi, žáky nebo studenty.

2.3.3 Kázeň a řízení třídy
Volí vhodná opatření pro zajištění kázně v souladu s vnitřními normami školy. Jedná důsledně, ale současně s důrazem na důstojnost a vzájemný respekt.
Zvládá strategii řízení třídy s oporou o pozitivně laděnou komunikaci se žáky. Je pružný při uplatnění výchovných opatření s ohledem na okamžitý stav situace. Uplatňuje účinnou prevenci vzniku výchovných problémů ve třídě.

2.3.4 Podmínky učení
Ve vzdělávání nebo výuce dbá na dodržování psychohygienických zásad a vytváří tak podmínky pro to, aby děti, žáci nebo studenti mohli dosahovat co nejlepších výsledků.
Zlepšuje podmínky pro učení žáků a pro jejich pobyt ve škole – využívá a dle potřeby přizpůsobuje prostředí třídy, její uspořádání a vybavení potřebám žáků a plánovaným činnostem.

2.4 Hodnocení
Učitel hodnotí průběh a výsledky vzdělávání dětí, žáků nebo studentů na základě jasných kritérií vztažených k cílům učení a s ohledem na individuální možnosti dítěte, žáka nebo studenta. Učitel hodnotí tak, aby dítě, žák nebo student získával informace pro své další učení a aby se učil autonomnímu hodnocení. Učitel vede děti, žáky nebo studenty k odpovědnosti za průběh a výsledky vzdělávání; opírá se přitom o účinnou komunikaci a spolupráci s ostatními učiteli, rodiči nebo s partnery školy.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

2.4.1 Postupy hodnocení
Využívá základní metody a nástroje hodnocení podporující zejména vnitřní motivaci dětí, žáků nebo studentů k učení.
Běžně využívá širší spektrum metod a nástrojů hodnocení a sebehodnocení dětí, žáků nebo studentů, s jejich výsledky dále pracuje. Má přehled o tom, na základě čeho a jak děti, žáci nebo studenti poznají, že dosáhli stanovených cílů.

2.4.2 Pozorování žáků a dokumentace pokroků
Využívá základní metody a nástroje získávání údajů o výsledcích a průběžných pokrocích v učení dětí, žáků nebo studentů.
S využitím vhodných metod a nástrojů systematicky shromažďuje a analyzuje údaje o výsledcích a průběžných pokrocích v učení dětí, žáků nebo studentů – využívá je nejen jako informačního zdroje pro děti, žáky nebo studenty, jejich rodiče a ostatní učitele, ale také v rámci formativního hodnocení.

2.4.3 Vymezování kritérií hodnocení
Osvojuje si postupy hodnocení dětí, žáků nebo studentů na základě jasných kritérií, která jim srozumitelně zprostředkovává – děti, žáci nebo studenti díky tomu vědí, co se hodnotí a jakou mají jednotlivá kritéria váhu v celkovém hodnocení. Respektuje přitom strategii školy v oblasti hodnocení.
Navrhuje a podle potřeby upravuje kritéria hodnocení zohledňující individuální možnosti a potřeby dětí, žáků nebo studentů.

2.4.4 Poskytování zpětné vazby pro zlepšení
Poskytuje dětem, žákům nebo studentům průběžně adekvátní zpětnou vazbu zaměřenou na procesy i výsledky jejich vzdělávání s ohledem na vzdělávací cíle stanovené v rámcovém vzdělávacím programu, školním vzdělávacím programu nebo ve vzdělávacím programu vyšší odborné školy.
Poskytuje dětem, žákům nebo studentům podrobnou zpětnou vazbu k míře úspěšnosti ve zvládání stanovených vzdělávacích cílů, ke konkrétním pokrokům a problémům včetně návrhů (strategií ke) zlepšení. Využívá formativní hodnocení.  

2.4.5 Individualizace při hodnocení
Při hodnocení výsledků a průběhu vzdělávání se snaží zohledňovat individuální předpoklady a možnosti dětí, žáků nebo studentů.
Při hodnocení výsledků dětí, žáků nebo studentů využívá pravidla, která má škola zpracovaná ve svých dokumentech; v individuálních případech respektuje doporučení poradenských zařízení.

2.4.6 Podpora žáků při sebehodnocení
Vede žáky ke shromažďování výstupů, které dokumentují jejich pokroky ve vzdělávání. Vytváří příležitosti, které napomáhají rozvíjet u žáků schopnost vzájemného hodnocení a sebehodnocení.
Rozvíjí schopnost dětí, žáků nebo studentů autonomně a s porozuměním hodnotit vlastní činnost, vede děti, žáky nebo studenty k podílu na stanovování osobních cílů a požadavků na výkon jako východiska pro sebehodnocení. Umožňuje dětem, žákům nebo studentům nahlédnout jejich práci ve srovnání s ostatními a rozvíjí u nich schopnost poskytovat a přijímat zpětnou vazbu.

2.5 Reflektování výuky a její zlepšování
Učitel systematicky reflektuje procesy plánování, realizace vzdělávání a jejich výsledky s cílem zkvalitnit svoji práci a zvýšit tak efektivitu vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

2.5.1 Shromažďování informací o vzdělávání nebo výuce
Shromažďuje a využívá informace, které mu umožňují reflektovat vzdělávání nebo výuku, využívá přitom vybraných reflektivních postupů (přímé či nepřímé pozorování, rozhovor, reflektivní psaní, akční výzkum, portfolio apod.).
K reflexi využívá nejen poznatky získané prostřednictvím reflexe vlastních praktických zkušeností, ale také informace od dětí, žáků nebo studentů, jejich rodičů, kolegů, z odborné literatury apod. Vyhodnocuje závažnost získaných poznatků – odlišuje podstatné od méně podstatného.

2.5.2 Analýza a hodnocení profesní činnosti
Analyzuje a hodnotí vlastní profesní činnosti, zejména plánování a realizaci výuky; porovnává plánované cíle vzdělávání a dosažené výsledky a pokroky ve vzdělávání dětí, žáků nebo studentů.
Systematicky analyzuje a hodnotí vlastní profesní činnosti, vyhodnocuje účinnost zvolených metod a forem vzdělávání nebo výuky vzhledem k plánovaným cílům.
.
2.5.3 Návrhy na vlastní zlepšování při realizaci vzdělávání nebo výuky
Na základě reflexe vzdělávání nebo výuky a s oporou o praktické zkušenosti a teoretické poznatky navrhuje a k diskusi s kolegy předkládá možnosti vlastního zlepšování vzdělávání nebo výuky.
Své přístupy ke třídě a dětem, žákům a studentům pozměňuje dle informací zjištěných při reflexi s cílem zvýšit kvalitu vzdělávání nebo výuky a efektivitu vzdělávání dětí, žáků nebo studentů. V návrzích na zlepšení své výuky využívá poznatky z oboru, oborové didaktiky, pedagogiky a psychologie i ze své životní zkušenosti.

2.5.4 Zdůvodňování výukových postupů
Směrem k různým adresátům (např. žákům, rodičům, kolegům, vedení školy, inspekci) vysvětluje a zdůvodňuje své jednání – své názory ilustruje na konkrétních případech.           
Při zdůvodňování svých výukových postupů se opírá jak o své zkušenosti z praxe, tak o aktuální teoretické poznatky z oboru, oborové didaktiky, pedagogiky a psychologie i ze své životní zkušenosti.

OBLAST C: SPOLUPRÁCE A PODÍL NA ROZVOJI ŠKOLY
3.1 Sdílení a spolupráce
Učitel přispívá k vytváření pozitivního klimatu školy, založeného na vzájemném respektu, sdílení společných profesních hodnot a spolupráci.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

3.1.1 Účast na životě školy
Orientuje se v kultuře a klimatu své školy a zvládá související nároky. Zaujímá odpovídající role v týmu své školy a podílí se na jejím životě.
V týmu své školy vystupuje a jedná aktivně, přichází s konstruktivními návrhy souvisejícími s životem školy – se vzděláváním nebo s výukou i aktivitami přesahujícími hranice školy.

3.1.2 Sdílení a spolupráce s kolegy, vzájemná podpora
Sdílí profesní znalosti a zkušenosti ve škole i mimo ni, přijímá podněty ke zlepšení vlastní práce.
Vyhledává příležitosti ke sdílení profesních znalostí a zkušeností, je aktivním účastníkem diskusí s kolegy a získané znalosti a zkušenosti využívá v praxi. Aktivně a účelně spolupracuje s kolegy ve škole i mimo ni. Společně s nimi rozvíjí účinné postupy směřující k naplnění cílů školy.

3.1.3 Řešení problémů
Zapojuje se do věcných diskusí s kolegy, naslouchá a učí se z přístupů k řešení problému ve škole. Podílí se na řešení běžných problémů.
Aktivně se zapojuje do věcných diskusí s kolegy, dokáže objektivně rozlišovat pedagogické problémy různé závažnosti a samostatně je řešit.

3.2 Komunikace a spolupráce se zákonnými zástupci
Učitel poskytuje zákonným zástupcům (dále jen „rodiče“) informace o škole a vzdělávání ve škole, spolupracuje s nimi při hledání cesty k rozvoji dítěte nebo žáka, usiluje o zapojení rodičů dětí nebo žáků do života školy.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

3.2.1 Jednání s rodiči
Aktivně spolupracuje s rodiči, kultivovaně s nimi komunikuje.
Zprostředkovává a zdůvodňuje rodičům svá rozhodnutí ohledně realizace vzdělávání nebo výuky, hodnocení dětí nebo žáků. Komunikuje s rodiči kultivovaně a partnersky na základě sdílené odpovědnosti za rozvoj dětí nebo žáků.

3.2.2 Sdílení poznatků a vedení dialogu o dítěti nebo žáku, spolupráce v individualizaci vzdělávací cesty
Vysvětluje rodičům své poznatky o jejich dítěti, naslouchá jejich názorům a vyhodnocuje informace z rozhovorů s nimi. Na základě diagnostiky hledá v dialogu s rodiči vhodné způsoby individualizace vzdělávací cesty jejich dítěte.
K jednání s rodiči přistupuje iniciativně, své poznatky o dítěti nebo žákovi, které napomáhají nebo brání dosažení výchovných a vzdělávacích cílů, rodičům podává konstruktivně a s empatií. Průběžně sleduje a v případě potřeby (po diskusi s rodiči) adaptuje způsoby individualizace vzdělávací cesty dětí nebo žáků. Podle potřeby zprostředkuje rodičům kontakt s odborníky pro řešení výchovných a vzdělávacích problémů jejich dětí.
3.2.3 Sdílení poznatků a vedení dialogu o vzdělávání nebo výuce
Vede dialog s rodiči o výchovných a vzdělávacích cílech, učivu nebo vzdělávací nabídce, výukových metodách nebo metodách a formách učení, hodnocení, přístupu a vzdělávacím procesu.  
Rozvíjí dialog s rodiči o vzdělávání nebo výuce a o škole, a to s ohledem na její profilaci. Je otevřen podnětům rodičů, vyhodnocuje je, zdůvodňuje a účelně využívá.

3.3 Komunikace a spolupráce s partnery školy
Učitel komunikuje s partnery školy a účelně s nimi spolupracuje.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel ve druhém kariérním stupni

3.3.1 Spolupráce se školami
Postupně získává přehled o školách v okolí a o možnostech spolupráce s nimi.
Má dobrý přehled o školách v okolí, zná jejich profilaci. Podílí se na realizaci aktivit v oblasti spolupráce své školy s dalšími školami.

3.3.2 Spolupráce s poradenskými zařízeními
Má potřebné znalosti o poradenských zařízeních a oblastech jejich činnosti. Má přehled o organizacích, které se zabývají problematikou dětí a mládeže, zná jejich poslání a ví, které problémy spadají do jejich působnosti.
Je aktivní při spolupráci s poradenskými zařízeními, účinně pracuje s informacemi, které jsou mu poradenskými zařízeními poskytnuty.

3.3.3 Spolupráce dalšími partnery
Má základní informace o možnostech spolupráce s potenciálními zaměstnavateli, neziskovými organizacemi, hospodářskými a jinými partnery i o projektech, které jsou cíleny na propojení školy a relevantních partnerů (včetně mezinárodní spolupráce, zájmového vzdělávání).
Aktivně se podílí na spolupráci své školy s relevantními partnery. Využívá (aktuální) poznatky z praxe ve vzdělávání nebo ve výuce. Dle možností se s dětmi, žáky nebo studenty zapojuje do mezinárodních aktivit.

3.4 Rozvoj školy a inovace
Učitel se podílí na prezentaci, profilaci a rozvoji školy.
Učitel v prvním kariérním stupni
Učitel v druhém kariérním stupni

3.4.1 Prezentace školy
Seznamuje se s profilací své školy, dokáže o ní podat potřebné informace.
Šíří dobré jméno své školy a aktivně se podílí na činnostech, kterými se škola prezentuje.

3.4.2 Rozvoj školy
Zapojuje se do aktivit směřujících k rozvoji školy.
Podílí se na aktivitách a na zajišťování podmínek podporujících zvyšování kvality školy.

3.4.3 Inovace ve škole a ve vzdělávání nebo výuce
Konstruktivně reaguje na změny a výzvy, s nimiž je škola konfrontována.
Podílí se na zavádění a kritickém vyhodnocování inovací ve vzdělávání nebo výuce a ve škole.


5 komentářů:

mirek vaněk řekl(a)...

Hezké. A za to všechno dostane aspoň 50 000 měsíčně. A učit bude asistent.

Jenže když nejsou kritéria, podle kterých se pozná, jestli to učitel splňuje, je to jen planý žvást.
Teď by to chtělo i standard ředitele a inspektora.

Lexxa řekl(a)...

Ach Bože. To jsou žvásty. Je vidět a je to hrozné, že se tímto kecáním a sepisováním samozřejmostí dokáže někdo uživit.

Nicka Pytlik řekl(a)...

by to chtělo i standard ředitele a inspektora

A na to podstané se zase zapomnělo!
To jest, učitelův prokazatelný souhlas se vzdělávací politikou právě aktuální vládní koalice, krajským a místním akčním plánem a určitě i pověst učitele v místě bydliště, tedy posudek uličního výboru.

Eva Adamová řekl(a)...

Jo, jo, inspektory by měli dělat učitelé z řad trojkařů. Snad by se pak nemělo stávat, že na inspekci dorazí třicetiletá rychlokvaška, která učila sotva pět let a o chodu školy nemá ani páru.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Definovat učitele v 1. stupni je pitomost. Kdy má takto vypadat? Na začátku jako absolvent? Na konci těsně před atestací?

Okomentovat