24.2.17

Kateřina Valachová: Pamlskový křik

Je mi líto zavřených školních bufetů, ale od pamlskové vyhlášky nehodlám ustupovat. Zdraví dětí je důležitější než to, že skončilo několik desítek provozovatelů školních prodejen.

Já vím, že tak zvaná pamlsková vyhláška štve mnoho lidí – ostatně dostávají velký prostor v médiích, takže si toho ani nelze nevšimnout. Ale i tak jsem přesvědčená, že jdeme po správné cestě.

Především jsou zde obecné argumenty. První věc: Nadváha u českých dětí začala představovat obrovský problém, stravovací návyky jsou hrozivé. Škola to nemůže zachránit, zde si musí do svědomí sáhnout především rodiče. Ale škola zároveň nemůže „legitimizovat“ jídlo zcela nevhodné pro děti tím, že umožní jeho prodej. A to nemluvím jenom o děsivě přeslazených limonádách nebo obložených bagetách, ze kterých leze všude majonéza. Často to má daleko méně nápadné projevy, protože se přeslazují například i běžné ochucené jogurty. Pouze připomenu, že samotná vyhláška platí již od září a že výrobci znají její podmínky daleko déle. Přesto raději spoléhali na to, že se jim podaří ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví zatlačit do kouta a donutit k ústupkům. Teď jsou překvapeni, když jsme jejich produkci zakázali vstup do školních prostor.

Nicméně v tomto plně důvěřuji trhu. Nepochybuji o tom, že během nedlouhé doby se objeví řada výrobků, které budou plně odpovídat podmínkám. Skoro bych se vsadila, že poznámka „vhodné pro prodej ve školách“ se stane jistou reklamní značkou i v běžných obchodech.

Na okraj. Přímo miluji výtku, že „když si to děti nekoupí ve škole, seženou si to jinde“. Ano. Jistě. Podlé téhle logiky bychom do škol také mohli nainstalovat automaty na cigarety a čepovat pivo. I finančně by to pro školství byl jistě přínos. Z pronájmu prostor pro tyto automaty a pípy bychom pak mohli financovat rozsáhlé programy na prevenci alkoholismu a toxikománie. My nemůžeme dětem zakázat, aby si cestou do školy koupily hrst cukru maskovanou jako limonáda, ale těžko po nás lze chtít, abychom to podporovali tím, že budeme přímo ve škole nabízet dětem potraviny a nápoje, které v jejich věku působí téměř jako jed. Pokud děti ve škole učíme mimo jiné také zásady zdravé výživy, pak považuji za schizofrenní, aby školní bufety prodávaly věci, které tyto zásady často nevídaným způsobem porušují.

Druhá věc. Ano, vyhláška je oproti předchozí skoro absolutní toleranci poměrně přísná. Ale pozor – ve skutečnosti a v mnoha parametrech nepožaduje takové hodnoty, které doporučuje Světová zdravotnická organizace a Světová organizace pro výživu. Fakt, že drtivá většina výrobků českého potravinářství drasticky odporuje těmto normám, není chyba norem. Ty objektivně vycházejí z toho, co je dobré pro dětský organismus. To je chyba výrobců a bohužel je to výsledek nedobrých stravovacích návyků české populace jako celku. Já například nechápu, proč je některé pečivo, jinak plně odpovídající vyhlášce, tak strašně přesolené. Stejně tak mi hlava nebere, proč musí být ochucené mléko přeslazené. Obávám se však, že tím výrobci vycházejí vstříc zavedené chuti populace.

Třetí věc. I z kruhů našich učitelů a ředitelů občas zazní, že pamlsková vyhláška je přísnější než předpisy pro školní jídelny a že „pro školní jídelny neplatí“. Samozřejmě, vždyť činnost školních jídelen se řídí jinými ustanoveními. Co se ale týká nastavení norem, jsou naprosto srovnatelné. Předpisy v této oblasti prošly významným zpřísněním již před několika lety.

Čtvrtá věc. Často se ozývá výtka, že zdravé potraviny „nikomu nechutnají“ a že děti prostě inklinují k věcem, které jsou sladší, slanější, tučnější a vůbec nezdravé. Ano. Pokud si takto někdo děti naučil, tak k tomu inklinují. Ano, to jsou přesně ty produkty, které děti vidí nejvíce v reklamách, proto je také nejvíce chtějí. Pokud se s tím hodlají smířit kritici pamlskové vyhlášky, tak ať. Ale úlohou školství snad není spolupracovat na ničení zdraví národa. Já to vidím naopak. A dokud budu mít tu možnost, nehodlám ustoupit.

Pátá věc. Někteří ředitelé říkají, že se v jejich bufetech snažili o „zlatý střed“ a vyřadili sami zvláště nezdravé potraviny. Jako třeba chipsy nebo energetické nápoje. Z toho vyvozují, že obecný předpis nebyl potřebný. Při vší úctě k ředitelům. Ani oni a ani já nejsme odborníci na výživu, zvláště dětskou výživu. Ani oni a ani já neumíme rozpoznat vhodnost nebo nevhodnost jídla či pití – alespoň kromě extrémních případů. Laik, který se podívá na vícezrnné pečivo, nejde a nezměří obsah soli. Od toho jsou výživoví odborníci a není šťastné argumentovat z nesporně autoritativní pozice ředitele školy způsobem „podle mého názoru je to v pořádku“ tehdy, týká-li se tato argumentace oblasti mimo odbornou oblast mluvčího. Já jsem také byla velmi nemile překvapena, když mi odborníci ukázali některá data například o těch často zmiňovaných ochucených jogurtech. Pak jsou z toho v médiích články typu „Nové vyhlášce odporují dokonce i jogurty“ a tyto články se opírají o obecnou důvěru, kterou má veřejnost (jinak zcela oprávněně) v ředitele škol.

Je mi jasné, že kolem pamlskové vyhlášky bude ještě mnoho nátlakových akcí a zmatků. Ale rovnou naše výrobce ujišťuji, že i když se budou snažit sebevíce, pokud chtějí prodávat ve školách, v prostorech, které mohu ovlivnit a které jsou financované z veřejných rozpočtů, musí přijít s produkty nepoškozujícími zdravý vývoj našich dětí. Ale zároveň opakuji pro provozovatele bufetů – máte ještě několik měsíců času se přizpůsobit a jak u nás na ministerstvu školství tak i na ministerstvu zdravotnictví naleznete metodickou pomoc. Zatím nechceme dávat žádné pokuty, zatím budeme radit, jak na to.



Převzato z blogu autorky na iDNES.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat