1.2.17

Bruno Solařík: Žáček k tabuli aneb Obrana reakční poezie

V básni Jiřího Žáčka z čítanky pro druhé třídy základních škol („Aby nás měl kdo pohladit / a povědět nám pohádku, / proto jsou tady maminky, / aby náš svět byl v pořádku“), se na úvodní otázku, „k čemu jsou holky na světě“, odpovídá prostými slovy: „aby z nich byly maminky“.

Zasvěcený komentář k básni pořídil filmový režisér Vít Klusák: „K čemu jsou kluci na světě? Aby psali takovýhle debility.“ Důvodem odsudku je přirozeně genderová nevyváženost básně, flagrantně ohrožující mravní výchovu mládeže.

Jsme prý národem smějících se bestií. Není tedy divu, že se vzápětí na webu sešla celá řada básní nabízejících se coby korektní náhrada Žáčkova maminkovského zločinu. K čemu jsou holky na světě? – „Aby z nich byli tatínci,“ píše se v jedné z nich. „Aby z nich kluci měli strach,“ píše se v jiné. „Hlavně pro výzkum vesmíru,“ uvádí se v třetí. „Aby z nich byly lesbičky,“ hlásá se v další. „Aby z nich nebyly maminky,“ čteme jinde. Nejohleduplnější z těchto básní se omezuje na genderově korektní opis: „Aby z nich byly maminky, pokud se pro to dobrovolně rozhodnou, aniž by se nechaly ovlivňovat genderovými stereotypy.“ Nejpádněji pak byla genderová korektnost vyjádřena ve verších, které snad mají naději dostat se do čítanky hned: „Maminka je základ státu, seřeže i mýho tátu.“

Celý článek v Kulturních novinách

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

osvěžující fakt, že děti nejsou mašinky, do nichž se strčí básnička a udělá z nich ubohý uzlíček předsudků či naopak ubohý uzlíček emancipace, nýbrž že jsou to kupodivu živé bytosti, které si svůj světonáhled utvářejí z mnohem širšího okruhu vjemů, představ a zkušeností.

Takže asi tak.

Okomentovat