15.1.17

Ze sociálních sítí: Jak hledat cíle vzdělávání?

5 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...

V2děli jsme ,jaký svět bude..... A kdo to věděl? Pan Štefll si vymýšlí,aby nějak potvrdil své teorie. Nikdo nikdy po celá tisíciletí nevěděl, jak bude svět vypadat v budoucnosti a nebudeme to vědět ani my ani naši následníci. Možná že zaplať Pán Bůh.
Proto vznikla filozofie, kdy jsme, jako lidé, přemýšleli o tom, co je a co asi bude. Jak to poznáme, jaký to má na nás vliv. Ale chtít po někom, aby předjímal budoucnost? Nesmysl, a neočekávala bych takové hlouposti od vzdělaného člověka. Přestože lidé nikdy nevěděli, kam bude směřovat vše kolem nich, vždy nějak žili, pracovali, učili se , zdokonalovali se. Bez potřeba mít na papíře sepsané nějaké budoucí cíle. Ano, krátkodobé určitě. Něco jako - konečně začnu cvičit, naučím se bruslit, zkusím pěstovat rajčata, pokusím se vylepšit tu sekačku na trávu apod.
Takže to chce - nemít líné lidi, nežít v příliš velkém blahobytu (vede k nicnedělání), učit se základům od všeho trochu, umět myslet, umět vytrvat ,když mi něco nejde. Smířit se s tím, že cílem života je žít. Nic víc.Ostatní je dobrá a příjemná nadstavba.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Dovolím si sem zavěsit svou reakci z diskuze pod příspěvkem na Fcb:
"Dříve bylo přirozené připravovat děti pro Svět, v jakém budou žít. Věděli jsme, jaký Svět to bude. To dnes nejde, protože to nevíme." - tento výrok je tak zjednodušující, až je nepravdivý. V ZKČ neplatí minimálně od poloviny 19. století, kdy se ze zaostalé zemědělské enklávy stává průmyslové centrum monarchie (a to pomíjím, že již před tím, v době josefínsko-tereziánských reforem a následném národním obrození, se u nás v rychlém sledu a "zahuštěně" objevil klasicismus, osvícenství, preromantismus a romantismus se všemi společenskými změnami, které přinesl - mj. přechodem od stavovské k občanské společnosti, redefinicí národa, nástupem industrializace ad.).
Člověk, který se narodil řekněme kolem r. 1910 a dožil se osmdesáti let, zažil počátek automobilové éry, letadla, éru kosmickou, roboty, počítače. Mohla ho na to připravit škola 10. a 20. let 20. století?
A i dříve, když docházelo např. ke střídám epoch, nikdo nevěděl, jaký ten nový svět bude. Zkrátka a dobře Vaše myšlení v tomto punktu, pane Šteffle, a) vykazuje velké nedostatky; b) je "podřízeno" PR potřebám firmy. Ani jedna z obou variant Vám jako člověku, který má jistý vliv na utváření obecného povědomí o školství, nedává dobrou vizitku (tipuji, že platí b), což je v podstatě ta horší varianta)."

Fanda Moudry řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Fanda Moudry řekl(a)...

Pan Šteffl není žádný vizionář ani věstec s křišťálovou koulí.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tak prý vedeme děti k tomu, co se nám zdá dobré, a každému se prý zdá dobré něco jiného. To je ale doopravdy zavržení hodné.
Nejspíš bychom měli děti vést k tomu, co je pro ně, ty děti totiž, nejlepší, že? Jak jinak!?!
A což je třeba vést k tomu, co je dobré i pro ostatní lidi?

Prý nevíme, jak v té dnešní překotně se měnící době, plné dramatických změn a tragických selhání, hledat cíle vzdělávání. No, to se doopravdy špatně hledá, když prý ani nevíme, které to ty cíle jsou. Říkají to sami odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoři. Trošku mi z toho čouhá, jako že oni to vědí, ale nám tupcům to musejí servírovat po troškách, připravit nás řádně na tu intelektuální bombu, aby nás ta jasnosnozřivá třaskavina, až ji vstřebáme, nerozervala lebku na kusy.
Možná by to chtělo vyjmenovát alespoň pár těch překotných dramat, které nám převrátily život vzhůru nohama. Pro mne to je asi tak, že lidé se rodí, a umírají, asi tak stejně, jak do dělali od jaktěživa. Možná se trošku rychleji přemisťují v prostoru, možná si rychleji vyměňují informace, ale že by ty informace byly nějak výrazně hodnotnější, se mi moc nezdá.
A tak mám spíš pocit, že oni vizionáři si, jak už to tu mnohokrát zaznělo, doopravdy spíš hledí svého byznysu. Kolik se už technologických revolucí a strategického plánování převalilo přes naše školství, a pořád kde nic, tu nic. Jako kdyby právě teď, nejdříve ale včera, a nejpozději zítra, nadcházel ten dějinně zlomový okamžik, kdy je nutno zavrhnout vše staré, principy fungující sta a tisíce let, a rázně vkročit do nového věku za doprovodu průvodců, víření bubnů a dunění trub.
Co svět světem je, to fungovaslo tak, že matky, otcové i mistři učili své dcery, syny i učedníky tomu, co se od svých matek, otců i mistrů sami naučili, a na základě čeho svých vlastních poznatků nabyli a do svojí práce je promítli. A tak i já svoje žáky učím zejména řemeslné zručnosti, pracovitosti a fištrónu. Jak si s tím poradí a jak s tím v budoucnu naloží, je už jen a jen jejich věc. A že je to shodou okolností v oblasti těch právě moderních a módních, život naruby obracejících technologií, které jsou beznadějně zastaralé už při svém prvním použití, je věc vyloženě podružná a o ničem nevypovídající.

Okomentovat