11.1.17

ÚOOÚ k provozování kamerových systémů ve školách a školských zařízeních

Obrátila se na nás kolegyně, která řeší instalaci kamerových systémů ve školách v jejím městě. Nalezli jsme k problematice řadu vyjádření a doporučení, rozhodující jsou ale dokumenty Úřadu pro ochranu osobních údajů, které sice byly publikovány před téměř deseti lety, ale jsou stále platné.

Dokumenty ke stažení: 

Kamerové systémy instalované ve školách a školských zařízeních z pohledu Úřadu pro ochranu osobních údajů:

  1. V režimu zákona o ochraně osobních údajů jsou takové kamerové systémy, které jsou vybaveny záznamovým zařízením, tedy jejich součástí je uchovávání (zpracování) informací – osobních údajů.
  2. Stanovení účelu instalace kamerového systému je nejdůležitější povinností školy, jako správce zpracovávajícího osobní údaje. Přitom se však vždy musí jednat o účel zákonný, tedy účel, který není v rozporu s ochranou jiného práva, zejména práva osobnostního, kam právo na ochranu osobních údajů patří. Nestačí tedy stanovit jako obecný účel pro invazivní nasazení kamer a jejich celodenního provozování v prostorách budovy školy ochranu majetku správce nebo prevenci kriminality, když k žádnému takovému nasazení není vážný důvod, respektive nedošlo „zatím“ k ohrožení majetku ani zdraví zde pracujících a studujících osob. Pokud však již škola tyto zkušenosti má, a selhávají dosavadní metody pedagogického dozoru, je na místě zvážit nasazení vyššího stupně ostrahy osob a majetku, kam nasazení kamerového systému nepochybně patří.
  3. Účel a způsob (prostředky) provozování systému musí být stanoveny současně, to znamená, že již před spuštěním systému musí být nastaven takový režim, který by s ohledem na zájmy správce nebo jeho právní odpovědnost co nejméně omezoval jiná práva. Jednotlivé části systému tak mohou pracovat zcela nezávisle a v jiném časovém režimu, kdy například kamery v šatnách se mohou spouštět se začátkem vyučování a naopak kamery ve společných prostorách (chodbách, jídelnách a pod) v době, kdy zde žáci nepracují, a je na místě chránit majetek správce před nahodilým útokem neznámého pachatele.
  4. Je-li součástí kamerového systému záznamové zařízení, musí být jasně stanoven časový rámec pro uchovávání informací, který by neměl být neúměrně dlouhý vzhledem k účelu, pro který je záznamové zařízení instalováno.
  5. Je-ji součástí kamerového systému bezpečnostní pult (monitor), kde osoba, k tomu pověřená neustále sleduje pořizované záběry, nabízí se otázka, zda nejde v případě školy nebo školského zařízení o neodůvodněné sledování nejen žáků, ale také pedagogických pracovníků; samo sledování však již není problémem ochrany osobních údajů, a spíše problémem ochrany osobnosti podle občanského práva.
  6. Samostatnou otázkou je souhlas se zpracováním osobních údajů osob – žáků, kdy v případě nezletilých žáků a studentů musí být tento souhlas učiněn jejich zákonným zástupcem, stejně jako informační povinnost, kterou každý správce vůči subjektu údajů a jeho zákonnému zástupci má, a to ještě dříve, nežli zpracování zahájí.

Všechny tyto základní otázky si každý budoucí správce musí položit ještě před svým rozhodnutím o instalaci kamerového systému.

To, že se tak stále neděje, o tom svědčí naše každodenní poznatky.

Zpracovala: JUDr. A.Kučerová , náměstkyně předsedy Úřadu

(zvýraznění redakce)

Vyjádření a doporučení ÚOOÚ k možnosti instalovat kamerový systém v prostorách školy

Zpracováno 12. března 2007

(Vydává se v návaznosti na publikované vyjádření odboru legislativního a právního Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ze dne 6.12. 2006.1)

Základní přístupová kriteria Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) lze shrnout do těchto zásad, které je nutno v konkrétním případě vždy posoudit dříve, nežli se učiní rozhodnutí o instalaci kamerového systému:

  • Ochrana práva jednotlivce by měla být vždy zohledněna ve vztahu k zájmům, provozovatele školy nebo školského zařízení (dále jen „škola“), který musí vykonávat svá práva a povinnosti způsobem co nejméně zasahujícím do soukromí, a to nejen zaměstnanců a žáků, ale i dalších osob.
  • Škole musí být zřejmý velmi závažný důvod nebo vážná příčina, pro který je kamerový systém instalován a který neumožňuje použít jiný, méně invazivní prostředek zasahující do soukromí osob pohybujících se ve sledovaném prostoru. Přitom je třeba zdůraznit, že kamerový systém nelze nasazovat a ani následně využívat za účelem sledování fyzických osob – žáků, učitelů nebo zaměstnanců školy, ale pouze pro legitimní účely jako je například ochrana majetku.
  • Musejí být dána jasná pravidla pro přístup jen vymezeného okruhu osob k systému a v něm uchovávaným záznamům nebo k jeho jednotlivým částem, včetně oprávnění manipulovat se sledovacími zařízeními nebo jejich režim upravovat.
  • Rovněž je nezbytné řešit zvláštní režim přístupu oprávněných osob k uchovávaným záznamům, to znamená, jak osob pověřených správcem pro nahlížení do záznamů, tak osob, které využijí svého práva přístupu k zaznamenaným údajům o nich.
  • Musí být stanovena doba uchovávání záznamů, která nepřesáhne dobu potřebnou k tomu, aby incident zaznamenaný kamerou bylo možno zjistit dodatečnými prostředky a předat k vyšetření příslušným orgánům. Přitom doba uchování by při běžném provozu systému neměla přesáhnout délku několika dnů s přihlédnutím k možným odchylkám jednotlivých záznamů pořizovaných například během prázdnin.
  • Před spuštěním systému by měl být vypracován projekt rozmístění kamer a instalace jednotlivých sledovacích a záznamových zařízení včetně stanovení režimu (časového) pro provoz jednotlivých snímacích stanovišť, který by měl být kritériem pro posouzení funkčnosti systému i z pohledu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Pokud se shrnou shora uvedené podmínky a předpoklady pro zákonný rámec provozování kamerových systémů, lze v zásadě s přihlédnutím k současným postojům Úřadu, jejichž snahou je omezit provozování kamerových systémů ve školách jen na nezbytně nutnou míru, souhlasit s větší částí stanoviska MŠMT v tom směru, že:

1. Skutečnost, že neexistuje zvláštní právní úprava podmínek pro provozování kamerových systémů neznamená, že škola při splnění svých zákonných povinností správce osobních údajů nemůže rozhodnutí o instalaci kamerového systému se záznamem učinit.
2. Pokud se škola k tomuto kroku rozhodne, ocitá se toto zpracování v režimu zákona a
musí proto splnit zde uváděné zákonné podmínky:
- Učinit oznámení o zpracování podle § 16 zákona.
- Zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů podle § 5 odst. 2, pokud škola neprokáže kvalifikovaný důvod, který by ji opravňoval ke zpracování osobních údajů bez souhlasu.
- Provozovat systém tak, aby bylo soukromí osob s ohledem na jejich právo podle § 10 zákona narušováno minimálně (posuzováno je např. i umístění kamer, úhel záběru, zobrazovací schopnost apod.).
- Informovat monitorované osoby o instalaci a provozu systému podle § 11 zákona.
- Přijmout bezpečnostní opatření pro provozování systému a ochranu zpracovávaných informací podle § 13 zákona a stanovit přiměřenou dobu pro uchovávání záznamů podle § 5 odst. 1 písm. e).
- Respektovat podmínky zvláštních právních předpisů upravujících možnosti sledování
osob (zejména § 316 odst. 2 zákoníku práce).

Závěr:

Nad rámec výše uvedeného doporučení lze uvést:

Záměrem tohoto vyjádření je odstranit přetrvávající rozdíly v přístupu k otázce, v jakých prostorách žáci i zaměstnanci školy, uplatňují své právo na soukromí.

V tomto směru se odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP)2, podle které je nutno pod pojmem soukromí člověka rozumět právo každého člověka na vytváření a rozvíjení vztahu s dalšími lidskými bytostmi, a to i na pracovišti (a lze tedy dovodit, že i v prostorách, kde jsou žáci vzděláváni). Dle soudu není dost dobře možné přesně oddělit soukromý a profesionální život, neboť právě v rámci svých pracovních aktivit má většina lidí největší příležitost navazovat a rozvíjet vztahy s vnějším okolím, a proto právo na respektování soukromého života zahrnuje i právo na respektování soukromí v zaměstnání (viz např. rozhodnutí ve věci Niemietz v. Německo z roku 1992).

Poznámka:

1 Plné znění dokumentu „Vyjádření odboru legislativního a právního MŠMT k otázce používání kamer ve školách“ ze dne 6. 12. 2006 je k dispozici na internetové adrese http://www.ucitelskenoviny.cz/nastenka_clanek.php?odkaz=kamery.html.
2 Více informací o ESLP je k dispozici na internetové adrese www.echr.coe.int.

Praktické otázky provozování kamerových systémů ve školách a školských zařízeních

Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) se v poslední době několikrát vyjadřoval k právním otázkám souvisejícím s provozováním kamerových systémů se záznamem (viz poznámka).
Jedním z velmi sledovaných problémů je instalace těchto systémů ve školách a školských zařízeních (dále jen „školy“). Protože však zmíněná vyjádření Úřadu dosud nevedla k úplnému vyjasnění současné situace a Úřad se stále setkává s řadou oznámení škol o zpracování osobních údajů prostřednictvím kamer, které jsou zcela evidentně v rozporu se základními povinnostmi správce stanovenými zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“), měl by přispět k praktickému řešení této, z hlediska ochrany soukromí nežádoucí, situace, následující text, který si klade za cíl dále zpřístupnit veřejnosti pohled Úřadu na konkrétní otázky související s instalací kamer zejména ve školách.

K instalaci a provozu kamerových systémů lze obecně uvést, že s ohledem na jejich zvláštní charakter spočívající v sledování prostor, kde se pohybují lidé, a který tak může představovat hrubý zásah do soukromého a osobního života subjektu údajů, je jejich využití možné především na základě výslovného zákonného zmocnění, nebo (což je i případ školních budov) se jejich nasazení jeví jako poslední možnost, kdy již všechny dříve požité a méně invazivní prostředky dozoru selhaly. To znamená, že se vždy jedná o zvláštní situaci, kdy se jiná opatření fyzické povahy směřující k stejnému účelu prevence, ochrany nebo zabezpečení osob a majetku, která neobsahují pořizování obrazových nebo zvukových záznamů, ukáží být s ohledem na legitimní účely jejich nasazení (zejména zajištění ochrany osob i majetku) nedostatečnými či nepoužitelnými, nebo jde o situaci, kdy lze vzhledem k okolnostem předem vyloučit účinnost méně invazivních prostředků.

Při instalaci a plánovaní režimu provozu kamerového systému je nutné přistupovat odlišně ke způsobu užívání jednotlivých monitorovaných prostor či objektů, a to i ve vztahu k různému dennímu režimu v daném prostoru. Z hlediska ochrany osobních údajů a ochrany soukromí subjektů údajů tak lze odlišit rozsah a dobu monitorování pláště budovy, vnějších prostor anebo prostor, do nichž není běžně povolen přístup, od prostorů vnitřních - chodeb, šaten, učeben, kabinetů, sboroven, jídelen či sálů. Obdobně je také nezbytné rozlišovat, zda monitorování kamerovým systémem probíhá pouze v době, kdy se v daném prostoru nemají vyskytovat žádné osoby (tj. po nebo naopak během vyučování, resp. po nebo během pracovní doby učitelů a dalšího personálu, o víkendu nebo během prázdnin), anebo zda má být systém v provozu nepřetržitě, tedy i v době, kdy se v dané budově běžně vyskytují osoby v souvislosti s plněním svých úkolů a povinností. Nastavení systému tak, aby snímal prostory v době, kdy se v nich nemá žádná osoba vyskytovat, přitom z hlediska ochrany osobních údajů a soukromí nic nebrání, přičemž v současné době běžně dostupná technická zařízení takové nastavení funkčnosti bezpochyby umožňují.

Za základní povinnosti z hlediska instalace kamerového systému lze považovat ty, které jsou stanoveny v § 5 odst. 1 písm. e) a odst. 2, § 10, § 11 odst. 1 a 5 a § 16 zákona. Projděme si je tedy postupně:
K § 5 odst. 1 písm. e)

Podle tohoto ustanovení je správce povinen uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Doba uchovávání záznamů musí být stanovena tak, že nepřesáhne dobu potřebnou k tomu, aby incident zaznamenaný kamerou bylo možno dále prošetřit a zajistit další nezbytné informace, například potřebné k předání případu k vyšetření příslušným orgánům, což lze běžně učinit nejpozději den následující po zjištění bezpečnostního incidentu, a v případě, že budova není přes víkend využívána, pak nejpozději třetí den po incidentu. Doba uchování informací by tedy při běžném provozu kamerového systému neměla přesáhnout délku 3 dnů, přičemž v opačném případě nelze než dospět k závěru, že déle stanovená doba pro uchovávání záznamů je nepřiměřená a neodpovídá ve spojení s nejčastěji stanoveným účelem zpracování (ochrana osob a majetku a prevence proti vandalismu) ze strany správce zákonnému požadavku nezbytnosti. Ve vztahu k uchovávání záznamů pořizovaným například během prázdnin, tj. mimo běžný provoz budovy, lze připustit i delší dobu uchovávání záznamů.

K § 5 odst. 2 ,4 a § 10

Podle § 5 odst. 2 zákona může správce osobních údajů zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat pouze v případech uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) až g) zákona. Při instalaci kamerových systémů ve školách se nejčastěji diskutuje o možnosti zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů s odkazem na ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona.
Při aplikaci této výjimky platí však současně také věta za středníkem citovaného ustanovení, která uvádí, že takovéto zpracování nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života. V případě provozu kamerového systému umístěného ve škole, jehož objektem monitorování jsou i děti a mladiství, je přitom nutno tuto podmínku posuzovat zvlášť pečlivě. Lze tedy konstatovat, že je-li systém instalován ve vnitřních prostorech školy, kde se učitelé i další zaměstnanci pohybují v rámci své pracovní doby a žáci během vyučování (ale i například o přestávkách) a kde mají současně nárok na uplatňování svého práva na soukromí dochází principiálně k porušení tohoto ustanovení zákona, protože s aplikací těchto principů je úzce spojeno i ustanovení § 10 zákona, podle kterého správce dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.

V úvahu je dále nutno vzít nové ustanovení § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, které zakazuje zaměstnavateli bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že jej podrobuje otevřenému nebo skrytému sledování. S ohledem na skutečnost, že toto ustanovení představuje lex specialis ve vztahu k zákonu a současně jde o kogentní ustanovení zákoníku práce, škola fakticky nemůže v případě svých zaměstnanců naplnit podmínku § 5 odst. 2 zákona, tedy zpracovávat osobní údaje subjektu údajů s jejich souhlasem, neboť tento souhlas by byl v daném případě z hlediska zákona neúčinný jako úkon směřující k obcházení zákona. Dále je nutno zdůraznit, že je ve vztahu k § 316 odst. 2 zákoníku práce nerozhodné, že škola zamýšlí zpracovávat osobní údaje k naprosto odlišným účelům, než cíleně zpracovávat osobní údaje svých zaměstnanců, resp. je podrobovat otevřenému sledování, neboť při provozu kamerového systému by fakticky k tomuto sledování zaměstnanců na pracovišti docházelo. Za pracoviště je přitom třeba považovat nejen třídy, sborovnu a kabinety, ale též chodby, jídelny a schodiště, případně další prostory, kde mohou učitelé vykonávat část své pracovní činnosti (pedagogický dozor apod.).

Při aplikaci zákonem očekávaných podmínek pro zpracování osobních údajů se často objevuje představa budoucího správce, že je možné k problematice zpracování osobních údajů žáků a studentů prostřednictvím kamerového systému přistoupit tak, že zpracování bude probíhat se souhlasem těchto osob. Pro platnost souhlasu subjektu údajů se zpracováním osobních údajů je významné splnění několika zákonných podmínek. Zejména se jedná o podmínky uvedené v § 4 písm. n) zákona (musí se tedy jednat o svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů) a v § 5 odst. 4 zákona (musí se jednat o informovaný souhlas), tzn. že souhlas se zpracováním osobních údajů, který by byl podmíněn například poskytnutím určité služby, plnění ze smlouvy zejména v případě soukromých škol), nebo při jeho vyžadování nebyly subjektu údajů sděleny všechny potřebné informace ve smyslu § 5 odst. 4 zákona, by mohl být považován za vynucený projev vůle, který nelze v žádném případě považovat za svobodně učiněný, a tedy platný. Osobní údaje, které škola potřebuje pro plnění smlouvy, totiž může na základě ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona zpracovávat přímo bez souhlasu subjektu údajů. Logicky tak lze dospět k závěru, že má-li potřebu o subjektu údajů získávat další osobní údaje, může tak učinit na základě svobodné volby subjektu údajů, a to pouze s jeho souhlasem, který však nesmí být vázán na další podmínku.

Vedle obecného rámce podmínek souhlasu subjektu údajů je nezbytné odkázat na úzkou souvislost tohoto ustanovení s ustanovením § 8 občanského zákoníku, který upravuje obecné podmínky pro posuzování zákonnosti projevů vůle, a to i ohledem na právní subjektivitu (způsobilost k právům a povinnostem) fyzické osoby, která má souhlas se zpracováním svých osobních údajů učinit. Ne nepodstatnou se proto jeví otázka, čí souhlas ke zpracování osobních údajů žáků a studentů škola vlastně potřebuje (zda od žáků a studentů samotných nebo jen od jejich zákonných zástupců). Obecně by měla platit zásada uplatňovaná v občanském právu, která vychází z předpokladu, že tento souhlas poskytuje subjekt údajů, jehož se zpracování týká, přičemž se jedná o právní úkon, na který je nutné ve vztahu k žákům a studentům školy nahlížet ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Podle tohoto ustanovení mají nezletilí způsobilost pouze k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

Úřad je v této souvislosti přesvědčen, že dnešní studenti jsou od dosažení hranice 15 let věku již dostatečně rozumově a volně vyspělí, aby po řádném poučení dokázali s náležitou odpovědností posoudit, zda chtějí, aby jejich osobní údaje byly ve škole, ve které tráví většinu dne, zpracovávány prostřednictvím kamerového systému, a že by proto v tomto případě měl správce (škola) získávat souhlasy přímo od těchto studentů a nikoliv od jejich zákonných zástupců. Přičemž se však nedá vyloučit ani ta možnost, že rovněž rodiče náctiletých studentů budou náležitě informováni o nasazení kamerového sledování, o jeho účelu, době provozu a dalších skutečnostech, které školu k instalaci kamerového systému vedly.
Závěrem však lze konstatovat, že i toto zpracování by bylo v rozporu se zákonem v případě, pokud by všichni studenti nebo všichni rodiče nebo zákonní zástupci žáků neposkytli škole souhlas s tímto zpracováním. Pro školu by tak vznikl těžko řešitelný problém, jak zajistit, aby v případě provozu kamerového systému byly zpracovávány osobní údaje jen těch osob, které souhlas poskytly.
K § 11
V návaznosti na shora uvedenou informační povinnost správce v případě získávání souhlasu subjektu údajů, má správce podle § 11 odst. 1 zákona vždy při shromažďování osobních údajů povinnost informovat subjekt údajů o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovávány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny, nejsou-li subjektu údajů tyto informace již známy (například v době získávání souhlasu jako informovaného projevu vůle). Dále jej musí informovat o jeho právu přístupu k osobním údajům, právu na opravu osobních údajů, jakož i o dalších právech stanovených v § 21 zákona.

Při zpracování prováděném na základě výjimky zakotvené v § 5 odst. 2 písm. e) zákona nemusí být informační povinnost splněna pokaždé před zahájením zpracování v plném rozsahu; správce je v této situaci na základě § 11 odst. 5 zákona povinen informovat subjekt údajů o zpracování jeho osobních údajů bez zbytečného odkladu.

V případě kamerového systému ve škole tak mohou pro správce nastat rozdílné situace ve vztahu k odlišným skupinám monitorovaných osob - subjektů údajů a s tím související rozdílná úroveň informací pro tyto skupiny osob. U žáků a zaměstnanců školy, případně dalších subjektů, které do sledovaného prostoru pravidelně vstupují, je nutné splnit informační povinnost například prostřednictvím vnitřního předpisu - školního řádu, a to ještě před zahájením zpracování, a v plném rozsahu požadovaném zákonem, neboť tento okruh subjektů údajů je správci předem znám a ten má tak možnost je bez zbytečného odkladu informovat.

V případě dalších subjektů údajů, které do školy budou přicházet nepravidelně, resp. nepředvídatelně, je správce povinen splnit informační povinnost např. umístěním informačních tabulek u vstupu do sledovaných prostor. K náležitostem této informační tabulky lze dodat, že musí obsahovat informaci, že prostor je sledován kamerovým systémem, musí zde být uveden správce – provozovatel kamerového sytému, resp. kontaktní osoba nebo sdělení, kde bude subjektu údajů poskytnuta informace o zpracování v rozsahu požadovaném § 11 odst. 1 a § 12 zákona (tj. kde si může např. vyzvednout v písemné podobě další informace o kamerovém systému).

K § 16

Správce je povinen, a to ještě před zahájením zpracovávání dat prostřednictvím kamerového systému, oznámit zamýšlené zpracování osobních údajů Úřadu. Z dosavadních zkušeností Úřadu plyne, že při zpracování dat prostřednictvím kamerových systémů ve školách přitom nelze uplatnit žádnou z výjimek z registrační povinnosti stanovených v § 18 odst. 1 zákona.

K dalším povinnostem

Mimo tyto povinnosti je správce osobních údajů povinen dodržovat samozřejmě i další povinnosti upravené v zákoně, jako je zejména povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, ke kterému byly shromážděny (§ 5 odst. 1 písm. f) zákona; jsou-li záznamy pořízené za účelem ochrany majetku, nelze je použít např. pro kontrolu docházky).

Další významnou povinností správce je povinnost přijmout a dokumentovat taková technicko-organizační opatření týkající se provozu kamerového systému, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k uchovávaným osobním údajům (§ 13 zákona).

Poznámka: Plná znění materiálů pojednávajících o postojích Úřadu k právním otázkám souvisejícím s provozováním kamerových systémů se záznamem jsou k dispozici na webových stránkách Úřadu:

  • Stanovisko Úřadu č. 1/2006
  • Vyjádření a doporučení ÚOOÚ k možnosti instalovat kamerový systém v prostorách školy
  • Čeho se týkají změny plnění registrační povinnosti?
  • K oznamovací povinnosti správců provádějících zpracování osobních údajů kamerovými systémy
  • Kamerové systémy ve školách a školských zařízeních
  • Komentář k Zásadám provozování kamerového systému z hlediska zákona o ochraně osobních údajů
  • [Květen 2007]





Žádné komentáře:

Okomentovat