13.1.17

Právo na přístup k inkluzívnímu vzdělávání není povinností žáka podrobit se inkluzívnímu vzdělávání

Šárka Dušková v textu psaném pro Českou školu upozorňuje na komentář OSN k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, kterému česká veřejná diskuse nevěnovala téměř žádnou pozornost a který přitom poskytuje k výkladu pojmu „inkluzivní vzdělávání“ vodítko. Konstatuje, že Úmluva o právech osob se zdravotním postižením konkrétně v čl. 24 říká, že „každý má právo na inkluzivní vzdělávání v místě svého bydliště“.

Legislativní úprava v České republice znemožňuje žákům se zdravotními potřebami možnost volby: žáci jsou nuceni se podrobit po vstupu do základní školy pokusu o inkluzivní vzdělávání v běžné základní škole i proti vůli rodičů, dokonce i v případě, že není garantována kvalitního vzdělávání podle jeho potřeb. Tento pokus může trvat dlouhé měsíce a vzdělávání dítěte je tak nevhodným a protiprávním způsobem ohroženo. Administrativní průtahy a především nedostatek kvalifikovaného personálu ve školách, tedy především speciálních pedagogů, psychologů, ale i asistentů pedagoga, jsou spolu s nemožností včasného přestupu na speciální školu porušováním principů samotné Úmluvy, kterou se autorka ohání. Zmíněný komentář kromě jiného uvádí "Vzdělávací systém musí poskytnout vzdělávání zaměřené na osobu dítěte a ne očekávat, že se student přizpůsobí systému."

Žáci mají právo přejít ze speciální do běžné školy, opačně ale toto právo není. Jestliže tedy práva na přechod do běžné školy podle údajů MŠMT využilo jen 205 žáků, máme nyní v 1. třídách ZŠ  zhruba dva tisíce dětí s lehkým mentálním postižením, které mají místo práva na inkluzivní vzdělávání v podstatě jen povinnost se mu podrobit. MŠMT a Česká republika se tak vystavují hrozbě žalob takto poškozovaných žáků.

Kolega poste.restante v diskusi u článku Šárky Duškové Právo na inkluzivní vzdělávání podle OSN uvedl:

Velmi typické pro "mediální produkty" financované OSF.

Z textu a výkladu Úmluvy nijak neplyne povinnost ČR zavádět kritizovanou formu inkluze, jak se nám tu snaží autorka podsunout.


Konkrétně v odstavci vysvětlení "Co znamená inkluzivní vzdělávání?" autorka uvádí: "Obecný komentář však zdůrazňuje, že zajištění práva na inkluzivní vzdělávání nemusí nutně znamenat neexistenci speciálních škol a už vůbec nevyužití specialistů v oblasti vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. I tento systém je však možné nastavit tak, aby neznamenal segregaci dětí na základě jejich speciálních potřeb. Měl by proto být tak otevřený a prostupný do běžného vzdělávání, jak je to možné."

Výše uvedené ovšem autorce nijak nebrání v části "Závěr: Dopady do českého vzdělávacího systému" vkládat vlastní názory a interpretace:

"V současné době prochází český vzdělávací systém obměnou, která má za cíl rozvoj inkluzivního prostředí podpořit. Zejména má zajistit, že do segregovaného speciálního školství budou umisťováni pouze ti studenti, jejichž vzdělávání v běžném proudu v současném systému bohužel nelze dostupnými prostředky zajistit, a zejména ti studenti, jejichž rodiče nebo oni sami si to přejí. Důslednost fungování systému bezplatných podpůrných opatření bude zcela zásadní."

Především není pravda, že vzdělávací systém prochází obměnou "v současné době". Jak bylo již mnohokrát řečeno a opakovaně zdůrazňováno, proces inkluze probíhá v ČR již několik desetiletí. Jeho současná forma, nazývaná v pedagogických kruzích jako "inkluze po česku", ale především metoda jejího "prosazení" tento přirozený proces spíše těžce narušila a v důsledku přináší spíše škody, nežli přínos.

Ponechme stranou poněkud nevhodné a řekl bych, že účelové používání tvarů slova "segregace", (které je obecně chápáno spíše v souvislosti s nelidským systémem apartheidu v JAR,) ačkoliv bylo možné beze ztráty významu použít například "oddělené", nebo ho zcela vypustit.

Výslovně je zde řečeno: "pouze ti studenti, jejichž vzdělávání v běžném proudu v současném systému bohužel nelze dostupnými prostředky zajistit, a zejména ti studenti, jejichž rodiče nebo oni sami si to přejí".

Což je přesně to, co se dělo při umísťování žáků do speciálních škol.

Jistěže bychom si přáli, aby všechny školy v ČR byly bezbariérové, uzpůsobené pro žáky se smyslovým či jiným fyzickým postižením. Prozatím to ale není možné a proto u části žáků probíhá výuka v zařízeních, materiálně i personálně vybavených pro kompenzaci jejich hendikepu.

Dvojnásob toto platí pro žáky s hendikepem psychickým či mentálním, kde klíčovým parametrem je především personální vybavení jednotlivých škol.

Hrátky s "asistenty" pedagoga, prováděné v současnosti, mohou každého, problematiky jen trochu znalého odborníka pouze deprimovat.

Pro úplnost si přečtěte plné znění dokumentu OSN:

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením

Článek 24 Vzdělávání

1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na vzdělání. S cílem realizovat toto právo bez diskriminace a na základě rovných příležitostí, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí začleňující vzdělávací systém na všech úrovních a celoživotní vzdělávání zaměřené na:

a) plný rozvoj lidského potenciálu a smyslu pro vlastní důstojnost a uvědomění si vlastní hodnoty, stejně jako na posilování úcty k lidským právům, základním svobodám a lidské různorodosti;
b) rozvoj osobnosti, nadání a kreativity osob se zdravotním postižením, jakož i jejich duševních a tělesných schopností, v co největší možné míře;
c) účinné zapojení osob se zdravotním postižením do života ve svobodné společnosti.

2. Při uskutečňování tohoto práva státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí aby:

a) osoby se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy a aby děti se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny z bezplatného a povinného základního vzdělávání nebo středního vzdělávání;
b) osoby se zdravotním postižením měly na rovnoprávném základě s ostatními přístup k inkluzívnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí;
c) byla jim poskytována přiměřená úprava podle individuálních potřeb;
d) osobám se zdravotním postižením byla v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytována nezbytná podpora umožňující jejich účinné vzdělávání;
e) účinná opatření individualizované podpory byla realizována v prostředí, které v souladu s cílem plného začlenění maximalizuje vzdělávací pokroky a sociální rozvoj.

3. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, umožní osobám se zdravotním postižením získat praktické a sociální dovednosti, které by usnadnily jejich plné a rovné zapojení do systému vzdělávání a do života společnosti. Za tímto účelem přijmou státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, příslušná opatření a zejména:

a) umožní studium Braillova písma, alternativního písma a augmentativních a alternativních způsobů, prostředků a formátů komunikace, rozvoj orientačních schopností a mobility, jakož i vzájemnou podporu ze strany osob v rovnocenné situaci a poradenství;
b) umožní studium znakového jazyka a podporu jazykové identity společenství neslyšících;
c) zajistí, aby nevidomým, neslyšícím a hluchoslepým osobám, a zejména dětem, bylo poskytováno vzdělávání v jazycích a způsobech a prostředcích komunikace, které jsou pro dotyčnou osobu nejvhodnější, a v prostředích, která maximalizují vzdělávací pokroky a sociální rozvoj.

4. S cílem přispět k zajištění realizace tohoto práva, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou příslušná opatření pro zaměstnávání učitelů, včetně učitelů se zdravotním postižením, kteří ovládají znakový jazyk a/nebo Braillovo písmo, a pro přípravu odborníků a pracovníků, kteří působí na všech úrovních vzdělávání. Tato příprava bude zahrnovat informace o problematice zdravotního postižení a využívání vhodných augmentativních a alternativních způsobů, prostředků a formátů komunikace, vzdělávacích technik a materiálů přizpůsobených potřebám osob se zdravotním postižením.

5. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost přístupu k obecnému terciárnímu vzdělávání, odborné přípravě na výkon povolání, vzdělávání dospělých a celoživotnímu vzdělávání bez diskriminace a na rovnoprávném základě s ostatními. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby osobám se zdravotním postižením byla poskytována přiměřená úprava.





2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Žáci mají právo přejít ze speciální do běžné školy, opačně ale toto právo není.

Není.

do segregovaného speciálního školství

Do segregovaných soukromých a víajpí škol, do segregovaných víceletých gymnázií, do segregovaných sportovních či jazykových tříd...

CatCatherine25 řekl(a)...

Systém vzdělávání žáků s MP je protiprávní a nechápu rodiče a učitele, že nepodávají hromadné žaloby.

Okomentovat