28.1.17

Ondřej Andrys: Škola versus víra

Ani školní inspektoři nevědí, zda škola může svým studentkám zakázat při výuce hidžáb. Dlouho očekávaný verdikt soudu jim na tuto otázku včera odpověď nedal.

Včera se čekalo, že soud rozhodne, zda mohou muslimky chodit do českých škol se zahalenou hlavou, i když to mnohde výslovně zakazují školní řády.

Ve sporu mezi Střední zdravotnickou školou v Praze a někdejší uchazečkou o studium, Somálkou Ayan Jamaal Ahmednuurovou, která školu kvůli zákazu hidžábu zažalovala, verdikt padl. Avšak odpověď na otázku, zda je šátek náboženský symbol a škola jej může zakázat, nedal. Soud totiž dospěl k závěru, že Somálka do školy nenastoupila, a ta ji tak ani nemohla diskriminovat. „Soud rozhodl o tom, že žalobkyně nebyla školou diskriminována, ovšem tato kardinální otázka zůstala nevyřešena,“ konstatuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Ani on nedokáže říct, jak se mají ředitelé škol v takových případech v budoucnu zachovat.


Celý článek na MF DNES

4 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici to vidí tak, že si to Ondřej Andrys poněkud popletl. Problém přece nestojí jako že 'škola versus víra', stojí tak že 'stát versus víra'.
Školní řád se nemůže z podstaty věci zabývat otázkou, jestli jsou ve škole povoleny nebo nepovoleny nějaké symboly. Symboly jsou buď povoleny, nebo nepovoleny obecně nějakou vyšší právní normou. Školní řád má upravovat provoz školy a režim školního dne. Nic víc, nic míň. Kdy vyučování začíná, kdy končí, jestli se žáci přezouvají, kde si odkládají svršky, v jakém oděvu se cvičí nebo praktikuje, jak se omlouvá absence a podobně. Pomíjím skutečnost, že absence by se měla pouze evidovat. Do toho, proč žák do školy nechodí, nemusí komu co být. Snad jen žákovým rodičům.
Takové zbytečnosti, jako 'žák se chová slušně a ohleduplně', a 'žákům je zakázáno nosit do školy drogy a střelné zbraně' do školního řádu prostě nepatří. Lidé se přece chovají slušně a ohleduplně, nenosí při sobě drogy a zbraně bez zbrojního průkazu. To je dáno těmi vyššími právními nebo společenskými normami. To se pak rodí takové perly jako, 'žákům je zakázáno přecházet na červenou křižovatku u školy'. Ono to pak může u některý nedůvtipných dítek vzbuzovat dojem, že na jiných křižovatkách se dopravní předpisy porušovat mohou. Nebo, že se mimo školu může chovat zhovadile, přechovávat drogy či mávat zbraněmi.
Ono to, pane náměstku ústředního školního inspektora, začíná a končí na tom ale zcela nesmyslném ustanovení, že škola musí žáky prokazatelně poučit o tom, jak se mají chovat v době školních prázdnin, aby se nezranili. Docela by mne zajímalo, o co tato pitomost opírá.
Školní řády jsou pak mnohastránkové brožury s desítkami všelijakých perlivých ustanovení podle aktuálně řešeného problému, které už ani nikdo nečte. Ptal jsem se nedávno jednoho ředitele školy, proč mají ve školním řádu ustanovení, že žákům není povoleno zdržovat se o velké přestávce v prostoru šaten. A to tam máme? Zeptal se mě autor...

Jirka řekl(a)...

Doufám, že si to přečte alespoň pan náměstek a na poradě to osvětlí s dovolením pana ústředního i ostatním inspektorům. Inspektorům musí být jasno! Jinak se hroutí můj učitelský svět, kde středobodem všeho je císařpán. Jsem moderní učitel a Marii Terezii jsem již dávno odhodil jako přežitek doby, ale nemohou mi zbourat všechno! Kde pak najdu pevný bod, abych pohnul žactvem?

Radomír Palát řekl(a)...

o o poučení před prázdninami jsem se taky zajímal, jediné, co jsem trochu k věci našel:
http://info.edu.cz/cs/node/61726

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pokud se ale zaměstnavatel, ředitel školy rozhodl zaměstnanci - pedagogickému pracovníkovi uložit provedení výchovné aktivity spočívající v "poučení" žáků o správném chování a bezpečném jednání v jejich volném čase, je pedagog jako zaměstnanec povinen nařízení splnit.

Takže to mají na triku ředitelé škol. I s tím naprosto nezbytným a kvalitu poučení zabezpečujícím zápisem do třídní knihy. Jen mi vrtá hlavou, kdo to těm ředitelům jednoznačně hromadně nakukal, a jak asi strašlivá musela být ta přísaha, kterou se zavázali, že to tak bude na věčné časy, a nikdy jinak.
Nezbývá, než věřit, že je nenapadne vyžadovat prokazatelné poučení žáků o prázdnínové platnosti vyjmenovaných slov a dělení víceciferným číslem.
Vždycky jsem žákům říkal, že když já jako učitel zanedbám něco, co by jim posléze přivodilo újmu, tak mne zavřou, ale pak zase pustí. Oni ale budou těmi poškozenými, a to moje vězení jim v tom jejich údělu moc nepomůže. Lépe řečeno, vůbec ne.
A tak když jsem žákům zadával práci, která spočívala v pořízení a úpravě série fotografií charakteru buď reportáže, nebo instruktáže, napadlo mě spontánně, že by bylo docela vhodné pohovořit s žactvem o novodobém trendu nárustu úrazů, i smrtelných, při focení těch božích selfíček. A tak jsem jim položil na srdce, aby v souladu se zadáním, tedy volbou nekontroverzního tématu, dodržovali i základní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví. A učinil jsem tak prokazatelně, tedy že jsem si to zapsal do svého plánu.
Jaké bylo moje překvapení, když při následné prezentaci prací vyšlo najevo, že dvě děvenky vzali tři svoje kamarádky, a šli se fotit na železniční trať. Živou trať, kde normálně jezdí vlaky. Pět chichotajích se deváťaček hosalo po pražcích, a čančalo se před objektivem. Shodou okolností si matky těch dvou žákyň na rodičovské schůzce stěžovaly, že dcerky doma hořekují, že mi vůbec nerozumí. Musel jsem jim dát zapravdu. Asi, že k nim promlouvám tak nějak svahilsky.

Okomentovat