12.1.17

Milan Svoboda: Čtyři chybné představy o pedagogické profesi, které je třeba vyvrátit

Být učitelem je sice krásný, ale náročný a odpovědný úkol. Bohužel povědomí veřejnosti o tomto povolání, stejně jako o dění uvnitř našich škol, je nezřídka povrchní. Snaha zvýšit bezpečnost žáků ještě více prohlubuje propast mezi školami a veřejností. Zkreslené představy o školním prostředí jsou příčinou řady mýtů. Slova zlehčující práci pedagogů jsou častou reakcí na stížnosti učitelů, kteří kritizují problémy ve školství, počty žáků ve třídách, jejich chování či nízké finanční ohodnocení. Pedagog je pak terčem ironických průpovídek, které jsou většinou ve formě mírného popíchnutí, ale mohou být i hluboce zraňující.


Být učitelem je sice krásný, ale náročný a odpovědný úkol. Bohužel povědomí veřejnosti o tomto povolání, stejně jako o dění uvnitř našich škol, je nezřídka povrchní. Snaha zvýšit bezpečnost žáků ještě více prohlubuje propast mezi školami a veřejností. Zkreslené představy o školním prostředí jsou příčinou řady mýtů. Slova zlehčující práci pedagogů jsou častou reakcí na stížnosti učitelů, kteří kritizují problémy ve školství, počty žáků ve třídách, jejich chování či nízké finanční ohodnocení. Pedagog je pak terčem ironických průpovídek, které jsou většinou ve formě mírného popíchnutí, ale mohou být i hluboce zraňující.

Lee Watanabe Crockettčlánku [1] na portálu Global Digital Citizen Foundation zmiňuje čtyři typické mýty o učitelském povolání, které bychom se měli snažit odbourat:

1. Kdo neumí, učí!

Jedná se o zkrácený výrok George Bernarda Shawa „Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí. z divadelní hry Člověk a nadčlověk. Přestože se tento citát stal světoznámým a často používaným, hluboce se mýlí. Po učitelích jsou požadovány znalosti z oboru pedagogiky, psychologie, sociologie či metodiky, které vyžadují vysokoškolskou průpravu. K tomu je nutno připočítat odborné znalosti v rámci konkrétní aprobace, dalece převyšující rozsah vyučovaného předmětu, ale i všeobecný základ všech předmětů ostatních. Současný překotný vývoj společnosti přitom nedovoluje učitelům stagnovat. Je třeba se neustále vzdělávat. Příkladem je nedávno prosazená inkluze, která po všech učitelích požaduje komplexní znalosti speciální pedagogiky.

Umění být dobrým pedagogem ale nespočívá pouze v odborných znalostech, nýbrž přinejmenším stejnou měrou ve vlastnostech osobnostních. Učitel potřebuje řadu sociálních dovedností, především empatii, toleranci, schopnost motivovat, komunikační dovednosti, organizační schopnosti. Měl by být trpělivý, otevřený, tvořivý a měl by mít dostatečnou autoritu.

Práce pedagoga je navíc pod neustálým dohledem. Tím nemyslím pouze Českou školní inspekci či hospitace vedení školy, kolegy a rodiče, ale především žáky. Jistěže učitel může čas od času přiznat, že nezná odpověď na všetečnou otázku žáka, ale ten, kdo netuší, kde potřebné informace najít, kdo by opakovaně projevoval nedostatečné kompetence, nemá šanci v praxi obstát.

2. Učitelé odmítají moderní technologie.

Tvrzení, o kterém je jistě možné diskutovat. Je pravda, že vybavení českých škol digitálními technologiemi je často lepší než jejich praktické využití. Asi každá škola dnes vlastní specializovanou počítačovou učebnu a interaktivní tabule jsou součástí mnoha tříd všech stupňů škol. Často však neslouží k transformaci výuky a k dosažení nových vzdělávacích cílů, ale jsou používány tradičním a nepříliš efektivním způsobem. Nicméně tvrdit, že učitelé se moderním technologiím brání, bych si netroufal. Osobně znám mnoho učitelů, kteří se snaží moderní metody používat.

Je pravda, že integrace ICT do výuky nepřichází tak snadno, jak bychom si přáli, ale nově stanovené kompetence, potřebné pro úspěšný život, si bez nich naši žáci neosvojí. Proto vzniká značné množství výukových materiálů, edukačních her, aplikací, nástrojů či dokumentů podporujících zavádění digitálních technologií do našich škol. Z mnohých vyberme jako příklad třeba rozsáhlou sbírku výukových materiálů OER Commons, dokument doporučující online aplikace vhodné pro oblast vzdělávání vydaný Global Digital Citizen Foundation nebo knihu „Učíme se s tabletem“ a její on-line podporu. Dobrý učitel hledá inspiraci u čelných kolegů, kteří nové, technologiemi podporované metody, již používají, a rád o ně rozšiřuje svůj repertoár učebních metod, protože do výuky přinášejí řadu pozitivních prvků. Především motivaci, zábavu, efektivitu, individualizaci i diferenciaci výuky.

Nejsilnějším argumentem zpochybňujícím tento mýtus je zpráva OECD Education Indicators In Focus zabývající se dovednostmi učitelů při řešení problémů v oblasti ICT, která uvádí, že tyto jsou u českých pedagogů (na rozdíl od mzdy) srovnatelné se zbytkem vysokoškolsky vzdělané populace. Českou republiku v tomto výzkumu řadí dokonce na třetí místo mezi testovanými státy.

Zdroj: http://www.oecd-ilibrary.org [2] 

Celý článek na adrese spomocnik.rvp.cz.

Tento článek vznikl jako studentská práce.

Žádné komentáře:

Okomentovat