9.1.17

EDUin: Důsledná podpora společného vzdělávání ve školách je priorita č. 1

Audit vzdělávacího systému v ČR definoval klíčová témata vzdělávání v ČR, na která by se měla zaměřit pozornost při řízení a rozvoji systému. Přinášíme sérii tiskových zpráv, v nichž se jim budeme postupně věnovat.

EDUin, s přispěním nezávislých odborníků v oblasti vzdělávací politiky a poradenské společnosti Pwc, připravil další vydání analýzy věnující se stavu a vývoji vzdělávacího systému. Audit identifikuje klíčová témata českého vzdělávání současnosti a blízké budoucnosti. Na prvním místě stojí systémová reforma v podobě vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na běžných školách. S účinností od 1. 9. 2016 platí, že školy a poradenská zařízení mají primárně hledat způsob, jak tyto potřeby naplnit. Vzdělávání ve speciální škole je až poslední instancí. Vzhledem k naladění veřejnosti, velké části učitelů a nejednoznačným signálům o připravenosti reformy ze strany MŠMT hrozí reálné riziko promarněné příležitosti a prohloubení deziluze v českém školství.

Další vývoj společného vzdělávání ve školách ohrožuje řada rizik, která mohou tento proces zpomalit, paralyzovat nebo dokonce zcela diskreditovat a obrátit v neprospěch učitelů, žáků a rodičů:

  • Poradny zatím ohlašují údajné zavalení administrativou a předpovídají, že nebude možné žákům nová doporučení vystavit.
  • Mezi nezanedbatelnou částí učitelů převládá odpor ke změně v přístupu. Podobný odpor převládá podle dostupných výzkumů i ve společnosti.
  • Nadále hrozí, že bývalým praktickým školám se nepodaří transformace na školy běžného typu a že vzniknou školy odpadové, jež se budou specializovat na vzdělávání dětí, které budou v běžných školách více či méně otevřeně odmítány.
  • Praxe ukazuje, že největší problém představují především děti s poruchou chování na základě diagnostikovaného autismu či ADHD, k nimž učitelé těžko nacházejí cestu.

Doporučení Auditu:

  • MŠMT a další spolupracující instituce (Česká školní inspekce, Národní ústav pro vzdělávání, Národní institut dalšího vzdělávání atp.) by měly velmi pečlivě sledovat situaci ve školách, vyhodnocovat, kde dochází k problémům, a soustředit se na jejich okamžité řešení.
  • Učitelé potřebují podporu. Je nutné vést s nimi otevřený dialog a vycházet vstříc požadavkům, které se ukážou jako reálná překážka společného vzdělávání.
  • Je nutné vést účinnou a otevřenou kampaň vůči veřejnosti, jejíž postoj je ovlivněn mediálním spadem a účelovými kampaněmi krajně neseriózních médií (Blesk, Parlamentní listy).

Bob Kartous, garant analýzy, EDUin, řekl: „Bude-li podobných případů přibývat, reálně hrozí, že po dalších parlamentních volbách může nová vládnoucí garnitura revidovat legislativu a vrátit se zpět k oddělování dětí ve vzdělávání.“

3 komentáře:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Poradny zatím ohlašují údajné zavalení administrativou a předpovídají, že nebude možné žákům nová doporučení vystavit.
-Proč údajné? Je to již reálně potvrzeno. Celý proces je nemístně zdlouhavý.

•Mezi nezanedbatelnou částí učitelů převládá odpor ke změně v přístupu. Podobný odpor převládá podle dostupných výzkumů i ve společnosti.
-Nikdo ze současných učitelů nešel učit s tím, že bude mít na starosti postižené děti. Stále dokola opakuji, že opravdu není povinností naprosto všech učitelů přijmout za své péči o postižené. K tomu prostě musíte být naladěni a mít k těm dětem vztah. A nemít ho, to není neprofesionální. Nikdo není povinen tuto práci dělat ,když ji dělat nechce, protože se na to necítí. Přeci je každému jasné, že někdo šel učit na druhý stupeň nebo střední školu, protože má pocit, že neumí, nechce pracovat s malými dětmi. Odsuzuje ho za to někdo? Ne, protože je to normální a férové. Je nenormální a neférové tlačit všechny učitele do péče o postižené, myslete si o tom,co chcete.

•Nadále hrozí, že bývalým praktickým školám se nepodaří transformace na školy běžného typu a že vzniknou školy odpadové, jež se budou specializovat na vzdělávání dětí, které budou v běžných školách více či méně otevřeně odmítány.
-nikdo nechtěl a nehovořil o transformaci praktických škol na školy běžného typu. Hovořilo se pouze o změně názvosloví s tím, že se nadále v těchto šklách budou vzdělávat děti s LMP. Jestliže o takových školách někdo hovoří jako o odpadových, je hlupák. Děti s LMP jsou odpad? Myslí si snad někdo z Eduinu, že stačí přejmenovat tuto školu, zrušit přílohu RVP pro žáky s LMP a máme tu automaticky budoucí inženýry a lékaře? Ví vůbec organizace Eduin a jemu podobné, coto je mentální postižení? Také si ti ideologové myslí, že stačí,aby se na ta děcka někdo více usmíval, aby je učili odborní učitelé, aby měli žáci s LMP více hodin teoretické výuky naukových předmětů a od třetí třídy angličtinu a ejhle, budeme mít děti s normálním intelektem? Protože děti s LMP budou vždy pomalé, málo chápavé, málo schopné se učit, i kdyby je učil vysokoškolský profesor 50 hodin týdně.
Tudíž slovo transformace má v tomto případě jediný význam – zničení, odstranění, zánik.

•Praxe ukazuje, že největší problém představují především děti s poruchou chování na základě diagnostikovaného autismu či ADHD, k nimž učitelé těžko nacházejí cestu.
-Ale neříkejte? A co nevidomí, neslyšící, s psychiatrickou poruchou, mentálně postižení? To je brnkačka, že?

Závěr auditu je už demence na papíře.
Říká se v něm eufemisticky, že je nutné dotlačit učitele a veřejnost k víře v lepší zítřky – inkluzi. Je to pouze a jen ideologie. Věřící buzerují nevěřící. Budeme mít inkvizici?
Není tu ani slovo o hlavních příčinách naprosté neinkluze:
- nejsou finance (přes všechny proklamace nejsou a nebudou v dostatečné míře)
-není kvalifikovaný personál (ne asistenti, ale speciálních pedagogů je třeba v horentní míře)
-není zajištěno snížení počtu žáků ve třídách na 15-20 max. aby něco podobného inkluzi mohlo probíhat

Miloslav Novotný řekl(a)...

Tak znovu, posté, slovo AUDIT je jednoznačně definovaná legislativní zkratka. Není to slovo k volnému použití a už vůbec ne k označení něčí parodie na knihu přání a stížností. Audit je plánovaná kontrola na místě, vedená kvalifikovanou certifikovanou osobou za účasti osoby auditované ke zjištění, zda skutečný stav odpovídá stavu předem popsanému a určenému jako závazný.
Nějaké záznamy z deníčku grafomana o tom, co se mu kde líbilo či nelíbilo a co by si přál, není audit, ale právě jen subjektivní popis, který po zveřejnění se může ukázat být pouhým pamfletem. Kartousi, Vy profesionální příživníku, zkuste se živit něčím jiným, než parazitováním a pomluvami desetitisíců skutečných profesionálů, jejichž práci nerozumíte a jen kibicujete a kafráte podle zadání platících loutkovodičů.

Nicka Pytlik řekl(a)...

opravdu není povinností naprosto všech učitelů přijmout za své péči o postižené.

Ona je to mimo jiné, a možná i především, obrovská odpovědnost. Od-po-věd-nost. Jakýkoli chybný krok způsobený nedostatečným vzděláním učitele, byť vykročený v dobré víře, může způsobit nemalé a nevratné škody. To přece není otázka toho, jestli je učitel dostatečně hodná teta. Maturant si určitě poradí lépe s nějakým pablbem, než malé dítě s hysterkou, a hendikepované dítě s diletantem, tedy člověkem nevzdělaným v oboru tím spíš.
Což v tomto případě i vystudovaný učitel s pár zkouškami z psychologie a speciální pedagogiky bezesporu je. Pak to dopadá neméně tak špatněš, jako když se do řídící funkce, třeba i ministra dostane člověk, který tomu nerozumí, a řídí se nějakými dojmy, které pochytil z televize.
Jako technik, byť se dvěma pedagogickými postgraduály, mám právě a jen na to, abych pracoval s dětmi a mládeží, u kterých se předpokládá živý zájem o učení, a které jsou potřebnými studijními předpoklady i vybaveny. Nic víc, nic míň.

Okomentovat