19.1.17

EDUin: Akční plány jako příležitost pro strategický rozvoj vzdělávání

Audit vzdělávacího systému v ČR definoval klíčová témata vzdělávání v ČR, na která by se měla zaměřit pozornost při řízení a rozvoji systému. Přinášíme sérii tiskových zpráv, v nichž se jim budeme postupně věnovat.


EDUin, s přispěním nezávislých odborníků v oblasti vzdělávací politiky a poradenské společnosti PwC, připravil další vydání analýzy věnující se stavu a vývoji vzdělávacího systému. Audit identifikuje klíčová témata českého vzdělávání současnosti a blízké budoucnosti. Akční plány na krajské a místní úrovni jsou dobrou příležitostí vytvořit funkční strategii rozvoje vzdělávání. Tato příležitost bude promarněna, pokud se z nich stanou pouze dokumenty k profinancování evropských peněz do stávajících struktur a pokud nebudou akční plány na jednotlivých úrovních vzájemně navazovat.

Už v roce 2016 probíhala příprava tzv. místních a krajských akčních plánů. Jde o aktivitu, která má na obecní a krajské úrovni vytvořit vizi budoucího rozvoje vzdělávání se střednědobým/dlouhodobým horizontem (priority akčních plánů mají sledovat cíle k roku 2023). Jde o plošnou aktivitu podporovanou z Operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání, přičemž obdobné aktivity probíhají také v rámci dalších operačních programů EU. Akční plány by měly představovat nástroj, kterým má být mimo jiné posílena synergie takto investovaných prostředků. Kde jsou rizika a příležitosti:

  • Místní a krajské akční plány jsou jednou z cest, jak usměrnit tok prostředků z EU do vzdělávání. To může ale zároveň znamenat, že budou pojaty čistě utilitárně, s minimální vizí do budoucnosti.
  • Jejich příležitostí je naopak vytvoření modelu spolupráce aktérů vzdělávání (nejen škol) na místní či krajské úrovni a možnost pokusit se reformovat vzdělávání na základě jiných než legislativních a exekutivních kroků centrální vlády.
  • Na základě zkušenosti z projektu Města vzdělávání (EDUin) se ukazuje, že spektrum zainteresovaných by mělo odrážet pokud možno širokou společenskou bázi: školy, rodiče, podnikatele, občanský sektor i místní samosprávu.
  • Dalším předpokladem je ochota vidět změny, které se ve společnosti odehrávají, a snaha pokusit se je - na místní úrovni - promítnout do takových změn, které na ně budou adekvátně reagovat.
  • Z dosavadních informací z realizace akčních plánů se ukazuje, že situace je v různých místech diametrálně odlišná.

Doporučení Auditu:

  • Snaha o vytvoření akčních plánů s vědomím, že vzdělávací systém nutně musí reagovat na společenské změny.
  • Větší míra pozornosti ze strany MŠMT tomu, jakým způsobem jsou akční plány vytvářeny, poukazování na příklady inspirativní praxe.
  • Zapojení aktérů nejen ze škol, ale také z neformálního vzdělávání, rodičů, podniků, občanského sektoru.
  • Podpora vzájemné vazby mezi místními a krajskými akčními plány.

Ondřej Neumajer, expertní oponent Auditu a výzkumník PedF UK, řekl: „Tuto příležitost je možné naplnit jen za předpokladu, že se vytváření místních a krajských akčních plánů budou účastnit skutečně ti aktéři, jichž se přímo dotýká, případně mají zájem ji ovlivňovat.”

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Akční plány na krajské a místní úrovni jsou dobrou příležitostí vytvořit funkční strategii rozvoje vzdělávání.

Funkční strategie je pořád lepší než nefunkční strategie.
Pominu otázku, z čeho se to všechno platí, a komu ty peníze vlastně jdou. Tvoří-li se akční plán, musí být někde nějaká akční buňka. Zřejmě se tak dostávájí do oběhu peníze, které by patrně z nedostaku jiného smysluplnějšího využití někde ležely ladem, a pomohou tak dostat z pracovního úřadu lidi, kteří by tam na náklady státu setrvávali vzhledem ke svojí profesi, či schopnosti vytvářet hodnoty.
A tak se organizují aktivy, všelijaké průzkumy, semináře a kdoví, co ještě, a výsledkem jsou stohy papíru o tom, co všechno spasí formální i neformální vzdělávání dětí a mládeže v regionu a kraji. Čímž bude smyslu veškerého toho počínání zadost.
Takže otázku, co z toho budou mít ty formálně a neformálně vzděláváné děti, rozhodně nepominu.
Pak je tu ještě jedna záležitost, v které bych se doopravdy rád vyznal. Žiji v povědomí, že rozhodnutí k dosažení strategických cílů se tvoří na vyšších úrovních řízení, a že jsou závazná pro všechny nižší úrovně řízení.
Řekl bych, že na vládní úrovni je takových strategických dokumentů dostatečné množství. Nižší úrovně, tedy regiony a kraje, pak už netvoří další strategie, ale mají se zabývat taktikou, tedy způsobem, jak naplnit vládní strategii v podmínách toho kterého regionu nebo kraje. V jiném případě bych pak dopručil přejmenování tématického plánu učitele pro daný předmět v duchu té funkční strategie rozvoje vzdělávání na PAP (Předmětový Akční Plán).
Ale jinak slušný počin odborníků na vzdělávání, jak při životě udržet čím dál tí víc lehkoživků.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Také by se patřilo doplnit hierarchii akčních plánů o ŠAP, ted Školní Akční Plán.

Okomentovat