9.12.16

Ze sociálních sítí: Školní měsíční sebehodnocení mého syna

7 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Sebehodnocení žáka, které je jeho osobní záležitostí, prostřednictvím žákovské knížky, která se bohužel může nedopatřením dostat do rukou kdekomu, považuji za jednu z největších zrůdností, která se v posledních letech v našem školství rozšířila. Vůbec se dětem nedivím, že reagují tímto způsobem.

Nicka Pytlik řekl(a)...

považuji za jednu z největších zrůdností...

...páchanou na dětech, které ani netuší, že s mohou bránit, a když tuší, tak nevědí, jak.
Co je komu do toho, jak dítě vnímá samo sebe? Kdo komu dal oprávnění lést někomu do hlavy, natož pak dítěti. Všem pomateným inovátorům doporučuji zajít si na nejbližší náměstí a tam kolemjdoucím sdělovat, co si myslí o kvalitě svojí vlastní práce.
Tohle má být projev té moderní pedagogiky? Děkuji, nechci takový fujtajbl zparchantěný.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Já v tom spatřuji především ohromný nadhled rodičů, rodiny. Český přístup se nezapře. S konceptem zpětného sebehodnocení nesouhlasím. Viz např. nekonečné diskuse na České škole, kdy propagátoři, po vyčerpání náborových hesel, se vždy odmlčeli. Na odpověď, jak může být formování, které z podstaty probíhá tady a teď, nahrazeno anketou o včerejšku, čekám dodnes. Písemné hodnocení, ať už sepisované žákem, nebo učitelem, pokládám za samoúčelné, nemístné, škodlivé. Argumentem pro zavedení je údajný formativní účinek, o němž prý existuje hojné písemnictví mnohých pisatelů, a navíc to prý skoro všude funguje, najmě ve Finštině.
Najde se někdo, kdo mi jednoduše vysvětlí (nikoliv odkazem na „literaturu“, kterou si mám dostudovat), jaké to má přínosy, aniž popře ono „tady a teď“, které si dovoluji pokládat za atribut formování? Psát si deníček, který si kdykoliv přečte učitel, rodiče, vlastně kdokoliv, kdo prokáže něco jako právní zájem, a co měsíc tam vkládat nová předsevzetí, je výcvik tolerance ku šmírování.
Tvrdím, že formativní hodnocení začíná s příchodem učitele do třídy, resp. příchodem žáka do školy. Písemnou formou ho lze jedině zničit.
Nepočítaje první třídu a prázdniny, teoreticky by žák měl sepsat během povinné školní docházky asi sedmdesát anketních odpovědí. Zdaleka ne každý školák je tak vyspělý a pochází z tak podnětného prostředí, aby bez obav odpověděl s takovým nadhledem, dokonce lehce provokativně. Soudím, že tento druhák je ojedinělá výjimka. Tímhle se děti neodnaučí brát ohled na to: „co tomu řekne máma, táta, učitelka“. Tohle zlo jen křiví charakter. Z očí do očí není totéž, co černé na bílém. K čertu s kádrovými spisy. Užil jsem si jich dost. Zdravím Teče juniora.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Sebehodnocení je vždy naprosto subjektivní a není vůbec vypovídající. Vidím to na svých synech, kdy jeden má sebevědomí na rozdávání a druhý je od přírody sobě kritikem až hanba.
jsou děti, které se neustále totálně přeceňují a jiné zase podceňují. málo které dokáže na sebe hledět objektivně. Celé se to dělá proto, že je to moderní. občas se dětí ptám,co by si daly ze zkoušení. Toť vše. Na jejich práci ,na proces učení to nemá ani za nehet vliv.

Nicka Pytlik řekl(a)...

občas se dětí ptám,co by si daly ze zkoušení

A jak s tou odpovědí, paní Karvaiová, naložíte? Jaká je její výpovědní hodnota? Co se z takové odpovědi dá dovodit? Jak řešíte situaci, kdy je žákova odpověď ale naprosto odlišná od reality? Já bych třeba měl obavy, že by mohlo vyjít najevo, že mimo realitu jsam já.
Tak Frantíku, ohodnoť svoji pracovitost. Od jedné do deseti. A co pravdomluvnost? Jsi čestný, Frantíku? Ale fakt pravdu? Ukradl bys housku pro hladovějícího kamaráda?

CatCatherine25 řekl(a)...

Evaluace je velmi složitý proces, který neovládají ani někteří učitelé.
Kdo z učitelů zná a respektuje Klasifikační řád? Používá se to ještě?
Jaká jsou kriteria pro jednotlivé stupně hodnocení?
Jak tohle má vědět žák základní, případně střední školy?

mirek vaněk řekl(a)...

Zamyslel se někdo, co tím chtělo dítě říci? On to takový humor být nemusí.

Není tím Lukášem šikanováno? Co je Lukáš zač?

Atmosféra ve škole je klíčová. Nejen ve třídě, ale i ve sboru. Jak se ale dá zmapovat? Zajímá to vůbec někoho kromě školících agentur? Co se s tím dá udělat?
Pokud ve třídě je žák či více problémových žáků, škola nemá možnost s tím nic udělat. Možná ho, když není chytrý a udělá chybu, vyloučí, jak to doporučuje ministryně a žák půjde dělat problémy na jinou školu.
Co když je problém učitel, zástupce, ředitel, zřizovatel?

Okomentovat