20.12.16

Sylva Těšínská: Reakce na článek Hany Čápové Dvě stě malých průzkumníků: Jak se české školy vyrovnávají s inkluzí

Přinášíme dopis Mgr. Sylvy Těšínské ze Základní školy Svitavy, který zaslala redakci časopisu RESPEKT jako reakci na článek Hany Čápové Dvě stě malých průzkumníků: Jak se české školy vyrovnávají s inkluzí v týdeníku Respekt 46/2016.

Vzhledem k věku nejsem ve svém oboru žádným nováčkem (jsem učitelka). Jakkoli by to o mně měli říct jiní, mohu podle svého nejlepšího svědomí prohlásit, že nejsem rasistka a veškeré projevy xenofobie jsou mi cizí. Tudíž proti promyšlené inkluzi nic nemám.

Toť na úvod. A teď si dovolím reagovat na jednu (v článku uvedenou) větu, týkající se doporučení poradny: Učitel by měl tomu, co dítěti nejde, věnovat více času a ujišťovat se, že látku chápe – to jsou věci, které dobrý učitel dělá i bez doporučení. Jistě, s tím nelze než souhlasit. Ale…

Uvedu konkrétní příklad. Máme ve škole na malém městě jednu šestou třídu. Na tom není nic zvláštního. Do třídy od „spuštění“ inkluze nepřibylo žádné dítě a rovněž zde není nikdo romského původu. Tuto třídu navštěvuje pět chlapců s problémovým chováním. Jeden z nich navíc opakuje ročník a prospívá nyní s pěti nedostatečnými. Další dva jsou na tom s prospěchem podobně. Rodinné zázemí jednoho z posledně jmenovaných je, eufemisticky řečeno, neutěšené. K tomu jsou ve třídě dva chlapci s diagnostikovanými poruchami učení. Nutno vzít v potaz, že celý zbytek třídy netvoří děti s vyznamenáním. Mnohé z nich selhávají v různých předmětech.

A já se ptám: Jak má, jakkoli dobrý, učitel zvládnout v osmadvacetičlenné třídě individuální přístup k nejméně sedmi žákům a ještě také něco naučit ty ostatní? Přičteme-li k tomu, že podpora rodičů problematických žáků je většinou minimální a to, že sankce ze strany školy (důtka třídního učitele, důtka ředitele školy, snížený stupeň z chování atd.) se jich (žáků ani rodičů) téměř nedotknou, ocitáme se v začarovaném kruhu.

Možná proto mi čtení o šťastné Terezce a Sabince (potažmo jejich šťastných matkách) přišlo poněkud povrchní.

Otázek okolo inkluze, a vzdělávání vůbec, je spousta a bez věcné odborné a veřejné diskuze se prostě neobejdeme. Domnívám se, že vzkaz mnoha učitelů všem těm školským inovátorům na rozličných postech by byl velmi srozumitelný: Snižte počty žáků ve třídách, dejte nám normální vysokoškolské platy, přestaňte nás zahrnovat nekonečným papírováním a nechejte nás učit.

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jak má, jakkoli dobrý, učitel zvládnout v osmadvacetičlenné třídě individuální přístup k nejméně sedmi žákům a ještě také něco naučit ty ostatní?

V takovém případě bych ovšem pod čtyřicet tisíc hrubého nešel.
To bylo poněkud naivní prohlášení. Takže teď tedy to realistické.
Do takové práce bych vůbec nenastoupil. A jestli, pak bych v ní asi moc dlouho nesetrval.
Vůči učitelům základních škol ale setrvávám v hluboké úctě.

CatCatherine25 řekl(a)...

Rovněž učitele základních škol ctím a obdivuji, ale obávám se, že tento způsob pedagogické práce nemohou dlouho vydržet. Jsem zvyklá na práci s mentálně postiženými dětmi,ale ve třídě s 27 spolužáky, z nichž každý je jiná osobnost, bych je učit nedokázala. O individuálním přístupu nemůže být řeč, pokud za individuální přístup nebudeme považovat oční kontakt.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Toliko prosťáček si může myslet něco jiného. Zázraky se dějí jen ojediněle.

Okomentovat