7.12.16

Nina Nováková: Kariérní řád se nesmí smrsknout na nějaké tabulky

Projev při projednávání novely zákona o pedagogických pracovnících v Poslanecké sněmovně v úterý 6. prosince 2016: "A potom. Neměli bychom projít procesem schvalování tohoto zákona, pokud nám jasně nepostaví ministerstvo obraz kompetencí, povinností a vůbec postavení ředitele jako takového. Přitom musím pochválit, resp. mně to velmi konvenuje a i kolegům z TOP 09, že ředitel není považován za manažera jakéhokoliv typu, ale že ředitel je člověk, který má kromě toho, že je dobrý pedagog, ještě manažerské schopnosti. Toto tedy oceňuji, z toho jasně ta novela vychází."

Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, dovolím si říci několik poznámek. Jsem ráda, že v několika diskusích, které jsme mohli vést, poslanci ze všech politických stran s paní ministryní, se podařilo vyjasnit, že skutečně je nutné na maximum prodloužit období mezi prvním a druhým čtením, i když svá úskalí to má. Protože se druhým čtením počítáme na přelomu února a března a mezitím nejen že proběhnou Vánoce, ale budou probíhat také jarní prázdniny atd. a takový finiš konce prvního pololetí, takže pro skutečnou opravdovou práci v terénu, do které bychom se opravdu museli zapojit všichni, moc času nebude a bude to muset být opravdu velmi, velmi intenzivní.

Když tady paní zpravodajka mluvila o tom, že má do sebe zapadat pozitivní změna ve školství, že do sebe má zapadat navýšení rozpočtu, změna financování a kariérní řád, dovolím si upozornit, že tyhle věci jsou správné. Když se ale jedna z nich udělá špatně, zejména ta změna financování a kariérní řád a nebude se při těch obou změnách přemýšlet komplexně o škole jako organismu, jako živém organismu, tak to nemusí přinést automaticky pozitivní změnu ve školství. Třeba u té změny financování. Pokud budeme mluvit o změně financování a zároveň nedáme jasně najevo, že jsme si vědomi, že před x měsíci jsme schválili inkluzi, která nemůže být pozitivní, když neprovedeme záměrné snížení počtu žáků ve třídě, tak tady už narážíme u změny financování školství, že tady to důsledně vůbec neděláme.

A stejně tak když se bavíme o kariérním řádu, tak se to nesmí smrsknout na nějaké tabulky, že - nedělejme si iluze. Učitelé mají velice obtížnou práci v terénu a oni opravdu za to, aby dostali červený puntík a hvězdičku a poskočili v nějaké tabulce a dostali o tisíc korun víc nebo o dva tisíce korun víc, je to skutečně dostatečně motivační? Máme-li provést dobře tu změnu, a to je přechod na kvalifikační stupně v rámci učitelů, což TOP 09 dlouhodobě podporovala, tak nesmíme zapomenout na jednu podstatnou fázi. Nemůžeme přece říkat, že uděláme nějaké atestační zkoušení nebo proces, kde budeme správně hodnotit, jestli učitel roste metodicky, jestli roste ve své odborné způsobilosti, jestli roste v tom, že chápe, jak jeho práce je v kontextu školy nebo v kontextu města, ale musíme tam ještě udělat ten první krok. Má-li někdo růst, musí vědět, jak na tom je původně. To znamená, že bez toho, aby učitelé dostali podporu v tom, že vlastně provedou nejdříve reflexi své vlastní práce, že jim někdo řekne, toto jsou tvé silné stránky, toto jsou tvé slabé stránky a tady se máš zlepšovat a tady jsi vynikající, tady prostě to jenom nezapomeň, jenom se nepřestaň rozvíjet, tak bez tohoto kroku, jak se ten učitel má správně rozvíjet?

Pak si dovolím - a bez pocitu osobního rozvoje toho učitele, to každý opravdu chce, věřte mi, že to každý učitel chce, tak bez tohoto vnitřního hnacího motoru je kariérní řád úplně na nic. Paní ministryně naštěstí ví, že přestoupení na sytém kariérního řádu nejde bez toho, abychom obnovili regionální síť metodických a vzdělávacích center, která se nám podařilo úplně zdevastovat, tu síť se nám podařilo de facto zlikvidovat. Čili bez toho to nepůjde také.

A dovolím si dopředu upozornit na několik řekněme drobností, které možná budeme moci řešit v rámci pozměňovacích návrhů ve druhém čtení. Vždycky když je nějaké přechodné období, tak se vedle sebe ocitnou na stejné škole učitelé, kteří tam už jsou, učitelé, kteří nově nastoupí, takzvaně nabití vědomostmi z vysoké školy a tito učitelé - jeden z nich absolvuje několikaletou dobu a pak se podrobí atestačnímu řízení a ten druhý to tam má tzv. vydržením, protože tam prostě zůstal na té škole. Možná že tady propásneme okamžik, kdy ředitel - a to je další možná slabina toho, o čem bychom měli mluvit, - by mohl skutečně nastavit pedagogický sbor tak, aby tam měl toho, koho tam opravdu do toho živého systému školy potřebuje.

Další věc je tzv. uvádějící pracovník. To je pracovník, který, má-li někomu pomoci jako začínajícímu pedagogovi, tak musí s ním vytvořit partnerský vztah, musí na něj mít dostatek času, a to nemůže v žádném případě udělat, když bude mít plný úvazek, tedy plný počet hodin přímé pedagogické činnosti. Můžeme samozřejmě také třeba počítat s tím, že mu bude věnovat svůj volný čas, a místo toho, že mu snížíme počet hodin přímé pedagogické činnosti, můžeme ho třeba nějak více finančně ohodnotit. To je samozřejmě individuální. Ale tohle jedna taková slabinka.

A potom. Neměli bychom projít procesem schvalování tohoto zákona, pokud nám jasně nepostaví ministerstvo obraz kompetencí, povinností a vůbec postavení ředitele jako takového. Přitom musím pochválit, resp. mně to velmi konvenuje a i kolegům z TOP 09, že ředitel není považován za manažera jakéhokoliv typu, ale že ředitel je člověk, který má kromě toho, že je dobrý pedagog, ještě manažerské schopnosti. Toto tedy oceňuji, z toho jasně ta novela vychází.

Na na závěr snad jenom říci to, co jsem naznačovala před chvílí. Nedělejme si iluze, že učitelé touží po tom získávat nějaké frčky, hvězdičky, být metodiky, koordinátory atd. Ti, kteří už třeba jsou metodiky prevence, ti potřebují maximální podporu a veliké snížení počtu přímé pedagogické činnosti, stejně tak výchovní poradci, ale učitelé potřebují to, po čem touží celá léta a z čeho jsou neustále zklamáváni. Kromě toho, že jsou tedy finančně ohodnoceni, oni potřebují mít možnost se dál vzdělávat a opravdu dál vzdělávat tak, aby to bylo pro ně smysluplné, rostli v odbornosti. Druhá linie dalšího vzdělávání musí být v oblasti psychologie, vývojové psychologie, protože dnešní učitelé jsou v úplně jiném terénu, než byli učitelé třeba před 15 lety. A třetí věc je, ta je také jasná, učitel nesmí být otloukánkem ve vztahu rodič a učitel, kde rodič mu dává najevo, že je klient, a učitel vlastně neví ani, nemá dostatečné právní vědomí, aby věděl, kde jsou jeho práva, kde jsou jeho povinnosti, ale zároveň, to snad kariérní řád a diskuse o tom také přinese, také diskusi o tom, kde jsou práva, ale také povinnosti rodičů. Já doufám, že tohle bude takový vedlejší efekt rozsáhlé diskuse kolem novely zákona o pedagogických pracovnících, tzv. zkráceno kariérní řád, který to také přinese.

Jsem trošku skeptická ne k tomu počtu dní; vím, že ho naplníme, ale k tomu, jaké konkrétně dny, jaké konkrétně týdny v zimních měsících k tomu máme vyhrazeny, a velmi apeluji na ministerstvo, aby udělalo opravdu maximum pro to, abychom my poslanci byli přesvědčeni, že to je projednáno. Děkuji za slovo.

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

ředitel je člověk, který má kromě toho, že je dobrý pedagog, ještě manažerské schopnosti

To pytlici tvrdí od jaktěživa. Jen upřesňují, že to má být vynikající pedagog a dobrý člověk. U garanta zkompetentňovacího procesu snad ani nelze připustit cokoli jiného.
Leta hořekovali, že se jim nepoštěstilo pod někým takovým pracovat. Časem si ale zvykli, a už jim to je celkem šumafuk. Jen že, když už nepodpoří, kdyby alespoň neškodili.

Fanda Moudry řekl(a)...

"kdyby alespoň neškodili."

A v tom máte pravdu. Hledat takto schopného ředitele je v ČR docela slušný problém. On toho ředitel musí umět poměrně hodně. Musí řídit školu, vycházet se zřizovatelem, školskou radou, ČŠI, rodiči, čerpat EU peníze, řešit obrovskou byrokracii,...Do těchto vod najednou vstoupí nevyzrálý, nezkušený, arogantní, ped.neschopný ředitel. Potom je rychle vymalováno. Z 1/3 uč. sboru se stanou alkoholici, další třetina skončí na antidepresivech a 1/3 opouští školu v očekávání zářných zítřků jinde.

Okomentovat