3.12.16

Jan Mikula: Jak zreformovat školství bez politiků? Začněme věřit dětem

O ztracené generaci dětí, kterým školství vštípilo, že na to nemají nebo je vrhlo do života zmatené, čeho v životě vlastně chtějí dosáhnout.

Dva paralelní světy

Vyrůstá nám tu nová ztracená generace. Není pozůstatkem světové války. Je důsledkem školského systému, který nejen neodpovídá současné době a jejím možnostem, ale hlavně neodpovídá lidské přirozenosti, obzvláště té dětské. Výsledkem je utrpení nejen dětí, ale i rodičů a učitelů.

Děti nutíme žít ve dvou paralelních světech. V jednom, které jsme mu my dospělí narýsovali ve spolupráci se státem a v druhém, kam si uniká naplňovat své nejniternější biologické potřeby.

Den dětí začíná pěti až osmi hodinami bloků, ve kterých se střídá nuda, zbytečné stresy, otravná práce nedávající smysl, a které vyplňují přestávky, v nichž děti dohánějí uplynulých 45 minut ztraceného dětství. V dobách internetu a chytrých mobilů kdykoliv jen mohou unikají do zábavného světa obrázků, videí, her a konverzací s přáteli.

Dvě kategorie dětí

Když děti postupují školským systémem, dělí se na dvě skupiny. První skupině dětí škola ukázala, jak jsou v tom či onom špatní a jak zaostávají za ostatními dětmi. Druhá skupina je pak okolím tlačena, aby po 13 letech ve školních lavicích, strávila dalších 5 let života studiem kvůli získání vysokoškolského titulu.

Po pěti až šesti letech studia jsou slavnostně promováni, aby záhy zjistili, že vlastně vůbec netuší, co chtějí v životě dělat, čeho chtějí dosáhnout, co je v životě baví a čím se budou živit. Nastupují do prvních prací, kde si uvědomují, že 5 let oddaných studiu využijí v praxi jen minimálně. Záhy cítí, že je práce nebaví a nenaplňuje.

Máme tu ztrácenou generaci mladých lidí, kterým školství buď vnutilo myšlenku, že na to nemají, nebo jim pod tíhou úkolů a povinností sebralo čas a svobodu k tomu, aby si uvědomili, co je vlastně jejich životní vášeň.

Co s tím?

1) Zrušme povinnou školní docházku

Historie povinné školní docházky je trochu jiná, než si pamatujete z hodin dějepisu. Když ji Marie Terezie zaváděla, jejím cílem nebylo zvýšit vzdělanost národa, ale po vzoru vojensky orientovaného Pruska to byl nástroj, jak vychovávat děti v poslušnost k státu, mocnářství a lenním pánům.

Přestože se od dob Marie Terezie výuka výrazně proměnila, jádro zůstává neměnné. Stát skrz osnovy, schválené a dotované učebnice a veřejné pedagogické školy předurčuje, co a jakým způsobem se bude učit. Role učitele se často omezuje jen na vykladače předem dané látky. Úspěšnost dítěte je pak testována na schopnosti osvojit si tuto látku.

Aby toho nebylo málo, máme tu povinné testování žáků v 5. a 9. třídách, státní maturity či plánovaná povinná maturita z matematiky. Šedivá realita státem plánovaného vzdělávání je v posledních letech čím dál tím pochmurnější.

Vedle toho máme paralelní svět vzdělávání, který je nekonečně bohatý a zábavný. Děti si k němu hledají cestu sami, přirozeně a bez donucení. Sledují zábavná vzdělávací videa na YouTube od fyziky a programování až po biologii a umění. Mají své oblíbené filmy a seriály, při kterých si přirozeně osvojují cizí jazyk. Hrají počítačové hry včetně těch pro více hráčů, kde procvičují paměť a učí se spolupracovat a komunikovat. Ale jsou to i tradiční metody jen jinou formou jako jsou letní školy na specifická témata nebo mé oblíbené knihy, se kterými si můžete zalézt do postele a hltat myšlenky třeba slavných ekonomů.

Možnosti vzdělávání mimo tradiční školu jsou neuvěřitelné a já jsem jich vyjmenoval jen malý zlomek. Problém je, že dnes děti musí trávit dlouhé hodiny něčím, co nepochází z jejich vlastní iniciativy a co je často nebaví. Povinnou školní docházkou nejen děti ochuzujeme o mnohem kvalitnější a zábavnější formu vzdělávání, ale hlavně jim bráníme vyvinout si přirozenou nutkavost k celoživotnímu učení a podkopáváme jejich vlastní odpovědnost za své vzdělávání.

2) Rehabilitujme hru jako nejlepší způsob učení

Lidská evoluce vyšperkovala k dokonalosti dvě lidské činnosti. Rozmnožování a vzdělávání. Soustřeďme se na vzdělávání. Už od narození si děti velmi rády hrají a nejrůzněji blbnou. Ani v dospělosti hravost lidi neopouští.

Hra je vynález lidské evoluce, pomocí kterého se člověk velmi efektivně vzdělává. Když si batole spokojeně žvatlá, pravděpodobně si trénuje budoucí mluvení. Když si sebere špinavý klacík v lese a hraje si s ním, učí se ovládat jemnou motoriku. Když děti prosedí hodiny na počítači hraním her, tak to není ztracený čas, jak se mnoho rodičů domnívá. Pravděpodobně si rozvijí logický myšlení, paměť či schopnost strategického uvažování.

Každá hra jednou omrzí a dítě se začne nudit. Nuda nás od přírody nebaví, protože nám nepřináší potřebné vzdělávací impulzy. Pokud učitelé ve škole konejší děti tvrzením, že nejdříve je práce a až potom zábava v podobě hry, tak špatně chápou biologické mechanismy člověka. Hra je to, co dítě vzdělává.

Dnešní společnost speciálně u starších dětí pohlíží na hru jako na něco nepatřičného, co by mělo být nahrazeno tvrdou prací a šprtáním. Hluboký omyl. Hra je klíčovým nástrojem ve vzdělávání dětí. Vše ostatní je podružné.

3) Stop segregaci dětí podle věku

Od velmi útlého věku dělíme děti do stanovených skupin. Nedělíme je podle jejich zájmů, nedělíme je podle vztahů, které utvářejí s jinými dětmi, dělíme je podle datumu narození.

Ochuzujeme tím děti o možnost vytvářet si prospěšné vztahy napříč věkem. Zabraňujeme dětem utvářet si přirozený respekt ke starším dětem a zároveň jim bereme možnost vyzkoušet si býti vzorem pro mladší děti.

Místo toho, abychom děti nechali, aby se učily od sebe navzájem a umožnili jim alespoň na okamžik stát se malým učitelem pro ostatní děti, nutíme je nepřirozeně trávit obrovské množství času s dětmi, které jsou na stejné úrovni vývoje a od kterých se nemají tolik co učit.

4) Cílem vzdělání nemají být vědomosti, ale touha objevovat

Od útlého dětství dětem linkujeme, jak se mají vzdělávat. Kupujeme jim hračky podle našeho uvážení, posíláme je do škol, kde mají formu a obsah svého vzdělávání daný na několik let dopředu. V té nejlepší vůli tlačíme děti do věcí, u kterých věříme, že jim pomohou být úspěšné, a přitom si neuvědomujeme, že je obíráme o možnost hledat si svou vlastní cestu ke štěstí.

Pod tíhou vlastních neúspěchů bráníme dětem prožít nejen své vlastní neúspěchy, ale i samotné úspěchy. Bráníme jim vyvinout si schopnost překonávat neúspěchy, a naopak v nich podvědomě podporujeme odevzdanost nad vlastním osudem.

Snažíme se, aby se děti naučily všechny ty znalosti, které si už ani sami nepamatujeme, a přitom nám zcela uniká to hlavní. Vzdělávání není o vědomostech. Vzdělání je o nekonečné touze objevovat stále nové věci, lidi, myšlenky a souvislosti. Ve chvíli, kdy dítě nalezne, co ho baví a naplňuje, tak vědomosti začne získávat zcela přirozeně a bez větší námahy.

5) Zrušme význam vysokoškolských titulů

Bohužel ani v rané dospělosti lidé nedostanou oddych. Svou rodinou a okolím jsou tlačeni po absolvování střední školy, aby strávili dalších 5 až 6 let svého mládí na vysoké škole. Těch pár písmenek, které vám dají před jméno se stává vysvědčením, zda jste ve svém dětství byl úspěšný či nikoliv, bez ohledu na to, jaký jste ve skutečnosti člověk a co umíte.

Zastavme tu posedlost vysokoškolskými tituly, které nic neznamenají. Výsledkem jsou zástupy „úspěšných“ mladých lidí, kteří ani po 25 letech svého života neměli šanci objevit, kudy jejich cesta ke štěstí vede.

Neznamená to zrušit vysoké školství, znamená to zrušit posedlost vysokoškolskými tituly ve společnosti. Kdo vidí smysl studovat vysokou školu, nechť ji studuje z vlastního přesvědčení. Ale přestaňme vytvářet tlak na mladé lidi, že jediná cesta k úspěchu vede přes vysokou školu. Nevede.

Jak školství zreformovat?

Je iluzí si myslet, že současná ministryně školství prozře a začne šířit svobodu místo centrálně plánovaného školství, které prosazuje dnes. Ovšem ještě větší iluzí je si myslet, že reforma vzdělávání závisí pouze na ministryni školství.

Milí dospělí, rodičové, učitelé, ale i samotné děti, vezměte odpovědnost za sebe i své děti do vlastních rukou a začněte se změnou hned.

Dávejte děti na svobodně smýšlející školy, vzdělávejte děti doma a pokud si ani jedno nemůžete dovolit, vysvětlete svým dětem, že škola není všechno a všemožně je chraňte před škodlivými dopady povinné školní docházky.

Vytvořme dětem prostředí, kde si můžou vymýšlet nejrůznější formy hraní a chraňme je předtím, aby jim ostatní dospělí do jejich hry zasahovali.

Umožněme dětem trávit čas s dětmi mimo svůj ročník. Dejme jim možnost utvářet si vztahy s ostatními dětmi nehledě na jejich věk.

Přestaňme dělit lidi na "s titulem" a "bez titulu", a vždy přísně posuzujme, co daný člověk umí, co dokázal a jaký ve skutečnosti je. Netlačme mladé lidi na vysokou školu.

Oslavujme aktivní a podnikavé lidi, kteří se snaží něčeho dosáhnout, ať už pro sebe, svou rodinu nebo pro společnost jako takovou. Inspirujme se jimi a pokusme se být stejně činorodí.

Věřme dětem

Matička příroda uzpůsobila člověka tak, aby měl nehynoucí touhu učit se stále novým věcem. Nemusíme čekat na politiky, až školství zreformují. Nejlepší reformu vzdělávání může učinit každý z nás tím, že začne dětem věřit v jejich schopnost se samo postarat o své vzdělání. Věřme a reformujme!

Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu HonzaMikula.cz

28 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zrušme povinnou školní docházku

V tom spočívá podstata. Zrušení školní povinnosti. Vše ostatní je v tomto okamžiku podružné.
Nebudu se tedy zabývat drobnými nepřesnostmi v obsahu článku, a také nutkavou úvahou, že autor svoje vlastní prožitky a pocit zřejmě zevšeobecnil na celou populaci, a to šmahem.
Tedy jen dvě věci. K svobodě v přístupu k učení se je nezbytné připojit i odpovědnost za případné opomenutí či zanedbání věcí neopominutelných a nezanedbatelných. Tak to přece v přírodě chodí. Mládě, které se nenaučí přežít, nepřežije.
A pak, ve všem, k čemu chci někoho přivést, musím jít příkladem. A tak se tu nabízí otázka, jak to má Honza Mikula se svými vlastními dětmi. Má-li nějaké...

CatCatherine25 řekl(a)...

To je poměrně spolehlivá cesta k tomu, jak vychovat negramotnou generaci.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Zase jeden mladej rozumbrada z VŠE.

tyrjir řekl(a)...

To je poměrně spolehlivá cesta k tomu, jak vychovat negramotnou generaci.

Souhlasím. Bohužel však musím dát za pravdu i některým argumentům v článku. Až tak daleko může dojít v některých aspektech až protiprávní nezodpovědnost českého státu (tj. moci zákonodárné i výkonné) projevující se při chabém zajišťování Ústavou ČR garantovaného bezplatného vzdělávání. Technologický pokrok došel dnes tak daleko, že v dohledné době se bude podstatně měnit charakter lidské práce i činy a charaktery lidí, kteří rozhodují o osudu ostatních. V článku je myslím ad absurdum načrtnut jeden z možných černých neoliberálních scénářů, v jehož rámci by došlo pod záminkou svobody k podstatné újmě na vzdělanosti populace. J.Týř

Miloslav Novotný řekl(a)...

Článek je příšerná proklamace naprosté zvrácenosti pojetí vzdělávání. Autor za to nemůže. To už bývá údělem fanatiků, že potřebují vůdce. Místo Petera Graye bych doporučil pohádku Hanse Christiana Andersena Císařovy nové šaty. Ano, Peter Gray jako pedagog je nahý. K tomu si vypůjčím jednu jeho větu. Je to deklarace uceleného názoru, myslím, že z žádného kontextu ji nevytrhávám, cit.:“ Občas si uvědomuji, že musím říkat pravdu, bez ohledu na to, jak může být nepříjemná pro mě i pro ostatní.“
Dovolím si totéž. S vědomím, že si také uvědomuji, že musím říkat pravdu, ji napíšu. Tvrdím, že Peter Gray soustavně své čtenáře mystifikuje. Činí-li tak vědomě, je to podvodník (pardon spisovatel, vydávající se za vědce), je-li to z jeho strany bezděčné, tím hůř.
To, co sáhodlouze popisuje, de facto není vzdělávání, ale pohled na předškolní výchovu dítěte (vývoj mláděte) a současně pokus o nemístnou extrapolaci nejen na učení, ale na celý život člověka. Nad jeho výroky se pozastavuji ne z neporozumění, ale ohromením, co všechno ten člověk neví a co dokáže tvrdit. Ačkoliv jeho příklady se vesměs týkají raného dětství, závěry vztahuje na celý život.
Jako nemá smysl oponovat Mikulovi a doslova ke každému odstavci namítat, že jeho tvrzení nejsou pravdivá a proč, tak stejně marné je polemizovat s Grayem. Pokud by Gray připustil, že dítě (obecně mládě) se neučí jen pro sebe, ale kvůli svému lidství a jeho zachování a vývoji (mládě nejen pro sebe, ale pro zachování rodu, smečky, stáda, hejna), musel by své tak dobře se prodávající dílo odvolat. To neudělá. Takže si to všichni kupte a čtěte si ty nesmysly. Nejen na Mikulově případě je dobře vidět, jak snadno (rozuměj: rádo) se tomu věří. Pěkně se nechat vést za ručičku ke „svobodě učení“, které baví, nebolí, nejlépe někam za vítr na internátní Summerhill, aniž bychom si připustili pochybnost, že Gray by mohl hlásat nesmysl individualizované evoluce, což je protimluv.
To je to tak nepochopitelné? Copak se může nějaké dítě naučit nejen matematiku, ale systematicky cokoliv (řemeslo, umění) na dosažené úrovni od starších dětí? A ten starší guru se to naučí tímtéž způsobem? Od koho? Na vrcholu té propasti, kterou Gray vydává za pyramidu je dítě vševěd? Během Grayova blábolení o vzdělávání hrou, příkladem a nevím čím vším ještě ve věkově nerozlišených skupinách se podstata vzdělávání neustále vytrácí, nikoliv nabaluje.
Jak výstižně řečeno výše paní CatCatherine25: „To je poměrně spolehlivá cesta k tomu, jak vychovat negramotnou generaci.“
Závěr: Tvrdím znovu, posté: Vzdělávání je přirozené, cílevědomé, soustavné, odpovědné a nikdy nekončící úsilí všech generací předávat dosažené vědomosti a poznatky generacím nastupujícím. Doslova s atavistickými kořeny. Důvod je ryze sebezáchovný. Věšet na to nějaké pentle a cingrlátka je zločin. To ovšem neznamená, že by vzdělávání mohlo být převráceno v pouhé „odsávání“ vybraných útržků dosažené vzdělanosti podle výběru a chuti jednotlivého „učícího se“ jedince. Gray se do té samospasitelnosti her natolik zamotal, až na sebe prozradil, že ani těm hrám nerozumí, stejně jako sběračům a lovcům.
Lev, který si po přečtení Grayových brožurek v dospělosti bude hrát jako kotě, není král zvířat, ale česky řečeno vůl, který chcípne hlady.

Jan Mikula řekl(a)...

Nicka Pytlik: Absolutně s Vámi souhlasím, svoboda a odpovědnost jsou neoddělitelné.

CatCatherine25: Tohle není žádný experiment. Například svobodná škola Summerhill funguje v Anglii bezmála 100 let a vychovalo už bezpočet generací dětí. A zatím neexistuje případ, kdyby nějaké dítě bylo negramotné. A jen jako perličku řeknu, že speciálně v začátcích této školy bylo velké procento "problémových" dětí, které byly vyhozeny z ostatních škol a Summerhill byla jejich poslední možnost. Bereme-li toto v potaz, ta škola má mimořádné výsledky.

Jirka řekl(a)...

Pokud naše problémové děti vytrhnete z rodiny a vystavíte je tlaku průvodců a ostatních dětí, pak vám garantuji stejné výsledky i u nás. Je tu jen malá pižka. Není to pro všechny děti (exkluzivita, školné).

Fanda Moudry řekl(a)...

"Vedle toho máme paralelní svět vzdělávání, který je nekonečně bohatý a zábavný"

Pane Mikulo, 12-19 letí studenti nejčastěji navštěvují erotické stránky. Nějaká fyzika, chemie, matematika je neirituje. Je to vskutku pro ně zajímavější svět.
Ve velké části počítačových her je především zajímá počet mrtvých protivníků.
Nebuďme tedy naivní v tom, že všichni žáci a studenti od IQ 50 budou samostatně tvořit. A u počítačových her je třeba být obezřetný, protože dítě trávící u PC celý den také asi nebude ideálem budoucnosti. A to nemluvím o závislosti na internetovém sázení a zbídačelých kontech rodičů.
Všeho s mírou. Je až s podivem, že tento typ školy (Summerhill) se masově nerozšířil po celé planetě. A internátní výchova v současnosti? Nechtěl bych.

Jan Mikula řekl(a)...

Vladimír Stanzel: Přiznám se, že hrozně rád diskutuji a to i s lidmi, kteří se mnou nesouhlasí. A taky se přiznám, že hrozně nemám rád osobní útoky. Je hezké, že si zjišťujete, co jsem zač, ale ještě hezčí by bylo, kdybyste se buď zdržel komentáře, nebo napsal komentář, který by obsahoval argumenty, o kterých bychom mohli diskutovat.

A jelikož Váš komentář je neslušný, dovolte mi ironicky na něj odpovědět. Kdybyste chodil v dětství na nějakou svobodnou školu, aspoň byste se naučil slušnému chování, takhle bohužel jen umíte na ostatní plivat zášť.

Jan Mikula řekl(a)...

Miloslav Novotný: Ptáte se "Copak se může nějaké dítě naučit nejen matematiku, ale systematicky cokoliv (řemeslo, umění) na dosažené úrovni od starších dětí?" Ano, to se přesně děje. Summerhill je bezmála sto let stará škola. Sudbury Valley školy už fungují také mnoho a mnoho let. A přesně tohle se tam děje. Navíc, nikdo neříká, že se dětí učí jen od starších dětí. Na školách jsou normálně učitelé a když dítě chce, tak za ním zajde a ten mu pomůže. Ten rozdíl totiž není ani tak ve formě výuky. Děti chodí na hodiny matematiky, čtou si knihy apod. Hlavní rozdíl je, že je k tomu nikdo nenutí a dělají to z vlastního přesvědčení.

A jak už jsem psal paní či slečně CatCatherine25, tohle není nějaký nevyzkoušený experiment. Tohle se praktikuje po desetiletí a žádný negramota z takových škol zatím nevzešel.

Jan Mikula řekl(a)...

Fanda Moudry: Nevím na základě čeho tak soudíte. Zopakuji, co jsem řekl i ostatním diskutujícím. Tohle není žádný nevyzkoušený experiment. To je již desítky let trvající byť minoritní praxe, která je velmi dobře ozkoušená.

Ptáte se proč se školy typu Summerhill nerozšířili po světě. Odpověď je, že tam kde je možnost se šíří, ale například u nás v ČR by taková škola byla nelegální, takže se tu ani šířit nemohou. Druhý problém je, že když už stát takovou školu toleruje, má nesrovnatelně horší (zejména finanční) podmínky než klasické školy. Ale jinak ten trend je jasný, škol tohoto typu velmi přibývá a i v ČR je mnoho pokusů, které balancují na hraně zákona snažící se napodobit tyto školy.

CatCatherine25 řekl(a)...

Pane Mikulo,
navštívil jste někdy tuto alternativní internátní školu osobně, nebo ji znáte jenom z literatury?

Jan Mikula řekl(a)...

CatCatherine25: Já osobně jsem ji nenavštívil, ale znám lidi, kteří ji nejen navštívili, ale i několik týdnů v ní působili. Zajímá-li vás to více, doporučuji si přečíst o osobní zkušenosti právě Hynka Jíny.
http://www.svobodauceni.cz/clanek/neue-schule-hamburg
http://www.svobodauceni.cz/clanek/nsh-rekapitulace

Nicka Pytlik řekl(a)...

A tak se tu nabízí otázka, jak to má Honza Mikula se svými vlastními dětmi.

Jan Mikula řekl(a)...

CatCatherine25: Já osobně jsem toto léto trávil týden s jedním 17 letým unschoolerem na jedné letní škole.

Jan Mikula řekl(a)...

Nicka Pytlik: Já děti ještě nemám.

CatCatherine25 řekl(a)...

Pane Mikulo,
moje stručná poznámka se netýkala školy Summerhill, nýbrž Vašeho článku.

Pokud jde o školu Summerhill, navštívili ji dva moje studenti, kteří v ní také nějaký čas působili.Jejich zkušenosti jsou zajímavé, ale rozhodně nejsou aplikovatelné na celou žákovskou populaci. Tato škola je velmi specifická i v rámci alternativního školství.
Snahy o zřizování škol podobného typu se objevují i u nás, zda jsou či nejsou perspektivní se ukáže časem.

Fanda Moudry řekl(a)...

Pane Mikulo, díky za oživení diskuse. Vidím, že jste nadšenec do tohoto typu alternativního školství. Upřímně řečeno, mně se tento typ školy nelíbí. Přečetl jsem si základní parametry Summerhill. Jsem od podstaty individualista. Z toho plyne, že ne každému žákovi nebo studentovi tento systém vyhovuje. Navíc s tímto až utopistickým typem výuky lze ideálně fungovat v naprosto sociálně spravedlivé společnosti.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Blogger Jan Mikula řekl 3. prosince 2016 22:36
Já děti ještě nemám.

Tak v tom případě je na místě i úvaha
Nicka Pytlik: Jak zreformovat manželství bez tchýní? Začněme věřit manželkám!

Dva paralelní světy
Manželky nutíme žít ve dvou paralelních světech. V jednom, které jsme jim my manželé narýsovali ve spolupráci s kamarády a v druhém, kam si unikají naplňovat své nejniternější biologické potřeby.
Den manželek začíná nekonečnými hodinami, ve kterých se střídá nuda, zbytečné stresy, otravná práce nedávající smysl, a které vyplňují přestávky, v nichž manželky dohánějí uplynulá leta ztraceného mládí.

Dvě kategorie dětí
Když manželky postupují manželstvím, dělí se na dvě skupiny. První skupině manželek manželství ukázalo, jak jsou v tom či onom špatné a jak zaostávají za ostatními manželkami.
Druhá skupina je pak okolím tlačena, aby po mnoha letech v manželství strávila dalších 5 let života rozvodovým řízením, aby záhy zjistily, že vlastně vůbec netuší, co chtějí v životě dělat, čeho chtějí dosáhnout, co je v životě baví a čím se budou živit. Nastupují do prvních prací, kde si uvědomují, že leta manželství využijí v praxi jen minimálně. Záhy cítí, že je práce nebaví a nenaplňuje.
Máme tu ztrácenou generaci manželek, kterým manželství buď vnutilo myšlenku, že na to nemají, nebo jim pod tíhou úkolů a povinností sebralo čas a svobodu k tomu, aby si uvědomily, co je vlastně jejich životní vášeň.

1) Zrušme monogamní manželství
2) Rehabilitujme mnohoženství jako nejlepší způsob pohodlí manžela
3) Stop segregaci manželek podle věku
4) Cílem manželství nemá být štěstí manželek, ale jajich touha sloužit
5) Zrušme význam zákonného uzavírání sňatků

Jak manželství zreformovat?

Je iluzí si myslet, že současné tchyně prozřou a začnou šířit svobodu polygamie místo monogamie, které prosazují dnes. Ovšem ještě větší iluzí je si myslet, že reforma manželství závisí pouze na tchýních.
Milí rodiče vezměte odpovědnost za svoje dcery do vlastních rukou a začněte se změnou hned.
Vdávejte dcery do mnohoženských svazků doma, vysvětlete svým dcerkám, že jednoženství není všechno a všemožně je chraňte před škodlivými dopady povinné monogamie.
Vytvořme manželkám prostředí, kde si můžou vymýšlet nejrůznější formy posluhy a chraňme je předtím, aby jim kdokoli do jejich smyslu života zasahoval. Dejme manželkám možnost utvářet si vztahy s ostatními manželkami nehledě na jejich věk
Oslavujme aktivní a podnikavé manželky, které se snaží dosáhnout maximálního pohodlí pro manžela jako takového.

Věřme manželkám
Matička příroda uzpůsobila ženy tak, aby měly nehynoucí touhu posluhovat mužům. Nemusíme čekat na tchyně, až manželství zreformují. Nejlepší reformu manželství může učinit každý z nás tím, že začne manželkám věřit v jejich schopnost se postarat o naše pohodlí. Věřme a reformujme!

K tomu mohou pytlici uvést jen tolik, že měli možnost mluvit s pár muži, kteří jim v zářivých barvách popsali, jak to chodí ve světě. Manželky se ve svých manželských skupinách po šesti až osmi vždy ráno sejdou a rozdělí si péči o manžela podle svých zájmů a oprávněných potřeb tak, aby je to bavilo a dosáhli pečovatelského úspěchu. Mlaďounké manželky se samy učí od těch starších, jak nejlépe manželovi posloužit. Pokud svoji péči odvedly k manželově plné spokojenosti, mouhou si trošku zalenošit na koberečku.
Ve světě to tak funguje už celá staletí. Hlavní rozdíl od párových manželek je, že vícemanželské manželky k tomu nikdo nenutí a dělají to z vlastního přesvědčení.

Nicka Pytlik řekl(a)...

A abych nezapomněl, já manželky už nemám.

tyrjir řekl(a)...

Technologický pokrok došel dnes tak daleko, že v dohledné době se bude podstatně měnit charakter lidské práce i činy a charaktery lidí, kteří rozhodují o osudu ostatních. V článku je myslím ad absurdum načrtnut jeden z možných černých neoliberálních scénářů, v jehož rámci by došlo pod záminkou svobody k podstatné újmě na vzdělanosti populace.

Článek je příšerná proklamace naprosté zvrácenosti pojetí vzdělávání.


Pokud jde o školu Summerhill, navštívili ji dva moje studenti, kteří v ní také nějaký čas působili.Jejich zkušenosti jsou zajímavé, ale rozhodně nejsou aplikovatelné na celou žákovskou populaci. Tato škola je velmi specifická i v rámci alternativního školství.


Pane Mikulo, rozumbradovsky jste odpověděl jen na některé věci. Neodpověděl jste však na podstatné výše citované výhrady k obecné neuplatnitelnosti vašeho materiálně, odborně i eticky zvráceného a tudíž i prakticky neuplatnitelného neoliberálního konceptu.

J.Týř




Vladimír Stanzel řekl(a)...

Pane Mikulo,

můj komentář rozhodně neslušný ani osobně útočný není - na rozdíl od Vás denně pracuji se slovy a o sémantice a pragmatice výpovědí něco vím, na rozdíl od Vás jsem také školský profesionál. Konstatoval-li jsem, že jste rozumbrada z VŠE, není v tom ani nic záštiplného, to si jen vy dezinterpretujete. SSJČ k danému slovu, jemuž přiznává expresivitu, uvádí: "mudrlant, mudrc, rozumář". Řečeno jinak jste laik, který vzdělávání do hloubky nerozumí. A tomu odpovídá celý váš příspěvek, jehož některé zásadní nedostatky analyzuje pan Novotný. Upozornit v diskusi pod článkem na to, že jeho autor je laikem, je naopak vstřícné gesto vůči němu a nevyřčená prosba ostatním diskutérům, aby na něj nebyli tak přísní (a tento druh argumentu ad hominem je také v diskusích přijímán).

Píšete, že odpovídáte ironicky. Nuže - podívejme se, co se o ironickém dozvíme z bratra googla: "Ironie je literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často humorný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného než skutečně míní" - tedy Váš výrok je možno interpretovat tako: "Kdybyste nechodil v dětství na nějakou svobodnou školu, aspoň byste se nenaučil slušnému chování, takhle bohužel jen neumíte na ostatní plivat zášť." To jste asi na mysli neměl, že? Ono není dobré libovolně šermovat se slovy.

Chcete-li argument,pak pro Vás jeden mám: Wikipedie uvádí mezi významnými absolventy Summerhillu tyto: John Burningham, autor knih pro děti a ilustrátor; Keith Critchlow, umělec a profesor architektury; Rebecca De Mornay, herečka; Storm Thorgerson, grafik designer specializující se na rocková alba; Gus Dudgeon, hudební producent. Ani jeden představitel exaktních věd, což vypovídá o typu žáků, kterým může daná škola vyhovovat a jež vzdělávat umí. Tedy nejde o obecně použitelný model.

A protože jste v závěru svého příspěvku sestoupil do roviny osobní, dám Vám i já jednu osobní radu: Nebuďte tak vztahovačný. Uvědomte si, že v diskusi se můžete střetnout s lidmi, kteří jsou jednak starší než Vy, jednak - na rozdíl od Vás, mají za sebou již slušnou profesní dráhu. Když se je snažíte peskovat, nepůsobí to dobře.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Pane Mikulo, že rád poučujete, přezdívaje tomu diskutování, je zřejmé. Váš článek obsahuje přes třicet kategorických tvrzení. Sám jste zvolil formu tezí. My, již nesledujeme Váš blog, nejsouce věřícími Vaší víry, vidíme, že jsou to dogmata. To nemíním pejorativně, dogma je nedílnou součástí vyznání víry.
Moje krédo ovšem nezní: V jednoho Graye a jeho Mikulu věřiti budeš. Vaši víru neuznávám pro neslučitelnost se světem lidí. Prakticky všechna Vaše kategorická prohlášení neodpovídají skutečnosti. Většinou to ani nejsou pokrytecké polopravdy, ale rovnou lži. To platí bez výjimky pro šest odstavců úvodních dvou kapitol. Na to už musí být člověk hodně nepoučený nebo, řekněme, drzý, aby si něco takového dovolil spatra sdělit městu a světu.
Kapitolu 1) tvoří tři lži a dvě manipulativní naivní představy.
Kapitola 2) je kuriózní ukázka naivních představ o evoluci, použitá jako odrazový můstek k lživému výpadu, korunovanému Grayovským prohlášením, že vše ostatní je podružné.
Kapitola 3) je úlitba Grayovi. Co sdělujete slovy, která Vás zrazují: „…dělíme, ochuzujeme, zabraňujeme, bereme, nutíme, nepřirozeně atd.“? Celé to stojí na lživém předpokladu věkové segregace. Co vzýváte, je mateřská škola nebo rodina s více než dvěma dětmi. Ve škole tak nemůže fungovat ani malotřídka. Tam je třeťák kvůli sobě, není tam kvůli prvňáčkům. Tušíte vůbec, proč rok školní není totéž, co kalendářní? Ani do Vaší „skupiny“ se děti necourají den po narozeninách. V systému, kde učitel učí mnoho žáků, jinak než dávkovaně nelze. Nahrazením ročníku víceletým průchoďákem se nic nemění. Zkusím jednoduchou námitku. Ti starší jsou déle nejen na světě, ale i v tom věkově smíšeném kolektivu, kde se věnují něčemu jinému, než co by potřebovali právě příchozí. Pokud to popřete, pak ty starší diskriminujete a citově vydíráte. Ti starší nemohou předat víc, než sami vědí. A poněvadž nejde o přirozenou vícegenerační rodinu, odcházejí nejstarší bez náhrady. Zákonitě dochází k úbytku předávaných mouder. Česky řečeno, skupina ponechaná sama sobě a své hravé zvídavosti blbne. Zvířata to vědí, proto dospělí jedinci (ne nutně rodiče) svou věkově smíšenou omladinu zblbnout nenechají a učí ji sami. Mláďata si to hrou vštěpují a nacvičují. Je kolosální omyl, že mláďata si hrají „jen tak“. Třeba slonice na slepice. Proto tvrdím, že stejně jako Gray, ani Vy nechápete, co je hra. Pojem hry, s nímž si pohráváte, popisuje hru na budoucí dospělý život. To nemá s nějakou zábavou či kratochvílí nic společného.
Kapitola 4) je protimluv už v nadpisu. Co asi se má objevovat? Že by vědomosti? Tahle myšlenka samoživitelů, živících se výzvami k reformě školství za úplatu na jejich účet, je to nejhorší na celém tažení proti škole. Za málo peněz zmanipulují rodiče strašením školou, aby jim za trochu víc peněz nabídli školu, kde si děti budou hrát a pátrat, co je baví. Když to vyjde, tak v patnácti letech se s chutí začnou, aspoň některé, něco systematicky učit. To myslíte vážně? Vyrovnejte se už konečně s tím, do jaké míry je vzdělání odpovědností dítěte, rodičů, ale také a především společnosti? Opakuji, popsal jste cestu k negramotnosti.
Ke kapitole 5) bych se neměl vyjadřovat. Stydím se, kudy chodím. Jsem elektrotechnik, ale někteří nereformovaní spoluobčané mi někdy neurvale říkají pane inženýre, čímž mi nepokrytě dávají najevo, že už na tu průmyslovku jsem šel kvůli tomu papíru.
Vaše závěrečné revoluční provolání pak hovoří za vše.
Pane Mikulo, dovolte osobní doušku. Nechtěl bych být Vaším dítětem. Vy se chystáte se v nich realizovat a světu na nich demonstrovat svou pravdu. To je jedna z několika osudových ran, které mohou dítě potkat. Vzpamatujte se, dokud je čas.
To jsem si dovolil napsat jako otec čtyř dětí a děda šesti vnoučat.
Jako elektrotechnik ze staré školy Vás ujišťuji: Nebojte se rozsvítit si na to, až se zešeří. Instalaci ve vašem domě jistě nedělali absolventi nějaké svobodné školy elektrotechnické.

Jiri Janecek řekl(a)...

"Vyrůstá nám tu nová ztracená generace. Není pozůstatkem světové války. Je důsledkem školského systému, který nejen neodpovídá současné době a jejím možnostem, ale hlavně neodpovídá lidské přirozenosti, obzvláště té dětské. Výsledkem je utrpení nejen dětí, ale i rodičů a učitelů."
No, nevím... Šlo by nějak časově ohraničit předchozí neztracenou generaci? Odpovídal snad školský systém 90. let nebo třeba 70. let nějak víc možnostem doby nebo lidské přirozenosti?
Co je to ta lidská přirozenost?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Co je to ta lidská přirozenost?

Dnes je dětskou přirozeností sebou kvůli kdejaké pitomince třísknout o zem a bez sebemenší slzičky řičet nejméně hodinu a půl. Nad přirozenečkem stojí naprosto bezradní capartovi rodiče, příslušníci právě vyrůstající nové a doopravdy řádně ztracené gerece. Generace rodičů, kteří svoje děti nevychovávají, ale čtou si o výchově nevýchovou na netu, pilně navštěvují příslušné kurzy a sdružují se s dalšími obdobně postiženými rodiči, aby se vzájemně utvrzovali v bludu, že pro svoje didínka dělají doopravdy to nejlepší, co udělat lze v této překotně se měnící době plné nových výzev.
Pořád jim ke škodě jejich, a zejména pak jejich dětí nedocvakává, že už tak dost nanicovaté společnosti připravují občany psychicky neuspořádané a především řádně sobecké, kteří případné problémy nebudou umět řešit, a tak je budou odkládat, v horším případě delegovat na jiné. V první řadě na svoje rodiče, aby je pak, až už stařečkové nebudou stíhat, kopli do zadku neodkladně.
Dost ovšem mi vrtá hlavou, kde jsme udělali chybu, protože rodiče těch zcela svobodných, ale značně nešťastných dětiček jsou naše děti.

CatCatherine25 řekl(a)...

Každá tzv. svobodná škola je svého druhu podvod na dětech i jejich rodičích. Žádný člověk nemůže ve všech situacích jednat zcela svobodně, bez toho, aby narážel na svobodu druhých.
Čím dříve dítě pochopí, že jeho svoboda má své často i tvrdé mantinely, tím dříve se propracuje k odpovědnosti.
Dítě vedené odmalička ke svobodě je většinou dítě nešťastné, protože čím dál více zjišťuje, že se mu svobody stále nedostává, že mu druzí neuskakují z cesty dost rychle, a že jsou na něj kladeny i nějaké nároky, které se stále zvyšují, a kterým je čím dál těžší dostát.

Ještě s dovolením přidám trochu pedagogické teorie:
"Teorie akcentující autonomii a svobodu jedince se promítají v antiautoritativních formách výchovy, které (obdobně jako pedocentrismus) potlačují či odmítají zasahování dospělých a vycházejí z názoru, že každý vnější tlak má negativní důsledky pro utváření člověka. Tyto koncepce jsou dosud aktuální a mají mnoho podob, jako je svobodná výchova (A. S. Neill), nedirektivita (C. R. Rogers), otevřená pedagogika (A. Paré). Nejradikálnějším z těchto hnutí je antipedagogika, chápající výchovu jako násilí, které mrzačí dítě. Představitelé tohoto hnutí považují výchovu za manipulační teror vůči dítěti a jako takovou ji zcela odmítají. Umírněnější koncepce v rámci tohoto pojetí hledají pozitivní program a v antipedagogice vidí novou životní filozofii, která vychází z představy, že člověk se rodí jako odpovědná bytost a sám ví, co je pro něj nejlepší. Nepotřebuje být vychováván dospělým, pouze vyžaduje jeho podporu, lásku a loajalitu.(IŠ 2008)

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nepotřebuje být vychováván dospělým, pouze vyžaduje jeho podporu, lásku a loajalitu.

To je zcela přesné. Dítě svého rodiče nevnímá jako nejbližšího člověka, o jehož názor a rozhodnutí se může opřít, a pouze jako poskytovatele servisu a naplňovatele právě se urodivšího se rozmaru. Sebestřednost a sobectví dětí se pak přenáší i na rodiče, kteří jsou ochotni obětovat dobré vztahy s ostatními členy komunity, sousedy, i svoji pověst.
Všiml jsem si, že takto (ne)vychovávané a (ne)usměrňované děti posléze zcela vědomě a cíleně nejenže vyhledávají, ale časem sami navozují všelijaké konfliktní situace a využívají kdejaké drobnosti jako záminky k tomu, aby všem jasně ukázaly, že středem vesmíru jsou právě a jen ony. A to na úkor kohokoli a čehokoli. Řekl bych, že je to jako droga. Musí si pravidelně šlehnout, a dávka se zvyšuje. Jinak se dostaví abstinenčí příznaky, které se vlastně projevuji naprosto stejně.
Že tím případně trpí normálnější sourozenec, rodiče kupodivu nezajímá ani dost málo.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Já osobně nevidím problém ve školství. Školství je zástupný problém, na který se může ukazovat prstem a "něco s tím rychle udělat".
Jako největší problém posledních desetiletí vidím rozpad tradiční rodiny.
Tam se děti učily od všech generací. Sledovaly ,co dělají jejich starší sourozenci, jejich rodiče, jejich prarodiče a další příbuzní. Nebylo nic nenormálního na tom, že v jednom domě žily tři generace (to jsem třeba zažila já) + s námi ještě žila sestra mé prababičky. Dodnes mé podvědomí pracuje právě s tím, že jsme se všichni museli tolerovat, učili jsme se určitému druhu chování a jednání a také nám ty starší generace předávaly moudrost a dovednosti. Právě své dětství považuji za velmi šťastné období, i když jsme žili v domě bez splachovacího WC, nebyla teplá voda, topilo se v každé místnosti zvlášť. Takže chyběl komfort, zato jsme byli pospolu,a to doslova.pamatuji na hodiny strávené v sednici prababičky a pradědy, jak jsem poslouchla "jak vedli řeči" se sousedy. Nebyli jsme bohatí a nikdo nám to nepředhazoval.

A teď se rozhlédněte kolem.
Lidé nežijí v manželství a omlouvají to kecy o tom, že na lásku nepotřebují papír. Je to jen způsob, dopředu sichr, že budou moci odejít, aniž by podstoupili martirium případného rozvodu. Oni už vlastně dopředu počítají s tou možností a přizpůsobují tomu svůj život.
Ženy jsou nuceny společností jít co nejdříve pracovat.
Všude, kam se podíváte, je do vás bušeno slogany o tom, že když nemáte tohle a tamto, jste lůzr, odepsaný člověk. O dětech, jako bohatství, ani slovo.
Výchovu dětí přehazujeme na instituce - jesle, školka, škola. To jsou instituce a je možné je ovlivňovat a kritizovat. Rodiče nemůžete zkontrolovat inspekcí, seřvat je na veřejnosti. Přitom jsou to oni, kdo se nejvíce "zasluhují" o současnou totální nevychovanost některých dětí. Proč vznikla Summerhill? No právě proto, aby se ti nevychovanci vytrhli z lůna podivných rodin a bylo je možné napravit. Takže vlastně takový trochu pasťák s jiným programem.

Kdybychom podpořili rodinu jako takovou ve všem:
-vyplatí se mít děti
-podpoříme naopak co nejdelší čas matky strávený s dítětem doma
-podpoříme pracovní dobu matek s dětmi
-daňově se vyplatí být sezdaný
-společensky se bude pracovat na ohromné prestiži funkčních rodin
-nabídneme pomoc nefunkčním rodinám )poradenství, psychologové)

rostla by nám tu zcela jiná generace. Protože rodiče jsou stále ti,kdo nejvíce ovlivňují své ratolesti, i když s nimi tráví čím dál méně času. Někteří za to ani nemohou, jsou nuceni stále pracovat do úmoru za trapné mzdy.Kdykoli dítě drze onemocní, je jim to omláceno o hlavu.
Uvědomte si, kam jsme se to dostali. Taková společnost nemá budoucnost,ta se jednoho dne zhroutí sama. Dnes se na současném stavu přiživují podobní pisálkové a vizionáři, jako Gray a další. I za tím jsou peníze. Já mám známou, která si z toho udělala živnost. Sama zcela bezradná v životě, napsala knihu o tom, jak žít a má internetovou poradnu pro ostatní .Ono se to dobře prodává.

Okomentovat