26.11.16

Markéta Hronová: Známky nestačí, ať se žáci hodnotí sami, vyzývá nová publikace

V Česku vyšla první studie, která se zabývá změnou hodnocení ve školách. Kromě známek by žáci měli dostávat zpětnou vazbu, naučit se sebehodnocení a hodnotit se navzájem se spolužáky. V zahraničí je to běžné a testování prokázalo, že žáci hodnocení jinak než jen známkami dosahují lepších výsledků.

Celý článek v iHNed.cz

6 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Učím už 25 let a hodnocení byla vždycky moje noční můra.

Neschopnost hodnotit žáka zpětnovazebně je u učitelky s takovou praxí na pováženou. Je-li to ke všemu i vedoucí pracovnice, ani nevím, co bych k tomu asi tak ještě dodal.
Každá práce žáka je hodnocena zásadně a vždy společně, žáci se k ní mohou vyjádřit, ujasnit si, kde chybovali, co udělali správně, popřípadě nad rámec zadání. Teprve potom je klasifikace zaznamenána do elektronické třídnice v souladu s platnými předpisy.
Sebehodnocení žáka vymyslelo nějaké učitelské trdlo, která patrně vůbec nevědělo, kterak dítko klasifikovat. V té tupé beznaději jej napadla spásná otázka, tak co by sis dal? V podstatě je to ovšem geniální tah , jak žáčka patřičně potrápit a pobuserovat.
'Tak co by sis dal? Dvojku? No, chtěl jsem ti dát jedničku, ale když myslíš...'
'Tak co by sis dal? Dvojku? Tak hele, tady máš chybu, tady další, tady dokonce hrubou. Jestli ti dám trojku, měl bys se štěstím tetelit.'
Formativní hodnocení, výdobytek moderní pedagogiky. Formovat žáka podle nějaké šablony. Nalít žáka do formy, upéci jej a vyklopit jak bábovku. Tak hlavně nepřipálit.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsme při přípravě na maturitní zkoušky v té simulaci, o které jsem už několikrát psal, dodrželi i způsob hodnocení. Maturitní komise sestavená z žáků hodnotila cvičného maturanta a jí vyřčená klasifikace byla plnohodnotnou součástí klasifikace v daném klasifikačním období. Sedělo to.
Pak jsem to zkusil před lety, když žáci prezentovali sami sebe tenkrát v jednom z mála míst ve škole, kde byla komplet prezentační technika s velkým promítacím plátnem, komentářem přes audio aparaturu, s video záznamem a fotodokumnetací. Pak nám to z organizačních důvodů znemožnili. Žáci se v rámci tohoto projektu také vzájemně hodnotili. Vůbec se nedivím, že ve světě takto dosahují lepších výsledků. Všichni si vždycky napsali výborně, totiž. Pochopili záhy...

Prvňačka Nikola si má za domácí úkol přečíst krátký text a podtrhnout v něm výskyty dvojhlásky ou. Potom nakreslí sluníčko nebo mráček a vyjádří tak, jak jí to šlo. Až potom nakreslí sluníčko nebo mráček paní učitelka ze základní školy v Třebíči.

Aha. Takže dívenka si ohodnotí, jak jí to šlo. A paní učitelka pak ohodnotí, jak se jí to podařilo. Paráda. A co si pak dítko zapíše do notýsku v tomto dvoustavovém systému hodnocení výborně-nedostatečně. Nikolčino slunečno, učitelčino zataženo, a nebo průměr polojasno? Co je na tom prospěšně objevného? Nebo objevně prospěšného?
Příště se budu drát na bednu pro medaili. Sice jsem doběhl mezi posledními, ale běželo se mi docela dobře.

Fanda Moudry řekl(a)...

Dojala mě maminka jistého žáčka, která napsala na sociální síti. "Proč nemůže Vojtíšek s Jiříčkem jen tak růst"? Přes 250 souhlasných hlasů znamenalo zrušení jakéhokoliv hodnocení. Tak se v tom vyznejme.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Mládeže, sebehodnotící se k lepším výsledkům, je v televizních taletových soutěžích nespočetně.
Hvězdná pěchota...

CatCatherine25 řekl(a)...



"Tak co by sis dala? Dvojku? No, chtěl jsem ti dát jedničku, ale když myslíš...'"


Tak tohle jsem na vlastní kůži zažila, dávno už tomu. Takže to není žádná horká pedagogická inovace.

Ono je některému žákovi poněkud žinantní žádat pro sebe před celou třídou jedničku, i když správně tuší, že na ni má.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Kdysi někoho na pedagogické radě napadlo, že bychom měli zrealizovat žákovskou tabuli cti a hanby. Setkalo se to mezi kolegy s velkým ohlasem. Jako že výchova, moderní metody a tak podobně. Doporučil jsem tenkrát radě, aby se ten nápad první odpilotoval v pedagogickém sboru. Ani nevím proč, ale nějak k tomu nedošlo. Ani k pilotáži, ani k realizaci.
A tak všem horlivým propagátorům autoevaluace dětí a zejména pak dospívající mládeže vřele doporučuji, aby si to sami odpilotovali na nejbližší pedagogické poradě. Mohou pohovořit o všem, co se jim zadařilo, co až tak moc ne, a co vyloženě zkonili. Není nad ten správný zpětnovazební pocit. A v žádném případě ať nezapomenou sdělit, jak velké odměny by si za to naložili.

Jirka řekl(a)...

Pravdu díš, Pytliku. Někdy je mi tak nějak ouzko. Ještě bych na pedagogické radě brousil umění diskuze. Předem si udělat SWOT analýzku, sesumírovat argumenty pro a proti, pak se přihlásit o slovo, zasvěceně promluvit a pak se divit!

Okomentovat