19.11.16

DVTV: Vysoká inteligence je pro děti problém, rodiče z nich můžou být úplně hotoví, říká lektorka

Vysoké nadání a inteligence mohou být i handicapem, říká lektorka Monika Stehlíková a dodává, že nadaní jsou citliví a vnímaví lidé, kteří ale někdy komunikují pro většinovou společnost nesrozumitelně. Inteligentním dětem podle ní nestačí jen přidat úkoly, ale je třeba myslet i na jejich emoce. Cítí se totiž často šikanované a jiné.



Video na Aktuálně.cz

8 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Setkání s inteligentním člověkem je zpravidla vždycky zážitek. Je-li ale ke všemu ještě i rozumný, pak je to vyloženě radost. Ani nižší inteligence ve smyslu nedostatečnosti porozumět takřka úplně všemu, nemusí být nijak zvlášť zásadní problém. Ten začíná až s vyšší mírou duchovní plytkosti. Takový člověk se stává značně křivolakým. A to je pak teprve problém.
Je samozřejmě lepší, když má inteligentní dítě dostatek podnětů. Myslím si ale, že dostatečnš inteligentní dítě je do značné míry i zájmově soběstačné. Pokud inteligence dítěte překračuje naše možnosti, nezbude nám stejně nic jiného než dítě tak akorát sociálně směrovat tím, že mu zřetelně vymezíme mantinely, a budeme důsledně dbát na to, aby se nevymklo přespříliš. Řekl bych, že i v jeho vlastním zájmu. Někdy to může být ale dost obtížné.
Nepříjemné je, když má dítě, a jeho nejbližší okolí jakbysmet, poněkud nadsazené vnímání o svých předpokladech, a z případných neúspěchů viní všechny ostatní. Přijde mi, že poslední dobou je to tak nějak častější jev. A také bych řekl, že odstraňováním překážek takzvaným zametáním cestičky intelekt planí, nebo je cele přesměrován do oblasti do sebe zahledění a sobeckosti.

Fanda Moudry řekl(a)...

Česky řečeno - překážky stavěné do cesty mladým géniům upevňují kvality jejich osobnosti.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Přiklonil bych se spíš k 'překážky neodstraňované z cesty...'

CatCatherine25 řekl(a)...

Mnoho lidí včetně učitelů si představuje, že nadprůměrně nadané dítě to má v životě snadné. Nemusí to mu tak být vždycky. Problémy mohou nastat už v rodině, kdy nadané vidí některé věci jinak než jeho rodiče. Může se stát, že nesouhlasí s některými jejich názory a může se s nimi dostávat do konfliktů. Zejména autoritativní rodiče to často neustojí a pokládají své dítě za neposlušné až drzé. Znám příklad studenta jaderné fyziky na kterého jeho otec se základním vzděláním často křičel: mně přes hlavu nepřerosteš.
Mimořádně nadané dítě často zjistí, že jeho rodiče mnoho věcí nevědí a někdy něčemu nerozumějí. Pokud jsou rodiče autoritativní a trvají na svých "pravdách", může docházet k velkým konfliktům.
Problémy mohou nastávat i ve škole. Nadané děti nechápou, že někteří jejich spolužáci nechápou "tak jednoduché věci". Mohou jim připadat divní a oni mohou připadat divní ostatním. Těžko hledají kamarády. Někdy je nemají rádi ani rodiče jejich kamarádů: znám případ, že maminka zakázala své asi desetileté dcerce kamarádit se s jednou spolužačkou. Zdůvodnila to tím, že "ta holka je nějaká přemoudřelá".
Jednoduché to nemají ani ve škole.Učivo chápou rychle a pak se občas nudí. Vyrušují, "zlobí" a obtěžují učitele "zbytečnými" dotazy. Ani učitel nemusí mít vždy pravdu. Když to nadané děti poznají, tak to řeknou. Tu opraví chybičku ve výpočtu na tabuli, příště zase nepřesný zeměpisný údaj. Učitelům s nízkým sebevědomím se to nemusí líbit, nemají takové děti rádi.
Mimořádně nadané děti často narážejí na svoji odlišnost, která může spočívat i v tom, že o některých věcech více přemýšlejí. Nemají to vždycky lehké....ale to by bylo na dlouhé povídání.


Nicka Pytlik řekl(a)...

Nemají to vždycky lehké

Nemají. Ostatně jako každý, který nějakým způsobem vyčnívá, aniž by se o to sám usilovně snažil. Jako mnohé celebrity, které udělají téměř cokoli, aby se o nich mluvilo snad úplně všude, a pak hořekují, že nemají kouska soukromí.
Doopravdy hodně a všeobecně inteligentní děti, když se tedy ta inteligence promítá i ve složce sociální, zpravidla dobře a záhy pochopí, jak to v tom životě chodí, a vyčnívat se nesnaží. Některé jdou tak daleko, že svoji dispozici úporně skrývají maskujíce se mnohdy i za ale naprosté pitomce, a z povzdálí sledují svět kolem sebe jako jeden velký teátr estrádního typu. Čímž si mimo jiné vytváří také prostor proto, aby nebyli senzacechtivým okolím rušeny, a mohly se věnovat svým aktivitám. A řekl bych, že se při tom i nezanedbatelně baví.
Mne ale takoví žáci neošidí. Sám inteligentní nadmíru je záhy odhalím, ale najevo to nedávám ani oka mrknutím. Ani jim osobně, a ani studijní skupině, a přistoupím tak na jejich hru. Jen jsem ostražitý. Jakmile zjistím, že byť na chviličku zanechali svojí činnosti, která standardně s právě probíranou látkou vůbec nesouvisí, zlehka pohnuli obočím, jedno kterým směrem, a pak se potutelně usmějí, neprodleně kontroluji svoje výpočty či informace předkládané ostatním žákům k nabiflování. Určitě tam bude nějaká chybka či nepřesnost.

CatCatherine25 řekl(a)...

Řekla bych, že je to optimální přístup k nadaným žákům.:-)

Jirka řekl(a)...

Já se modlím, abych byl takovým žákem obdařen, aby mne postavil do latě a přinutil mne znovu brousit svůj um. Krním a ještě jsem peskován za příliš vysokou laťku. Tak hledám jiskru v oku a číhám na každý záchvěv lidského ducha. Heuréka!

Nicka Pytlik řekl(a)...

číhám na každý záchvěv lidského ducha

Je to radost. Bezesporu. Někdy se zadaří i svěží větřík. Ale asi bych tu rozlišil a zohlednil nejen předpoklad problém řešit, ale, a to především, potřebu ten problém řešit.
Asi to nebude v souladu s psychologií coby vědním oborem, ale vnímám to jako inteligenci, tedy předpoklad, a jako rozum, tedy potřebu. Je-li předpoklad, ale chybí potřeba, je to dost smutné. To vítám spíš opačnou konstelaci. Když se chce, leccos jde.
Abych se neholedbal nad přiměřenou mez, ale někdy mívám pocit, že inteligencí a rozumum obdaření žáci a žákyně ke mně lnou. Což se ale kolikrát projeví naplno až po letech. Ono je to v souladu i se skutečností, že lidé zlí, a hloupí k tomu, mne z duše nenávidí. Sám sobě lakmusovým papírkem. Funguje to i internetových diskusích...

Okomentovat