19.11.16

Česká televize: Výchova k válce

Jsme připraveni na případný válečný konflikt? Co vědí dnešní mladí lidé o zbraních? Uměli by se v případě ohrožení postavit na obranu své vlasti? Další díl nové řady cyklu autorských dokumentů o nejzajímavějších společenských fenoménech minulého roku.



Doprovodný článek na webu České televize

Ve filmu je zpovídán Ondřej Andrys, náměstek České školní inspekce:
Nejhorší je mít zbraň a bát se ji použít.
A to nedej bože ji nosit s sebou a bát se ji použít.
To nadělá víc škody než užitku.
Navíc já mám k bezpečnostním věcem také trochu vztah, protože mám i zbroják.
Chodím střílet.
-Říká se dětem, proč se to učí?
-Já pevně věřím, že ano.
Navíc na vojáky a policajty si hráli vždycky všichni.
Filmy, kde se střílí, kde lítají vojáci nebo policie, všichni sledují a vždycky sledovat budou.
Takže to téma není cizí. Je to určitě pro mladé lidi snazší, než když jim přijdete povídat o etické výchově, která je neméně důležitá, ale je jim, si myslím, trochu cizí.
Minimálně v počátku a nemusí to pro ně být určitě tak atraktivní, jako když vám někdo ukáže samopal.

6 komentářů:

Fanda Moudry řekl(a)...

Jejej, že by se tady někdo chystal na válku? Branná výchova s novou ideologickou náplní? Jak jenom vysvětlit těm puberťákům, že je třeba chránit volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil. Je tedy nutno bránit neoliberalismus a potažmo globalizaci až do toho posledního mladého muže. Již přece nejsme jen občané ČR, ale jsme evropskými občany. Boj za "národ" je přece nahnědlý a rasistický náhled. Co tedy s tím?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nedávno se někde, ani už nevím, kde to bylo, vedla diskuse o tom, co činiti v případě vojenského ataku naší domoviny. Nemálo lidí, myslím mladých mužů, by se odstěhovalo. Pominu-li, že není až tak zřejmé, kam by to vlastně mělo být, je to na první pohled dost zdrcující zjištění. Na pohled druhý je ale třeba už samu výpověď zvážit v kontextu dnešní doby. Doby oněch permanentních a převratných změn, kdy setrvalou hodnotou zdá se být už jen vlastní prospěch, a jedno je, jestli na úkor někoho jiného. Jak mnohdy, a možná i čím dál, tím častěji zaznívá, že je to daň obecnému blahobytu. Kdo ví.
Nečinil bych ale až tak striktní závěry stran ztráty vlastenectví a cti ochránce slabších u dnešní populace. A nemyslím tím ani zdaleka jen mládež. Ta zpravidla kopíruje vzory, jakkoli tvrdí, že jde vlastní cestou, dřívějším generacím navzdory.
Jak praví existencionalista Karl Jaspers, v mezních situacích se člověk probouzí, a zkrzevá naše rozhodnutí k nám promlouvá bůh. Tedy, tak nějak si to pamatuji z jednoho ze svých nabýváních pedagogické způsobilosti.
Takže kdoví, jak by to všechno dopadlo, až by na to doopravdy a natvrdo došlo. V každém případě je třeba spíš než o přípravě na válku hovořit o přípravě na jakékoli krizové situace. Kalamity a katastrofy přírodní i společenské. A že se jich může nahromadit. Vyrovnávání se s problémy tím, že se odkládají, nebo přenesou na někoho jiného, začíná být charakteristickým rysem společenského kvasu dnešních dnů. Jsem přesvědčen, že několika měsíční vojenský výcvik bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, společenské postavení, sexuální orientaci a vyznání by jednomu každému jen prospěl. Nemusel by být právě povinný, ale mohl by být nezanedbatelně zohledněn při čerpání různých civilizačních požitků.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Jeste ze jsem zavodne strilela!

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Já mám doma 40 let starou vzduchovku. Když ju namažu...

Fanda Moudry řekl(a)...

Zn. SLAVIE. Stačí vyměnit pružinu a jede jako před 40 lety.

Jirka řekl(a)...

Já byl dva roky u normalizačních PTP. Přehodnotil jsem priority a české školství mne dodnes nesemlelo. Doufám?!

Okomentovat