10.11.16

Česká televize: Jsem učitel, kdo je míň?

Přestože je učitel vedle rodičů zásadní osoba pro další vývoj dítěte, tak je v mnoha případech v pozici fackovacího panáka bez zastání. Vulgární oslovování kantora, výhrůžky, fyzické omezování, napadení i vraždy učitelů se plíživě zabydlují na českých školách.



Video na webu České televize

11 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

To je na depku, lepší se snad ani nedívat.

mirek vaněk řekl(a)...

To je realita českého školství. Cílem je evidentně šokovat, ale každý učitel něco podobného ve svém okolí zažil nebo o něčem podobném slyšel.

Snad se někteří zodpovědní úředníci proberou. Ono to asi jinak nejde.

Jirka řekl(a)...

A do tohoto vstřícného, bezpečného a podnětného prostředí uvrhla věrchuška děti selhávající a děti s LMP.

MŠMT už našlo řešení a sdělí to za milióny celému národu:
https://youtu.be/GDgYaVZx61c

Staří učitelé si za to můžou sami, protože žákům nerozumí a nejsou jim rovni.

Za situaci nemohou jen nevychované děti nevychovaných rodičů, které v jejich ubohosti podporují lidskoprávní pokrytci. Vydatně je za veřejné peníze podporuje i ministerstvo, které by mělo řídit a kultivovat školství.

Nicka Pytlik řekl(a)...

MŠMT už našlo řešení a sdělí to za milióny celému národu

Vypadá to jakože navrch huj, vespod fuj. Každému, co si zaslouží, chtělo by se říci. Ale neřekne se. Nebylo by to hezké vůči těm, kteří strádají. A určitě jich není málo. Nedobře se o takovém ponížení mluví. A tak se to prostě spolkne, a nebo, je-li kam, se odejde. Nepomůže nikdo. A ti, kteří by mohli, a měli, spíš ještě potopí... Jak jinak.

Fanda Moudry řekl(a)...

Co na to "školští experti" Kartous a Feřtek? Osobně jsem začal provozovat bojové sporty, protože se už na průmyslovce taky necítím zrovna bezpečně. Naposledy sedmi kantorům, tyto milé dětičky", obešly něčím kovovým lak na autech.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Základem je nejméně dvanáct let cvičit aikido.
Útočník je pojímán jako partner. Zhyne, ani si pořádně nevšimne.
V učebně používám jako ukazovátko bojovou tyč jo. Prakticky ji nedávám z ruky.

Jirka řekl(a)...

Mně by stačilo umět tak krásně padat. Až mne podkosí, udeří, tak bezpečně padnu a budu dělat mrtvého brouka. Snad ještě nejsou tak zkažení, aby porcovali, či jinak haněli mrtvoly. Škoda mne nebude. Neuměl jsem nalézt cestu k mladému srdéčku, nebyli jsme si rovni. Nebyl jsem dobrý učitel.
Pánové Jarkovský i Špačku. Strčte si svou etiketu za klobouk.

Ygrain řekl(a)...

Pořadu by prospělo, kdyby býval vynechal extrémní případ evidentně psychopatického vraha a více se zabýval problematikou nevycválaných spratků přehnaně sebevědomých rodičů a předpřiposraných ředitelů, kteří se nepostaví za své podřízené.

Bolavým místem je ale nedostatek soudržnosti mezi kantory samotnými - není výjimkou, když si někdo jde stěžovat třídnímu učiteli, a dozví se, že nekázeň je pouze a jedině jeho vlastní chyba a vina, že si neumí zjednat pořádek. Někdy to tak skutečně je, že je kolega či kolegyně "měkký" nebo si zrovna s tou konkrétní třídou nesedli, ale naprosto nelze nechat v tom dotyčného zkoupat, anebo snad ještě mít před třídou blbé poznámky, jak paní kolegyně je holt mladá a nezvládá (pro upřesnění, nemluvím tady o sobě).

Jirka řekl(a)...

I ten psychopatický vrah byl z jiné školy vyloučen. Pokud by systém podobné problémy nepřehlížel, mohlo se psychopatu dostat odpovídající péče. Právě proto, že tomu nejde ve všech případech zabránit, musí být každá práce s lidmi ceněna.
Soudržnost kantorů vidím negativně i z druhé strany. Vždy záleží na kvalitě vedoucích pracovníků. Mnohokrát jsem na poradách vyzýval celý sbor, abychom táhli za jeden provaz a problémovým žákům sdělovali jednohlasně republikánské No pasaran! Proč mám pocit, že někdy mají z neúspěchu jednotlivců radost nejen kolegové, ale i odpovědné vedení? Asi si nejsme všichni rovni!

Ygrain řekl(a)...

Ano, systém selhal v tom, že psychopat nebyl podchycen dříve, nicméně domnívám se, že to není vhodný případ pro ilustraci úpadku společenského postavení pedagogů.

Postihování nepřijatelného chování žáků u nás na škole, díky bohu, jakž takže funguje, ale kolegiální podpora, kterou jsem viděla, když jsem nastoupila ("kdyby něco, děj vědět, my si je podáme")se vytratila, kromě užších kamarádských vztahů každý kope sám za sebe.

Nicka Pytlik řekl(a)...

kolegiální podpora... se vytratila

Ono to má mnoho rovin z mnoha úhlů pohledu.
Pamatuji doby, ještě tak do poloviny devadesátých let, kdy když se na žáka provalilo, že vandruje do učitele nad přiměřenou míru, trošku se mu všeobecně přinaložilo, a musel se chlapec začít hodně snažit, jinak si ani neškrt.
Doba pokročila. A záleží především na ředitelství školy. Někde je to nezajímá, a někde to dokonce použijí proti učiteli. Ono ale jde také o to, o jakého žáka, a jakého učitele se jedná. Zvěstím o tom, že se někde dokonce podílí ředitelství na podněcování žáků vůči učitelům se mi snad radši ani nechce věřit.
Obecně je odvěkou touhou učitelů být oblíbeným učitelem. Takovým, kterého žáci vyloženě milují. Jsou k tomu různé cesty. Pravidlo ale je takové, že kdo k tomu ideálu spěje cíleně, je mnohdy schopen potopit kolegu způsobem až nevídaným. Žádné nároky na žáky, samé jednušky, pohoda, pohoděnka, k tomu pár podrazů a donášek, a je hotovo. Kdo z dětí by k takovému švihákovi nechtěl, má-li možnost si vybrat.
Je to ale na doopravdy na dlouhé povídání. Jen bych chtěl připomenout, že oblíbený učitel nemusí být ještě učitel dobrý. Ovšem ne dobrý ve smyslu standardu kvality práce učitele. To je přece jen něco trošku jiného. Ale jak už v diskuzích párkrát zaznělo, dobrý učitel se pozná až podle průběhu abiturientských večírků.
Tak třeba třídy maturující ještě v devadesátých letech mě zvou celkem pravidelně. Pak už ani ojediněle. Doopravdy hodně jsem se změnil.

Okomentovat