19.11.16

Česká škola 21. století: Učitel - Kouč - Robot: Změna role ve školách


12 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Vždyť říkám:
Jan Ámos, kouč národů.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Hele, na mě při poslechu těch ideí a mouder vždycky padne taková depka, že mám obavy, že se mi hlava roztřeští. Leccos funkčního se rozvrtalo, nemálo peněz se prostě prošustrovalo, a jediná jistota spočívá v tom, že se už pěknou řádku let tápe. A neméně stejně pěknou řádku let tápat bude. Trefil jsem se práve do řeči pána z publika, jak říká, že selhává rodina a společnost. Tak všichni jsme nějakými rodiči a prarodiči a především pak členy společnosti, voliči. Selháváme tedy všichni.
Aktivní rodiče, to jsem se zase trefil do paní z publika před tím, bych někdy rád potkal. Doposud to bylo zpravidla tak, že se živě zajímají, proč dítko na elitní škole nemá jedničku, jestli mu není nakládáno nějak moc, a proč se mu všechno neposkytuje ne v předžvýkané podobě, ale v podobě už strávené, nejlépe snad už i vyvržené.
Právě poslouchám Ondřeje Šteffla, že rodiče jsou nepoučeni. Dnes snad už se neorientuje jen ten, kdo se orientovat nechce. Všichni mají chytré mobily, jsou sami vzdělaní a žijí tu s námi, protože jsme to my. Nedovedete si ani představit, jak štěpné jsou zážitky s rodiči užiteli, a vzdělanci vůbec. Srandy kopec.
No, pytlici vycházejí z přesvědčení, že se nelze dost dobře oddávat tvořivé činnosti, není-li zvládnuto řemeslo. Ale rád bych si to všechno v klidu poslechl. Inspirace hora.

Josef Soukal řekl(a)...

Člověk by řekl, že z těch slov, která dnes padají na dresu školství a vzdělávání, by se snad mohla dát postavit slušná vzdělávací dálnice. A zatím jako bychom leckdy stále ještě drkotali trabanty po okreskách. Proč třeba žáky nedokážeme naučit slušně se chovat, tedy alespoň někde? Absolvoval jsem nedávno v jeden den návštěvu kulturní akce pro školy a posléze restauračního zařízení Na ztracené vartě a skóre nechtěně odposlechnutých vulgarit a nevybraného chování vyznělo jasně pro dosud vzdělávanou mládež. Až mi ta česnečka na Vartě přestala chutnat, když jsem si to uvědomil.

Radomír Palát řekl(a)...

Myslím, že jsou naši žáci plně srovnatelní s vyspělým západem. Vrátil jsem se z výletu do Štýrského Hradce, děti jsou tam uřvané (=hlasité) stejně jako u nás. A rodiče jsou neskutečně trpěliví (=nenapomínající) jako naše alternativní maminky...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Každé plačící, popřípadě řvoucí až ječící dítě považuji za dítě nešťastné.
Mýlím se, když nabývám velmi intenzivního pocitu, že počet řvoucích dětí se zvyšuje?
Nejde mi to do souladu s trendem dnešní doby, to jest dítěti až úporně nezakazovat vůbec nic.
Je chybný závěr vyplývající z pytlikovského pojetí logiky, že svobodné ditě je nešťastné?

Josef Soukal řekl(a)...

Dobře vyjádřeno. Podle mne si část rodičů myslí, že děti ocení to, co oceňují dospělí, což ovšem nemusí být pravda.
Jinak i mně připadá, že řvoucích děti či řevu dětí přibývá, a to hůř slyším. Může to ovšem souviset také s mým přibývajícím věkem a netolerancí - dřív jsem byl i např. ke kuřákům a opilcům mnohem smířlivější.

CatCatherine25 řekl(a)...

Slušný člověk mnoho svobody nepotřebuje. Snadno se vejde do fungujících společenských norem, nikoho neomezuje, nikoho neobtěžuje a spokojí se s tím, že není nikým omezován ve svém rozvoji ani obtěžován ve svém životě.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zkopíroval jsem si vás, paní CatCatherine, a založil do svého archivu.
A jestli dovolíte, rád bych vás při každé vhodné příležitosti citoval.

Josef Soukal řekl(a)...

Najděte mi ovšem, CatCatherine, společnost, která k tomu málu svobody dospěla.
Jinak tentokráte musím polemizovat - tenhle stoicismus ne vždy funguje a není lékem na vše.

Josef Soukal řekl(a)...

Ještě mi dovolte vyjádřit jisté uspokojení - přispívám sem už poněkolikáté, a ještě mne nikdo nenazval nastavovačem latěk, arogantním namyšleným elitářem ani fachidiotem. Možná jsem se proměnil v jiného člověka.

Nicka Pytlik řekl(a)...

společnost, která k tomu málu svobody dospěla.

Málu svobody? Pravíte?
Být a cítit se svobodným, aniž bych tím někoho obtěžoval, považuji nejen za vrchol svobody, ale i štěstí, mohu-li to tak říci. Když čekám v noci na liduprázdné ulici, až mi na přechodu naskočí zelená, cítím se být svobodným snad až nekonečně. Ale moc to nepřeháním, pravda. Abych se tou přemírou svobody nezalknul. Ráno pak člověk přijde zase mezi lidi...

CatCatherine25 řekl(a)...

Pane kolego Pytliku, v tom bychom se asi shodli, podobně jako v mnoha dalších věcech, ale zdaleka ne každý takhle smýšlí, znáte to....

Pane Soukale, jistě máte pravdu, ale mně to tak nějak funguje už drahně let.

K Vašemu druhému příspěvku mohu říct jen Panta rhei....

Okomentovat