25.10.16

Lucie Chaloupková: Inspirace z Norska: Na inkluzi není nic zvláštního

O Norském vzdělávacím systému a tamější inkluzi přednášeli ve středu v Brně čeští pedagogové. Po návratu z Norska, kde navštěvovali různé školy, se rozhodli své poznatky veřejnosti předat v rámci akce „Týden pro inkluzi“. Inkluze je podle nich v Norsku zcela normální, protože většina norských osad je příliš malá na to, aby zde bylo možné zaplnit více škol. Tradice zakládání speciálních škol tam proto neexistuje. Přesto ale vše funguje bez problému.

Podmínky pro inkluzi zdravotně postižených jsou v Norsku jiné než v České republice. Třídy jsou malé, na jednoho učitele připadá mnohem méně žáků. Školy si také mohou dovolit velké množství asistentů. „Problém chybějících asistentů právě řeším. Ano, inkluze fungovat může, ale pouze pokud na ni školy dostanou dostatečné prostředky,“ objasnila situaci ředitelka mateřské školy Dana Komárková. Často je totiž nutné poskytnout dítěti se zvláštními nároky individuální výuku. „Když to zjednoduším, integrované děti bez asistenta zdržují celou třídu. To dítě psychicky trpí, protože vidí, že ostatním nestačí,“ objasnila problém zástupkyně ředitele základní školy Alena Dvořáková.

Rozdílný je i přístup rodičů. Norové jsou jednoduše řečeno tolerantnější. Mají ve školství větší důvěru, o své děti se bojí méně, nevadí jim například, když děti ve školce bez dozoru lezou po stromech. V Čechách je situace téměř opačná. „Rodiče své děti odhlašují ze školky jen kvůli jednomu dítěti s poruchou chování, rodiče postižených dětí se zase snaží jejich vady tajit," řekla Komárková. Dalším kladem v přístupu norských rodičů je i zájem o školu, kterou jejich dítě navštěvuje. „Setkala jsem se s tím, že když škola potřebovala nově vymalovat, rodiče to udělali ve svém volném čase. Vlastnoručně. Tady je škola spíše jen jakási úschovna,“ dodala Dvořáková.

Integraci zjednodušuje také tamější způsob výuky: na základních školách děti mají mnohem větší volnost. „Do sedmé třídy se tam vůbec neznámkuje. Od osmé do desáté třídy se však vše obrátí a nastane tvrdý dril. Počítá se s tím, že děti, které ho nezvládnou, po základní škole skončí,“ popsala Dvořáková. Cílem základní školy je spíše začlenění do společnosti. To se prý daří i u zvláštních dětí. „Ostatní děti je přijímají bez problému, tohle se tam vůbec neřeší,“ vysvětlil vysokoškolský pedagog Ivo Martinec.

Integrace se přitom netýká jen zdravotně postižených. „Je tam snaha, aby byli všichni pořád spolu, aby se nezdůrazňovaly sociální rozdíly,“ objasnil Martinec. Neexistuje zde například nic jako jesle. Norské školky běžně přijímají děti staré několik měsíců. Střední školy slučují pod jednou střechou praktické obory i gymnazisty. Školy kladou důraz na rozvíjení vztahů mezi minoritní a majoritní společností. Snaha je i o rovnoměrné genderové zastoupení u učitelů. „Rovnostářství je zkrátka důležitý aspekt norského školství,“ shrnul Martinec.

Inkluze je letos v České republice velmi skloňovaný pojem. V únoru poslanci schválili novelu školského zákona, podle které dostanou běžné školy finanční podporu určenou pro výuku žáků se zvláštními potřebami, tedy děti s lehkým mentálním postižením, poruchou chování či autismem. Změny jsou platné od září.

Převzato z MuniMedia.cz, webu Fakulty sociálních studií Masarykovy university.

Žádné komentáře:

Okomentovat