22.9.16

Petr Klíma: Několik vět

Doyen poradenského sboru Petr Klíma napsal ředitelům pedagogicko-psychologických poraden: "Myslím, že je na čase si říci, zda chceme takovéto poradenství. Já za sebe říkám NE! Klient je vedlejší, empatie není potřeba, je nutné především vykazovat a evidovat. Pokud možno složitě a jednotně. Skoro po 50 letech existence poradenství hrozí jeho likvidační proměna. Koncentrace moci do rukou jednoho se ještě nikdy nevyplatila. Ani skutečný odborník nemusí znát jediný správný postup. Není patent na správné cesty. NÚV není náš zřizovatel ani reprezentant, byť se tak tváří a i chová. Není oprávněn nám přikazovat. Je na čase vypovědět poslušnost a řídit se vlastními odbornými zkušenostmi, vědomím a svědomím. Já to tak dělat budu, třeba se někdo přidá."

Plně se podepisuji pod úvodník Vaška Mertina.

Vlastně se k tomu nedá nic dodat.

Boj s posttotalitní chobotnicí je vyčerpávající.

Za mého brzy již 40 let trvajícího ředitelování kolegyně a kolegové čas od času vyjadřovali oprávněné obavy, že se poradny zruší. Odpovídal jsem vytrvale : „ zruší toho, kdo se zrušit nechá „. Dnes již poradenství zrušit nelze, je v zákonech a vyhláškách všudypřítomné. Taková „práce všeho druhu„.

Stát nyní postupuje prostřednictvím NÚV mnohem sofistikovaněji /mám výčitky, že jsem aktivně spoluzakládal IPPP/. Snad to není úmysl.

Neruší, ale transformuje. Výsledkem je všeprostupující strach z inspekce či jiné kontroly. Nejdůležitější je „mít vše v pořádku„ a hlavně doložené. Stačí vyplňovat, kontrolovat, žalovat na rodiče, hlídat si 3 souhlasné podpisy, vše doručit datovou schránkou či doporučeně /pro podepsání zprávy si také může rodič nakonec přijet přes půl okresu/. Podání ruky již nestačí, nelze kontrolovat.

Je mi líto, že po skoro po 50 letech existence poradenství a 40letém mém působení vidím velmi kvalitní kolegyně a kolegy odcházející jinam. Chtějí dělat smysluplnou práci ve prospěch klienta. Ti ostatní možná rádi zůstanou. Čistá hlava…

V krajích chybějí poradenští odborníci. Budou chybět po navýšení o to více. Absolventi mají zcela jiné představy o své profesi.

Stát prostřednictvím NÚV automaticky předpokládá snížení kvality poskytované péče. Proto paralelně zřizuje v každém kraji personálně slušně dotovaná revizní pracoviště.

Nejprve stát /NÚV/ zhorší podmínky poradenské péče, počítá s následným s nárůstem nespokojených klientů a řeší to možností revizí… To se rodiče najezdí, než se domohou svých práv. Možná by to chtělo i pár právníků.

Pracoval jsem ve zdravotnictví, sociálních službách, v poradenství. Vždy jsem tvrdil, že práce v poradenství může být nejsmysluplnější.

Přestávám si tím být jistý.

Co dále ?

Fakt nevím, patrně nakonec jen individuální resistence a svědomí na své odborné pozici.

Po 27 letech od převratu hodně smutné konstatování…


16.9.2016

Petr Klíma

2 komentáře:

Katka Koštová řekl(a)...

Souzním a práce mě přestává těšit. Odmítám se oddávat strachu z revizí a kontrol. Pokud je nedůvěra v poradenské pracovníky tak velká, mělo by smysl poskytovat prostředky na supervizi. No není "vize" jako "vize". Všem nám přeju hodně sil a zachování zdravého rozumu a citu pro práci s klienty.

Jan řekl(a)...

Chápu to jako takový pokus o 2000 slov, ale k velkým zpožděním. Doporučuji méně hysterie a více racionálního přístupu, pane Klímo.
Před nedávnem jste v UN paní doktorku Zapletalovou a pana profesora Štecha velebil jako geniální garanty pedagogického poradenství a nyní jim nejste schopen přijít jim na jméno.
Jsem z Vás trochu zmatený. Jaká je vlastně Vaše představa výchovného poradenství?


Okomentovat