19.9.16

Bořivoj Brdička: Adaptivní student, ne adaptivní výuka

Shrnutí aktuálního stavu vývoje personalizovaných, technologiemi podporovaných výukových systémů, které se snaží o individualizaci výukového procesu. Text vznikl na základě příspěvku z blogu duchovního otce konektivismu George Siemense.

Titulek jsem si vypůjčil z blogu George Siemense – Adaptive Learners, Not Adaptive Learning [1]. Dokonale vystihuje podstatu problému, který se ve vyspělých školských systémech celého světa řeší již nejméně 100 let. Je to souboj mezi instruktivně (behavioristicky a kognitivisticky) a konstruktivně (konstruktivisticky a konektivisticky) orientovanou výukou, v němž ani jedna z obou orientací nikdy natrvalo nezvítězila (např. viz Co má Sputnik společného se vzdělávacími technologiemi). Ve skutečnosti asi ani zvítězit nemůže, protože ideální stav, jak se zdá, vyžaduje rovnováhu.

Přesto pořád existují síly snažící se jednu z forem preferovat a ovlivňovat státní politiku, granty i soukromé investory. Názorným příkladem může být naše vlastní nedávná reforma spojená s RVP, jejíž konstruktivní orientaci se pokoušely síly stojící za panem ministrem Dobešem otočit zpět směrem k instruktivně orientovaným standardům a plošnému testování v režii ČŠI. To je, mimochodem, trend, s nímž se můžeme v mnohem sofistikovanější podobě občas setkat i v cizině (určitě ne ve Finsku). Typickým průvodním jevem je snaha o tzv. personalizaci výukového procesu s podporou technologií (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?).

Právě toto George Siemens nazývá adaptivní výukou. Vezmou se standardy, k nim se vytvoří digitální učební materiály a ty se zabudují do systému řízení výuky, který se snaží na základě individuálních dat získaných činností uživatelů předkládat každému nejvhodnější (adaptovaný) postup směrem k naplnění jednotných výukových cílů. Velmi často je cesta vlastně pro všechny stejná, modifikuje se jen rychlost či pořadí plnění daných úkolů. Naposledy jsme o podobném systému mluvili v lednu (Knewton jako předzvěst budoucnosti?). Vývoj v této oblasti zjevně směřuje k aplikaci umělé inteligence.

Aktuálně se nejvíce mluví o spuštění nového cloudového systému Summit Personalized Learning Platform, který je asi prvním viditelným výstupem Chan Zuckerberg Initiative (viz Jak utratit 45 miliard dolarů aneb Co radí Reich Zuckerbergovi). Systém je americkým učitelům volně dostupný k vyzkoušení, ve velkém jsou pro práci s ním školeni a nepochybně bude nabízen (již ne bezúplatně) celým školským obvodům. Jeho výhodou je implementace digitalizovaného výukového obsahu pokrývajícího americké Common Core Standards, na němž síť veřejných (tzv. charter) škol Summit pracovala několik let.

Z dostupných informací se zdá, že celý systém je chápán v rámci jednotného výukového programu sítě Summit skutečně jen jako nezbytný základ povinných znalostí a dovedností, nad nímž jsou pak realizovány další projektově (konstruktivně) orientované aktivity [2]. Pořadí plnění úkolů v rámci systému si žáci mohou do značné míry modifikovat, učitelé jejich postup sledují a průběžně jim pomáhají. Použitý způsob využití kombinovaných forem výuky tedy zřetelně naplňuje znaky „převrácené třídy“. Skoro to vypadá, jako by zde kýžená rovnováha instruktivních a konstruktivních postupů mohla nastat.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat