12.8.16

NÚV: Metodický list pro školská poradenská zařízení - Zařazování žáků do kategorií zdravotních znevýhodnění za účelem jejich zařazení do vzdělávání

Metodický list má sloužit k sjednocení postupu při zařazování žáků uvedených v §16 odstavec 9 školského zákona v těch případech, kdy je v zákoně uvedena kategorie zdravotního postižení, která ne zcela koresponduje s užívanými diagnostickými kategoriemi. Školský zákon navíc pracuje s termínem zdravotní postižení pouze u specifikace druhů zdravotních postižení v §16 odstavec 9, jinak se v textu hovoří ve smyslu zdravotního postižení o znevýhodnění.




METODICKÝ LIST PRO ŠKOLSKÁ PORADENSKÁ ZAŔÍZENÍ Č. II


ZAŘAZOVÁNÍ ŽÁKŮ DO KATEGORIÍ ZDRAVOTNÍCH ZNEVÝHODNĚNÍ ZA ÚČELEM JEJICH ZAŘAZENÍ DO VZDĚLÁVÁNÍ


Terminologický výklad pojmů (Výklad pro užívání číselníku) k 1. 9. 2016

Metodický list má sloužit k sjednocení postupu při zařazování žáků uvedených v §16 odstavec 9 školského zákona v těch případech, kdy je v zákoně uvedena kategorie zdravotního postižení, která ne zcela koresponduje s užívanými  diagnostickými kategoriemi. Školský zákon navíc pracuje s termínem zdravotní postižení pouze u specifikace druhů zdravotních postižení v §16 odstavec 9, jinak se v textu hovoří ve smyslu zdravotního postižení o znevýhodnění.
Dále budou školská poradenská zařízení zařazovat žáky do tzv. statistického číselníku (RAZN_SIZ), který poskytuje výčet druhů zdravotního znevýhodnění, postižení a informace o kultuře, jiných životních podmínkách nebo míře nadání žáka; dále je v číselníku uváděna kategorie speciálních vzdělávacích potřeb žáka vyplývajících ze zdravotního stavu z hlediska krátkodobého nebo dlouhodobého vlivu na průběh vzdělávání (dítěte, žáka nebo studenta dále jen „žák“), která umožňuje i zařazení žáka s jiným druhem obtíží než těch, které jsou v číselníku uvedeny. V číselníku se objevuje klasifikace stupňů respektive míry závažnosti různých druhů znevýhodnění a zdravotního postižení (mírné, středně těžké, závažné) nebo je uváděna kategorie – neslyšící, nevidomí. Školské poradenské zařízení pak bude s těmito kódy pracovat a uvádět je v 7 místném kódu na Doporučení pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole pod názvem Identifikátor znevýhodnění. Postup práce s kódem je součástí instrukcí u dokumentu RAZN_SIZ.
Pro snazší orientaci v uváděných termínech, které vyplývají jednak ze školského zákona a jednak z číselníku identifikujícího druh zdravotního znevýhodnění, postižení a dalších okolností specifikujících míru závažnosti speciálních vzdělávacích potřeb je vytvořen tento metodický list.
Specifikace je uváděna zejména pro ty druhy označení zdravotního znevýhodnění nebo postižení, kde není jednotná terminologie ve školském zákonu a v číselníku nebo kde se nově pracuje s uváděním míry znevýhodnění. Míra znevýhodnění tak koresponduje se stupni podpůrných opatření- předpokládá se, že pokud má žák mírné obtíže, bude nejčastěji zařazen do podpůrných opatření v 1. nebo 2. stupni podpory, pokud má středně těžké obtíže bude zařazen do 3. stupně podpůrných opatření, pokud je míra závažnosti v kategorii závažné, obdrží žák nejčastěji podpůrná opatření 4. nebo 5. stupně. Výjimka je pouze o poruch učení, kde mírné obtíže jsou v PO 1. stupně, středně těžké jsou v PO 2.- 3. stupně PO, závažné poruchy učení jsou ve 3. stupni PO.
Nelze pominout ani možnost kombinace stupňů podpůrných opatření tam, kde to bude pro žáka nezbytné, v zájmu jeho podpory ve vzdělávání a v souladu s pravidly hospodárnosti a efektivity podpůrných opatření.  
Školský zákon ve znění zákona č.82/2015 Sb., v §16 odstavec 9 uvádí, pro které skupiny dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením (znevýhodněním) lze zřizovat třídy, studijní skupiny nebo oddělení. Uvádí kategorie: mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, závažné vady řeči, závažné vývojové poruchy učení (číselník uvádí závažné poruchy učení), závažné vývojové poruchy chování (číselník uvádí závažné poruchy chování), souběžné postižení více vadami, autismus.
  1. Mentální postižení, tělesné postižení, zrakové postižení nebo sluchové postižení, souběžné postižení více vadami, autismus.
U těchto kategorií zdravotních postižení je zřejmé, na základě jakých kritérií budou žáci  zařazováni do vzdělávání a následně bude definován a složen jejich identifikátor znevýhodnění, s využitím označení uváděných v číselníku RAZN_SIZ., jejich označení v zákoně odpovídá užívaným diagnostickým kategoriím.


Další označení druhů zdravotních postižení (znevýhodnění) není plně v souladu s užívanými diagnostickými kategoriemi, proto je třeba upřesnit tyto pojmy prostřednictvím výkladu, abychom sjednotili zařazování žáků do vzdělávání a jejich pojmenování pro účely
označování  v číselníku. Metodický list zpřesňuje také zařazování žáků do vzdělávání v souladu s §16 odstavec 1 školského zákona ve znění zákona č.82/2015 Sb., kde se hovoří o zdravotním stavu žáka jako o speciální vzdělávací potřebě, bez bližších podrobností. Metodický list umožňuje zpřesnění podmínek a organizace vzdělávání pro žáky se závažnými a dlouhodobými zdravotními problémy.
  1. Závažné vývojové poruchy učení- zákonem uváděná kategorie speciálních vzdělávacích potřeb nekoresponduje s obvyklým diagnostickým označením – specifické poruchy učení, v číselníku se pak uvádí závažné poruchy učení.


Poruchy učení- projevují se prakticky ve všech učebních činnostech v průběhu vzdělávání, jsou spojeny s dalšími školními dovednostmi žáka, nejméně jeden z uváděných příznaků přetrvává po dobu nejméně 6 měsíců i přes poskytnuté intervence.
Začátek, rozpoznání a diagnostika specifických poruch učení většinou probíhá na prvním stupni základní školy, ale předcházet jim může i opožděný vývoj řeči nebo řečový deficit, obtíže s jemnou motorikou a další příznaky v předškolním věku. U předškoláků dále můžeme zaznamenat obtíže se zapamatováním textů, nezájem o hry se slovy nebo zvuky, obtížně si pamatují písmena a čísla, nedokáží poznat zvukovou podobu písmen atd. S věkem se mohou příznaky měnit nebo setrvávat.
Charakteristické projevy – nepřesné, pomalé a namáhavé čtení, problémy s porozuměním textu, obtíže v hláskování (vynechávání, přehazování, zaměňování), obtíže v psaní (grafika, gramatika), obtíže v pochopení významu čísel, početních úkonů nebo obtíže s počítáním, potíže s matematickým chápáním, s vyjádřením matematických vztahů atd., obtíže začínají v průběhu školní docházky, dovednosti neodpovídají školnímu věku žáka, obtíže se mohou částečně kompenzovat. Obtíže žáka nelze vysvětlit jinými důvody- sníženým intelektem, oslabenou percepcí, jinými neurologickými poruchami, problémy v psychosociální oblasti, nedostatečnou znalostí jazyka, ve kterém probíhá výuka nebo nevhodnou výukovou metodou.  
U dětí s rizikem specifické poruchy učení se může v předškolním věku projevovat  opožděný vývoj pozornosti, jazyka i motorických dovedností. Obvykle se u dětí a žáků objevuje nerovnoměrné rozložení schopností.


K nejčastějším poruchám učení řadíme:
  1. Poruchy čtení- v oblasti přesnosti, plynulosti, rychlosti, porozumění čtenému, obvykle je toto spojeno i se schopností pracovat s matematickými představami
  2. Poruchy psaní- zasažena je oblasti grafického zpracování písma, pravopisu, znalosti gramatických a morfologických pravidel.
  3. Poruchy počítání- problémy s matematickými znaky, s posloupností čísel i matematických vztahů.
Míra závažnosti poruchy učení (PU) uváděná v číselníku
Mírná PU- přítomnost drobných obtíží s učením v jedné nebo dvou oblastech, jedinec je obvykle dokáže kompenzovat s podporou pedagoga, obvykle je snadná komunikace (PO 1. stupně)
Středně těžká PU- výrazné obtíže v 1 nebo více oblastech, nutná specializovaná pomoc v průběhu výuky, kontrola dokončování činností. (PO 2.- 3. stupně)
Závažné vývojové PU- porucha školních dovedností je obvykle spojená s neurovývojovou poruchou, emoční nevyrovnaností, projevuje v několika oblastech školních dovedností, poruchami motorické koordinace, postiženo je více oblastí učení, dosažení školních dovedností vyžaduje trvalý specializovaný přístup k výuce žáka, včetně výuky ve třídě se sníženým počtem žáků. (PO 3. stupně)
Přítomny jsou významné problémy v oblasti fonologického uvědomování, v pracovní paměti, ve schopnosti sledovat rychlý sled věcí a pojmenovávat je. Častá je komorbidita s ADHD, s poruchami komunikace, s PAS, s anxietou, s depresí.
Je třeba pečlivě diferencovat i jiné důvody pro pokles výkonů ve funkčních oblastech.
Specifická porucha učení se odlišuje od poruch učení v rámci sníženého intelektu, protože ji doprovází obvykle normální úroveň intelektu (70+- 5).
Specifická porucha učení se musí odlišit také v rámci neurologické nebo senzorické poruchy (např. trauma mozku, poruchy zraku, sluchu atd.), dále je třeba odlišit poruchu učení také od poruch pozornosti ve spojení s hyperaktivitou.
U cizinců je pak třeba hodnotit také faktor plynulosti řeči v lingvistickém i kulturním kontextu.
  1. Závažné vývojové poruchy chování - zákonem uváděná kategorie speciálních vzdělávacích potřeb nekoresponduje s obvyklým diagnostickým označením.
Porucha chování se projevuje přetrvávajícími vzorci chování, pro které je charakteristická přítomnost agresivního chování včetně fyzické agrese, narušení vrstevnických vztahů, tendence k ničení věcí, časté lhaní nebo podvodné jednání, nerespektování pravidel, útěky, záškoláctví, omezené sociální cítění. Dále se objevuje nedostatek lítosti, pokud dojde k narušení práv druhých, nedostatek empatie až bezcitnost, nezájem o školní práci, povrchní nebo chybějící afektivita.
Často dochází k propojení poruch chování s ostatními neurovývojovými problémy a zvláště pak s poruchou pozornosti s hyperaktivitou a impulzivitou – ADHD.  Příznaky nejsou pouhým opozičním vzdorem, projevuje se neschopnost porozumět úkolům a instrukcím. Žák se projevuje neklidem, nadměrným mluvením, nemá trpělivost, nedokáže se kontrolovat a adekvátně vystupovat v referenční sociální skupině.
Závažná vývojová porucha chování – způsobuje značné funkční narušení v sociální, školní i pracovní oblasti. Porucha se projevuje ve všech prostředích. Je spojena s poruchou kontroly volního úsilí nebo sebekontroly. Pro tyto žáky je vhodné zařazení do tříd s menším počtem žáků.
Obdobně do kategorie dětí, žáků a studentů se závažnými vývojovými poruchami chování pro účely zařazování do vzdělávání podle §16 odstavec 9 školského zákona budeme zařazovat děti, žáky a studenty s dalšími psychiatrickými diagnózami, u kterých bude prokazatelné, že je třeba pro jejich vzdělávání upravit organizaci vzdělávání, zejména počet žáků ve třídě.
K závažným poruchám budeme řadit zejména bipolární poruchu, depresivní poruchy i závažné projevy úzkostné poruchy, Tourettův syndrom, schizofrenii, explozivní poruchy a další z psychiatrických diagnóz, které budou závažně ovlivňovat nároky na průběh a organizaci vzdělávání žáka.   


  1. Tělesné postižení


Tělesné postižení je zdravotní postižení, definované tělesnou odchylkou jedince omezující jeho pohybové schopnosti, což přímo ovlivňuje jeho kognitivní, emocionální a sociální výkony. Jsou narušeny role, které postižený ve společnosti zastává: soběstačnost, schopnost cestovat, partnerská a rodinná role, pracovní a zájmová činnost.  
Současně je v kategorii tělesného postižení definován akutně nemocný jedinec s velmi závažným onemocněním, s dlouhodobým dopadem na průběh jeho vzdělání.
Pro akutně nemocné jedince, s prognózou dlouhodobého léčení, kde jim jejich zdravotní stav značně stěžuje průběh vzdělávání v běžné škole, je možné jejich zařazení do školy, třídy, oddělení nebo skupiny dle §16 odstavec 9 školského zákona.  Jedná se zejména o děti a žáky, studenty se závažným průběhem onkologických onemocnění, případně dalších závažných onemocnění (kardiologických, neurologických, metabolických) s potřebou úprav organizace vzdělávání.


  1. Vliv kulturního prostředí nebo jiných životních podmínek dítěte, žáka nebo studenta


Jiné životní podmínky- vliv na životní podmínky dětí, žáků a studentů májí zejména faktory
sociálního vyloučení, materiální podmínky rodiny, konkrétní bytové podmínky, lokalita bydliště, dysfunkčnost rodiny, (úplná versus neúplná rodina, nezralost rodičů, schopnost saturovat emocionální potřeby, nevhodné výchovné postupy, domácí násilí, týrání a zneužívání dítěte),
chudoba, nezaměstnanost, vztahová síť, rizikové chování rodičů, závislostní chování, trestná činnost členů rodiny, dlouhotrvající spory v rodině o výchovu dítěte/žáka, samoživitelé, prostředí zařízení ústavní a ochranné výchovy atd.


Kulturní prostředí – odlišnosti pramenící z příslušnosti k jiné kultuře, úroveň znalosti jazyka, hodnotová orientace, zvyky, tradice, filozofická východiska pohledu na život, genderová témata, bilingvní rodiny, azylanti, uprchlíci, etnické minority, cizinci s trvalým pobytem na území ČR, absence možnosti rodiče zprostředkovávat dítěti vzdělávání, oblečení a jiné uvědomované prvky kultury, užívání symbolů a řada dalších okolností spojených s jiným kulturním prostředím, které mohou mít dopad do organizace a průběhu vzdělávání.


Kompenzace prvků jinakosti, které mohou mít dopad do průběhu vzdělávání žáka, probíhá prostřednictvím podpůrných opatření a poradenské pomoci školy a školských poradenských zařízení, která posilují postavení žáka ve školním prostředí a umožňují postupně vyrovnávat podmínky pro jeho vzdělávání.








  1. Závažné vady řeči - zákonem uváděná kategorie speciálních vzdělávacích potřeb, která umožňuje vytváření škol, tříd, oddělení a skupin pro tyto žáky (nekoresponduje s obvyklým diagnostickým označením NKS- narušená komunikační schopnost), tuto kategorii postižení označuje shodně i číselník RAZN_SIZ, který uvádí závažné vady řečí, které dělí na:
  1. mírné, (PO 1-2)
  2. středně závažné, (PO 3)
  3. závažné (PO 4-5).
Narušená komunikační schopnost (dále jen NKS) je obvykle diagnostikována, pokud se prokáže narušení v jedné nebo více jazykových rovinách (foneticko-fonologické, lexikálně sémantické, morfologicko- syntaktické a pragmatické) současně a toto narušení působí interferenčně ke komunikačnímu záměru a může se promítat do mluvené i grafické formy.
Narušení komunikační schopnosti se vyskytuje jako primární postižení a také jako sekundární, tedy symptomatická porucha řeči, při jiném dominujícím postižení. NKS může být trvalá nebo přechodná.


Za závažnou vadu řeči (NKS) lze považovat:
  1. vadu takového rozsahu a stupně, kdy je nutné nastavit alternativní a augmentativní komunikací (NKS je primární postižení), řeč se nerozvíjí nebo není dostatečně rozvinutá (mentální schopnosti jsou v normě),


  1. symptomatickou vadu – která není dominujícím znevýhodněním, ale je nutné poskytnout podpůrná opatření v této oblasti. Kombinace s jinými druhy znevýhodnění pak ještě posiluje obraz narušené komunikační schopnosti.


  1. Žák v určitém období z důvodů závažné vady řeči nemůže dosahovat přiměřeného verbálního a písemného výkonu, ve vzdělávání se zvyšuje riziko poruch učení. Narušena je expresivní složka řeči dítěte, žáka, studenta, která je výrazně pod hranicí odpovídající mentálnímu věku, ale porozumění je v mezích normy, může být závažně narušeno tempo, plynulost i zvuk řeči nebo je narušena receptivní složka řeči, kdy schopnost rozumět jazyku je pod úrovní odpovídající mentálnímu věku a přitom mentální schopnosti jsou v normě.


Míra závažnosti vad řeči (NKS) uváděné v číselníku
Mírné vady řeči pokud vyžadují PO - přítomnost drobných obtíží v komunikaci – v artikulaci, zvuku, tempu a plynulosti řeči (PO 1.-2. stupně)
Středně závažné vady řeči - výrazné obtíže v tempu, plynulosti, artikulaci, ve verbální komunikaci a písemném vyjadřování akusticky vnímané řeči, tak v samostatném písemném projevu, nutná specializovaná pomoc v průběhu výuky včetně MŠ. (PO 3. stupně)
Závažné vady řeči – (zahrnují i vše co je u středně závažných vad řeči) projevují se ve školních dovednostech, postiženo je více oblastí učení, dosažení školních dovedností vyžaduje trvalý specializovaný přístup k výuce žáka, včetně výuky ve třídě se sníženým počtem dětí, žáků.
(PO 4.-  5.  stupeň)
K závažným vadám řeči můžeme zařadit například na počátku vzdělávání žáka (předškolní výchova, 1. a 2. třída) dyslálii, vývojovou dysfázii (nelze spojovat s mentální retardací, mutismem a PAS); koktavost v nestabilizovaném období, mutismus v období gradace, dysartrii, která je závažnou symptomatickou vadou u DMO, ale může nýt i izolovaná v rozsahu závažné vady řeči.


Z hlediska funkčních dopadů u závažné vady řeči je postiženo více oblastí učení, dosažení předškolních i školních dovedností vyžaduje trvalý specializovaný přístup k výuce žáka pro stanovené období, včetně výuky ve třídě se sníženým počtem žáků, případně nastavenou speciálně pedagogickou péčí v oblasti logopedické intervence, jsou poskytovány předměty speciálně pedagogické péče.


V rovině foneticko- fonologické se projeví obtíže obvykle v poruše artikulace a fonologického uvědomění si hlásky a jejího postavení ve slově, slabice a slovu, v pracovní paměti a posloupnosti v řazení hlásek do slova, v přiřazení písemného tvaru k dané hlásce ve slově a k pozici ve slově; narušená je sluchová analýza a syntéza, sluchová diferenciace hlásek, artikulační obratnost.
V lexikálně sémantické rovině a morfologicko- syntaktické rovině se (obvykle) projeví obtíže v nízké slovní zásobě, v pomalém vybavování pojmů s oslabeným jazykovým citem, neporozuměním významu slov zejména u slov vyjadřujících vztahy času a prostoru; následně v nesprávném užívání slov ve slovních spojeních a větách. Nesprávně tvoří věty, slovní spojení jsou obsahově chudá a obvykle i agramatická, nesprávně časují, skloňují. Nedostatečně rozumí dané větě, zejména větě s časovým nábojem a větám s přeneseným významem, dále složitým vztahům vyjádřeným v souřadných a podřadných souvětích.
V pragmatické rovině je žák oslaben v komunikačním záměru, v návaznosti na předchozí oslabení v jazykových rovinách (nespadají sem symptomatické poruchy, kde dominující je MR a PAS). Nedokáže sledovat průběžně komunikační záměr, má malou nebo žádnou schopnost vést dialog, většinou pouze odpovídá na kladené otázky, ale sám otázky nedokáže tvořit. Obdobně má problémy s vyjadřováním svých záměrů a přání ve verbální i písemné podobě. Přesto má vhled a rozumí probíhajícím sociálním situacím.
Dále v úrovni přiměřené mentálnímu věku neudrží sled zadaných (obvykle) verbálních instrukcí a nedokáže je v daném sledu a nastaveném čase sledovat a plnit. Je třeba posilovat rozvoj pragmatické roviny od předškolního věku od vyvozování hlásek až po rozvíjení slovní zásoby, tvorby vět a porozumění větám, tedy sdělovaným obsahům.

Žádné komentáře:

Okomentovat