4.7.16

Přečtěte si: Demokracie spočívá v tom, když jste poslušní

Antonín Kratochvíl si dovolil příliš. První školní den roku 2015, v době vrcholící mediální hysterie nad imigrací z válkou zmítaných zemí, z velké části arabských, si dovolil před své studenty na Masarykově gymnáziu v Plzni předstoupit v arabském tradičním oděvu. Co tím sledoval, říká v rozhovoru pro Britské listy. Je zajímavé, že české školy vytěsňují pedagogy, kteří jsou schopni sdělit studentům následující myšlenky. Pravda, mají jich na rozdávání. Míra pokrytectví, jejíž prostřednictví se snažilo vedení školy bojovat se smyslem poznání, je těžko uvěřitelná. Reakce studentů je naopak přirozená: hájí někoho, kdo je skutečně vzdělává. Je vlastně dobrou zprávou, že nepreferují tmářství. Je špatnou zprávou, že digitální divošství tmářství vytváří a upevňuje...


Z rozhovoru Bohumila Kartouse s Antonínem Kratochvílem v Britské listy/České škole vybíráme:

Rozhodl jste se nakonec ze školy odejít. Není to chyba? Neměli by naopak odejít ti, kdo vás křivě obviňují a popírají svým postojem principy otevřeného, svobodného vzdělávání?

V daném sporu jsem si uvědomil jednu pro mě velmi důležitou věc. S podobnými problémy v různých variacích, byť nikoli takto medializovaných, jsem se střetával ve škole dlouhodobě. Dokud nikdo nezasahoval do mé výukové kompetence, cítil jsem se při své výuce svobodný, to že se v organizmu jakékoli instituce vyskytují problémy, se stává všude. V tomto případě ovšem míra zavádějících tvrzení, manipulativních postupů a pokrytectví přesáhla určitou mez, kterou již nejsem schopen tolerovat. Žijeme ve svobodné zemi, můžeme činit svobodná rozhodnutí a přijímat za ně svoji maximální odpovědnost.

Rozhodl jsem se již více nežít v kleci, která mě omezuje, vysilovat se zbytečně při prosazování různých projektů a vizí. V souvislostí s chystanou studentskou expedicí do Himálaje získáváme ohromnou podporu všemožných soukromých, neziskových i veřejných institucí. Jen ze strany vedení školy přichází opět ta tíha mlčení, ignorace a v podstatě dlouhodobě opakovaného úzu, že jde o jakousi moji, rozuměj soukromou aktivitu, s níž v podstatě škola nechce nic mít společného. To, že se na expedici připravují vynikající studenti, kteří šíří dobré jméno školy, nikoho nezajímá. Lepší je nevidět, nic si nekomplikovat a těšit se na výběr zmrzlin ve výletních rezortech prázdninových nabídek cestovních kanceláří. Změnu zaměstnání beru jako výzvu poznat jiný systém fungování školství, jako cestu do jiného sadu vzdělávání, který má jiného sadaře, který o jabloně poznání pečuje, zda lepšího, či horšího, ukáže čas, tak jako tak se na tu cestu těším.

Myslím si, že by se měl změnit algoritmus výběrových řízení vedení škol. Dříve se výběrové řízení nekonalo mnoho let, což mnohdy vedlo k tomu, že někteří ředitelé nabyli dojmu absolutizace své moci ve škole. Pokud byl ředitel osvícený a tvořivý, jistě tato dlouhá doba prospěla možnosti realizace jeho koncepce. Pokud vládl ředitel jako osvícenský absolutista, i to by ještě byla tolerovatelná mez, ale domnívám se, že na mnohých školách zůstal posléze jen absolutismus, vědomý si své téměř neodvolatelnosti, pokud budou zachovány základní principy formálního fungování instituce, tedy pokud budou v pořádku "papíry a razítka."
V současné době je způsob řešení vyhlašování výběrových řízení dost nejasný. V každé soukromé firmě, které záleží na její prosperitě a rozvoji je naprosto běžné, že management se musí zodpovídat ze své činnosti a ze způsobu řízení společnosti. Chybu také vidím v tom, že učitelé si sami nedokážou obhájit svůj vlastní profesní stav. Chybí například učitelská komora, která by mohla fungovat daleko nezávisleji, konkrétněji a účelněji než je tomu v situaci, kdy školství je hájeno politicky motivovaným "odborovým svazem", o kterém je slyšet s jistou nadsázkou pouze tehdy, jedná li se o výši platů.

Žádné komentáře:

Okomentovat