15.6.16

Státní maturita porušuje zákon a poškozuje žáky i výuku ve školách

Každoročně maturuje téměř 70 procent populačního ročníku. Zkouška musí probíhat v souladu se školským zákonem, a to včetně celé její společné části (budeme pro zjednodušení používat také pojmenování „státní maturita“). Avšak neprobíhá: testy státní maturity zkoušejí žáky z učiva, z něhož je stát zkoušet nesmí. Stát tím nezákonně diskriminuje maturanty z těch škol, na nichž takové znalosti a dovednosti nepatří k oficiálním očekávaným výstupům vzdělávání, případně k povinně probíranému učivu.


Srovnání maturitních katalogů s rámcovými vzdělávacími programy (RVP) středních škol ukázala, že například logaritmické rovnice jsou součástí učiva v RVP pro gymnázia, ale nikoli v RVP odborných škol. Zařazením úlohy, v níž bylo třeba vyřešit logaritmickou rovnici, do maturitního testu zjevně došlo k porušení zákona a k poškození velkého množství maturantů. Zároveň vyšel najevo nesoulad mezi katalogy a rámcovými vzdělávacími programy. Katalog v některých případech umožňuje ověřovat něco, co se na školách vyučovat nemusí – sám však není dokumentem, který by to mohl školám uložit. Je nepřijatelné, aby maturanti dopláceli na neschopnost státních úřadů sladit tyto dokumenty a dodržovat zákony. Taková zjištění jsou o to závažnější, že právě u maturity se absolventi škol poprvé setkávají se státem jako autoritou a na základě této zkušenosti si k němu budují vztah důvěry či nedůvěry.

Nejzávažnějším porušením školského zákona je podle našeho názoru zásadní omezení plurality vzdělávacích postupů. Maturitní testy ji omezují na úkor postupů, které vycházejí z poznatků soudobé vědy o tom, jak se člověk učí a co ho k tomu motivuje. Testy státní maturity maří práci učitelů a škol snažících se takové postupy uplatňovat.

Státní maturita byla spuštěna navzdory tomu, že pro ty středoškoláky, kteří by jinak o maturitu nejspíš ani neměli zájem, nebyla včas (a dosud není) připravena jiná forma ukončení studia, která by je opravňovala například k samostatnému výkonu některých profesí. To, že žáci SOŠ dosud nemohou získat kvalifikaci složením tzv. mistrovské zkoušky, pokládáme za hrubé selhání státu.

Za určitý přínos státní maturity pokládáme možnost zahájit nad výsledky testů (zveřejněných až letos poprvé v historii této zkoušky) zásadní debatu o cílech vzdělávání a o cestách jak cílů dosahovat. Diskutovat je už totiž možné nad konkrétním materiálem a jistě se objeví celé spektrum názorů: od těch, které například úlohy typu „epizeuxis“ pokládají za nutnou součást maturitního testu, až po ty, které vyjadřují údiv nad tím, že se podobná úloha vůbec mohla do takového testu dostat.

Neměli bychom zapomínat, že nemá smysl ztrácet čas snahami o vylepšení této anachronické zkoušky. Jak se ukázalo, hlavním cílem testů státní maturity je zabránit části žáků, aby získali jistý certifikát. Veřejná debata má naopak pomoci zjistit, ve které fázi svého života ztrácejí někteří žáci o vzdělávání zájem, proč k tomu dochází a jak tomu můžeme napříště předejít.

Přesto je zapotřebí vyjasnit, zda státní maturitu nepoznamenaly snahy manipulovat s obtížností testů tak, aby při nich propadlo předem stanovené procento maturantů, a to hlavně ze středních odborných škol. Právě to totiž naznačují jednak výroky některých protagonistů státní maturity, jednak oficiální data Cermatu. Vyzýváme proto Ministerstvo školství, aby konečně zveřejnilo úplná anonymizovaná maturitní data, a to počínaje rokem 2011, kdy byla státní maturita spuštěna. Včetně záznamů o výsledcích hodnocení písemných prací maturantů.

Oldřich Botlík, matematik zabývající se testováním
Ondřej Hausenblas, vysokoškolský bohemista
Bohumil Janyš, dlouholetý ředitel VÚOŠ a NÚOV, vysokoškolský učitel
Karel Lippmann, učitel češtiny a společenských věd
Jiří Lukáš, středoškolský učitel českého jazyka a literatury
Magda Špačková, bývalá středoškolská učitelka, nyní učitelka na ZŠ Montessori Kladno
Martin Valášek, středoškolský učitel českého jazyka a literatury


Žádné komentáře:

Okomentovat