16.6.16

Otevřený dopis bývalého ředitele Výchovného ústavu, dětského domova se školou, SŠ, ZŠ a školní jídelny v Chrastavě pana Mgr. Zdeňka Peldy ministryni školství Kateřině Valachové


Vážená paní ministryně,

zdravím Vás, je mi líto, že výměna názorů na výchovu dětí ve výchovných ústavech a DDŠ probíhá v poněkud zjitřené a médii vesměs nešťastně prezentované rovině. Není to vhodná volba, spousta podstatných nuancí a specifik spadne pod stůl a spíše se dovíte, že se s chlapci v Chrastavě zachází hůře než s nejtěžšími zločinci ve vězení a že je jim upíráno nejen jídlo ale(sic!) i pití, než relevantní a verifikované hodnocení dlouholeté práce týmu speciálních pedagogů, kteří mnohdy zachrání téměř odepsané děti, jejichž startovní blok do života je tak nějak vzadu a měly smůlu, že se narodily do prostředí, které "zájem dítěte" sotva naplní.

Jsa už starým vysloužilým kantorem, který se celý profesní život snažil z vnitřního přesvědčení dát maximum těm potřebným, vnímám Váš způsob řešení"krize" v Chrastavě za poněkud nešťastný a jeví se mi jako cílená dehonestace a mocensky nepřiměřený útok na obětavou každodenní snahu týmu zvýšit šanci chlapce na úspěšnou integraci do společnosti. I osobně se mne Vaše rétorika nepříjemně dotýká, přece jen bych měl mít z těch cca 10 000 dnů, které jsem tam prožil, zasvěcenější pohled. Zažil jsem řadu pozoruhodných osobností, se kterými jsme v dobré víře, s vysokým nasazením, náročností k sobě i enthusiasmem, budovali sofistikovaný motivační (ne represivní, jak je nám notoricky podsouváno...) systém, který pomáhal jak pedagogům, tak i chlapcům. Víra, že optimálně pomůžeme, byla tou základní filosofií. Moje nástupkyně, paní inženýrka Markéta Sochorová, se kterou jsem k oboustranné spokojenosti deset let spolupracoval, byla vskutku popravena v přímém přenosu. Qui bono, ptávali se v Římě... Odsuzujete "nepřijatelné praktiky", ale Vaše postupy zrovna za etické nepovažuji a nějakou vyváženost postojů už vůbec nevidím...

Asi se neshodneme ve vidění světa a přístupu k "výchově chlapců v Čechách". O to více bychom se měli snažit o hledání konsensu, který by byl maximem možného. Kultivovaně, slušně, v klidné atmosféře respektu, s vědomím odpovědnosti za osudy dětí, které nám byly svěřeny a se kterými (jak zdůrazňuji...), jsme doživotně spojeni. Jasná vize budoucího řešení vývoje by měla stavět na verifikovaných a relevantních argumentech a reálných možnostech řešení.

Dovoluji si Vám, vážená paní ministryně, přeposlat můj příspěvek, který jsem přednesl tuším v roce 2000 na mezinárodní konferenci o rodině v Liberci. Je to takové krédo, se kterým jsem těch 26 let vedl tým především speciálních pedagogů. Zkuste si, prosím, porovnat a zkonfrontovat principy a zásady v něm deklarované s Vaší kritikou, pohledem a přístupem.

Závěrem si dovoluji Vám popřát, aby Vaše kroky při řešení situace v Chrastavě a podobných zařízeních byly moudré, logické a vedly k minimalizaci negativních důsledků pro samotné děti v nich soudně umístěné. Dodnes jsme černou ovcí byli pouze my, ale jak jsem se ráno dočetl, bude posvíceno i na další pasťáky... Věru důstojná a nepředjímající formulace... Naslouchat je totiž žádoucí z obou stran, uvážlivá a optimální rozhodnutí pak vzniknou tak nějak snadněji a lehčeji ...

Také Vám přeji, abyste se osobně nedostala do příliš blízkého kontaktu třeba s našimi chlapci na útěku, někteří jsou při uspokojování svých práv a potřeb docela bez zábran. I to je jedna z mnoha úloh polepšoven našeho typu - tedy chránit společnost...Ve filmu Miloše Zábranského Svědomí Denisy Klánové hrál jednu z hlavních rolí náš chlapec...Film je dost drsný...

Tento dopis prezentuji jako otevřený, budu rád, když diskuze o problematice ústavní a ochranné výchovy vyústí v závěry, které budou ku prospěchu všech...

S úctou a respektem

Zdeněk Pelda

NĚKTERÉ ASPEKTY VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ VE VÝCHOVNÉM ÚSTAVU


Dámy a pánové, vážení přátelé,

rád bych Vás seznámil s problematikou práce ve výchovně vzdělávacím školském zařízení - Výchovném ústavu, dětském domově se školou, střední škole, základní škole a školní jídelně v Chrastavě, sdělil Vám některé naše názory a zkušenosti z oblasti péče o děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou.

Náš ústav je umístěn v klidném prostředí na okraji malého města blízko Liberce. Je školským zařízením pro výkon ústavní a ochranné výchovy určený pro 44 chlapců ve věku 12 – 18 let. Budova ústavu poskytuje chlapcům vše potřebné pro komplexní péči – školu, učiliště, ubytování a stravování. Vlastní škola má 4 třídy základní školy praktické pro 28 žáků a odborné učiliště (učební obor stavební práce) 2 třídy pro 16 žáků. Ze šesti výchovných skupin pro 6 – 8 chlapců jsou dvě určeny pro chlapce s uloženou ochrannou výchovou.Velký sportovní areál, školní dílny a rozsáhlé pozemky umožňují pestrou škálu aktivit. O děti pečuje tým 45 lidí složený z učitelů, vychovatelů a dalších odborných pracovníků. Zařízení prošlo komplexní rekonstrukcí a splňuje všechny náročné požadavky na celoroční nepřetržitý provoz. Ve městě jsme vnímáni jako součást Chrastavy, naše vztahy jsou korektní, aktivně se zapojujeme do života města.

Chlapce k nám umisťuje Dětský diagnostický ústav v Liberci po diagnostickém pobytu v délce okolo 8 týdnů. Naši klientelu tvoří chlapci s výraznými výchovnými a osobnostními problémy, zpravidla z méně podnětného rodinného prostředí. Často se jedná i o zneužívané děti. Vzhledem k lehké mentální retardaci navštěvují chlapci základní školu praktickou. Většina chlapců je romského původu.

Mezi typické rysy jejich dosavadního vývoje patří záškoláctví, útěky z domova, toulky, problémy s drogami, alkoholem, intenzívní kouření, hráčství, agresivita, trestná činnost zejména majetková a násilnická. U některých svěřenců se projevuje psychopatický vývoj, mnozí mají psychiatrické problémy, typický je i syndrom ADHD. Z rodinných anamnéz je častý nízký sociální status rodiny, absence kladného mužského vzoru v rodině, rozdílné až protichůdné postoje rodičů k výchově, rozvodovost, střídání partnerů, neúplná rodina, pobyt rodičů ve vězení. V některých rodinách existuje vysoká tolerance asociálního chování, podpora antisociální činnosti dětí.

Snažíme se vychovávat a vzdělávat chlapce s disharmonickým osobnostním a sociálním vývojem s cílem co nejvíce nepříznivou prognózu změnit, snížit pravděpodobnost selhání v budoucnosti. Zdůrazňujeme, že jsme především vzdělávací instituce s prioritou profesní přípravy, možností vyučení a získání středního vzdělání. Připravujeme chlapce na reálný život, snažíme se všestranně rozvíjet jejich osobnost, měnit pokřivenou hierarchii životních a lidských hodnot. Cílem resocializace je jedinec schopný samostatného rozhodování a jednání v rámci akceptovaných společenských norem, vracející se do rodiny na vyšší úrovni. Postupně optimalizujeme psychosociální klima ústavu, přibližujeme se k běžnému životu a standardu. Ve třídě a výchovné skupině je maximálně osm chlapců, ti mají své „rodiče“ muže a ženu, jsou předpoklady pro individuální péči. Přístup k chlapci je diferencovaný s přihlédnutím k věku, osobnostní charakteristice a dalším faktorům. Specifická je práce s romskými chlapci, kde respektujeme a rozvíjíme jejich z pohledu „bílých“ mnohdy odlišné zájmy a potřeby. Náš výchovný systém je založen na vstřícném a korektním jednání s každým chlapcem jako s rovnocenným partnerem a na vytváření optimálního motivačního systému. Děti jsou velice citlivé na spravedlivé hodnocení. Komunikace s mentálně opožděnými je náročná tím, že vyžaduje jasné formulování požadavků, kterým je chlapec schopen porozumět.

Vyvážený systém, který je akceptovatelný většinou chlapců a preference kladné motivace vytvářejí základní rámec působení na osobnost chlapce. Žádoucí je klidná atmosféra bez zbytečného hluku, negativních emocí, unáhlených reakcí a rozhodnutí. Trpělivě a postupně vytváříme vztah důvěry mezi dospělými a chlapci. Nedramatizujeme selhání a neúspěchy, více chválíme a odměňujeme než trestáme, po selhání nabízíme rychlé navázání na předchozí úspěšnost, povzbuzujeme při každé příležitosti. Atmosféru vnitřního života kladně ovlivňuje funkční samospráva svěřenců, možnost rychlého kontaktu s dospělým včetně vedoucích pracovníků, anonymní schránka důvěry. Umožňujeme a podporujeme častý kontakt s rodinou – korespondence, telefonování, návštěvy, pobyty. Zájmové činnosti nabízejí pestré možnosti uplatnění individuálních zájmů, fyzické zatížení vhodně eliminuje agresivní tendence, sportovní aktivity považujeme za významný prvek formování osobnosti. Často pořádáme sportovní akce a olympiády, účastníme se mnoha soutěží. Aktivní přístup k činnostem, důraz na úroveň čistoty, hygieny a sebeobsluhy, vlastní úpravu výzdoby a prostředí svými výrobky a artefakty, kultivované chování spolu s individuální komunikací a péčí přispívají ke změně hierarchie hodnot. Ústavní rituály svou atmosférou korigují normy chování, emočně ovlivňují osobnost dítěte. Individuálně stanovujeme postupné reálné cíle, navozujeme modelové situace, ve kterých se musí chlapec sám rozhodovat. Při odměňování respektujeme individuální přání, vysokou motivací jsou víkendové pobyty v rodině, možnost studia ve zvoleném učilišti, podmíněné propuštění. Mnohé děti až v ústavu prožívají pocit úspěšnosti, ocenění a pochvaly.

Polovina pracovníků v ústavu jsou muži různých věkových kategorií. Absence mužských vzorů, typická v rodinách našich chlapců, tak může být do jisté míry kompenzována, osobní příklad a postoje pedagogů je nezastupitelný. Děti velmi rychle a neomylně vycítí rozpory mezi slovy a činy a umí být velmi tvrdě kritické. Heslo „ve zdravém těle zdravý duch“ je pak příznačné pro naši filosofii boje proti kouření a drogám, propagujeme zdravý životní styl. Důležitým legislativním krokem bylo přijetí zákona č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní a ochranné výchovy, který vymezuje práva a povinnosti dětí a pedagogů. Plnění Úmluvy o právech dítěte je tak transparentnější, průběžně konzultujeme a upravujeme vnitřní předpisy a pravidla života ve specifické komunitě mladistvých delikventů a dětí se sociálním a osobnostními problémy. Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy je třeba vhodně vnitřně strukturovat a diferencovat, zajistit co největší variabilitu péče o svěřené děti. Prioritní pak musí být spolupráce mezi rezorty (školství, vnitro, spravedlnost, sociální péče, zdravotnictví) a především důraz na kvalitní systém prevence negativních jevů u dětí a mládeže. I v podmínkách ústavní výchovy intenzivně pracujeme s rodinami a příbuznými dětí, často s nimi komunikujeme, konzultujeme problémy, navštěvujeme je při pobytech chlapce doma.Úspěšnost pobytu chlapce v ústavu závisí podstatně na postoji rodiny. Některé rodiny nesouhlasí s ústavní výchovou, nepodporují naše působení. O to je naše práce složitější a její účinnost nižší.

Náhradní rodinná péče přináší také negativní aspekty. Ty je třeba mít na zřeteli a snažit se je maximálně eliminovat. Z tohoto pohledu si uvědomujeme nepříznivé důsledky života v nuceném kolektivu, omezení kontaktu s rodinou, příbuznými, ztrátu soukromí, systematické vyžadování plnění povinností, nebezpečí šikany, zneužívání, možnost napodobovat záporné vzory, „naučit“ se špatným věcem. Tyto aspekty se snažíme vnímat z pohledu dětí i dospělých.

Přes všechny možné výhrady vůči pobytu v ústavu však konstatujeme, že většina chlapců odchází z ústavu na vyšší úrovni. Odnášejí si zpravidla výuční list a šanci integrovat se do společnosti. Někteří pak selhávají proto, že zatím nemáme optimální kontinuální a komplexní systém péče o klienty po odchodu z ústavní péče.

Práce s chlapci v ústavu je velmi náročná, výchovní pracovníci jsou denně vystaveni stresovým situacím, musí řešit složité problémy. Často jsou terčem nekvalifikované kritiky bez znalosti struktury svěřenců, jejich charakteristik, rodinných anamnéz a našich možností, jsou akcentována jen negativa ústavní výchovy.

Přesto jsme na naši práci hrdi, uvědomujeme si naši odpovědnost za osudy svěřených dětí. Poskytujeme vzdělání, vychováváme, pomáháme potřebným. Tahle práce se dělá nejen rozumem, ale i srdcem a citem. Vyžaduje zralé a vyrovnané osobnosti, které jsou na patřičné odborné úrovni. Teplé lidské slovo otevírá srdce a láme bariéry. Přes mnohá zklamání, nezdary i neúspěchy jsme stále optimisty. Největší satisfakce se nám zpravidla dostává od bývalých svěřenců. A to je dobře, protože kladná zpětná vazba a uznání od dětí, se kterými jsme doživotně spojeni, je to nejcennější. Říká se – kdo zachrání jeden lidský život, zachrání celé lidstvo. A to se každému z nás nepochybně mockrát podařilo.

Mgr. Zdeněk Pelda

Výchovný ústav, dětský domov se školou,
střední škola, základní škola a školní jídelna
Chrastava

Žádné komentáře:

Okomentovat