15.6.16

Jiří Zíka: Ke koncepci didaktického testu z českého jazyka a literatury

(Ani v demokracii není možné, aby si každý psal, co se mu zlíbí.)


Po letošních maturitách začal Oldřich Botlík (vzděláním matematik, nikoli bohemista či didaktik) prostřednictvím médií vnucovat veřejnosti názor, že test z českého jazyka a literatury diskriminuje negymnazijní obory. Jde o zcela zavádějící tvrzení, o účelovou manipulaci. V novinových článcích i na webových stránkách se objevují Botlíkovy výroky jako budeme dále sledovat vývoj případu svévolného poškozování negymnazistů nebo pokoutní manipulace s testem poškozují žáky. Posledním trumfem, který pan Botlík vynesl, je tvrzení, že některé úlohy v testu z českého jazyka, konkrétně všechny úlohy ověřující znalost pravidel českého pravopisu, porušují zákon. Prý platné osnovy (myslí tím rámcové vzdělávací programy) očekávají, že maturant bude umět správně psát, tedy vytvářet vlastní texty bez chyb, nikoli hledat chyby, které udělali jiní. Jedním dechem pak nabádá maturanty, aby se kvůli údajnému poškození odvolali k MŠMT. Zde je potřeba důrazně doporučit panu Botlíkovi a bohemistům, za které se schovává, aby si přečetli rámcové vzdělávací programy ještě jednou. V části věnované výsledkům vzdělávání pro střední školy zakončené maturitní zkouškou je mimo jiné uvedeno: Žák odhaluje a opravuje jazykové nedostatky a chyby. A přesně tento očekávaný výsledek vzdělávání zmiňované úlohy ověřují.

Uváděné výroky jsou vzdáleny realitě a v žádném případě je nelze považovat za odborný komentář ke zveřejněným datům. Jedná se o naprostou nestoudnost. Ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání Jiří Zíka opakovaně upozorňoval na možné nebezpečí související se zveřejňováním dat, obával se zejména jejich chybné, neodborné, či dokonce záměrně zkreslené interpretace. Pan Botlík jeho obavy jen potvrdil. Jiří Zíka vnímá některé jeho zveřejněné výroky jako pomluvu, a aby ochránil dobré jméno CZVV, zvažuje využití přiměřených právních kroků. Za ještě horší lze považovat, že pan Botlík zveřejňuje tvrzení, která si ani neověří, a bezostyšně napadá renomované odborníky a komise. Některá jeho tvrzení mají zřetelné rysy šíření poplašné zprávy.

Maturitní zkouška je vymezena zákonem. Její společná část je a musí být pro všechny maturanty stejná, z maturitního vysvědčení totiž vyplývají stejná práva pro všechny absolventy, bez ohledu na to, jakou střední školu navštěvovali. Je tedy pochopitelné a správné, že k získání takového certifikátu (maturitního vysvědčení) je stanovena minimální hranice, na niž musí maturant dosáhnout. Ve školském zákoně je mj. uvedeno, že účelem maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci dosáhli cílů vzdělávání stanovených rámcovým a školním vzdělávacím programem v příslušném oboru vzdělání. Obsah maturitní zkoušky z konkrétního předmětu vymezuje příslušný katalog požadavků, který je vždy v souladu s RVP středoškolských oborů zakončených maturitní zkouškou. Všechny katalogy požadavků prošly jak při svém vzniku, tak při následných revizích širokou odbornou diskusí i rozsáhlým procesem schvalování, který řídí MŠMT a jehož součástí je mj. připomínkové řízení významných asociací středních škol včetně CZESHA, která sdružuje převážnou část spektra oborů vzdělání. Katalogy do letošního roku nabývaly platnosti vždy až po 24 měsících od vydání, učitelé i žáci tak měli dostatek času se s případnými změnami seznámit.

Didaktický test z českého jazyka a literatury ověřuje znalosti a dovednosti získané během středoškolského studia, tento záměr respektuje i katalog požadavků. Pro všechny žáky platí jeden katalog požadavků, všichni žáci k němu mají přístup, záleží tedy na každém z nich, zda se s termíny a tematickými celky, které jsou předmětem testování, seznámí, či nikoli. Výuka českého jazyka a literatury na středních školách není a ani nemůže být redukována na posílení dovedností v oblasti porozumění textu, ale spočívá v osvojování základního učiva ze syntaxe, lexikologie, slovotvorby, morfologie, stylistiky, literární historie a literární teorie či v prohlubování znalostí pravidel českého pravopisu. Toto učivo je tedy zároveň předmětem testování.

Na základě kritérií hodnocení vydávaných MŠMT je stanovena mezní hranice úspěšnosti (cut-off score). Aby žáci byli v didaktickém testu z českého jazyka a literatury úspěšní, musí dosáhnout hranice 44 %, tedy získat alespoň 22 z maximálního počtu 50 bodů. Po absolvování testu se žáci rozdělí na dvě skupiny: na ty, kteří prokázali alespoň minimální vědomosti a dovednosti z českého jazyka a literatury definované katalogem požadavků, a na ty, kteří minimální znalosti a dovednosti z českého jazyka a literatury neprokázali. Mezní hranice úspěšnosti je pevně stanovena, v tomto směru neexistuje žádná tolerance.

Z hlediska náročnosti obsahuje didaktický test dva typy úloh: úlohy základní (představující skutečné minimum znalostí a dovedností, jimiž žáci musí po absolvování střední školy zakončené maturitní zkouškou disponovat) a úlohy standardní (ověřující osvojení standardních znalostí a dovedností, jimiž žáci mohou po absolvování střední školy zakončené maturitní zkouškou disponovat). Úlohy základní nejsou v testu zastoupeny pouze požadovanými 44 %, ale tvoří naprostou většinu úloh. Cílem úloh standardních, které se v testu vyskytují v minimální míře, je rozlišit žáky výborné od dobrých, a to bez ohledu na studovaný obor. Standardní úlohy jsou určené všem žákům, kteří se na didaktický test řádně připravili, učivo z českého jazyka a literatury si náležitě osvojili a rozumějí mu. Tento princip tvorby didaktického testu zůstává od zavedení společné části maturitní zkoušky stále stejný. Tvrzení pana Botlíka, že jedna konkrétní úloha za 1 bod způsobila, že určitý, jím vypočtený počet maturantů při zkoušce neuspěl, je tedy zcela nepodložené a nepravdivé. Každý maturant měl k dispozici dalších 31 úloh, za něž mohl získat 49 bodů, měl tedy rozhodně šanci v testu uspět. Stejně tak mylná jsou i jeho nejnovější tvrzení, že zařazením úloh za celkem 10 bodů byl porušen zákon. Uzavřené úlohy ověřující znalost pravidel českého pravopisu se v didaktickém testu vyskytují již od roku 2011, tedy od počátku zavedení společné části maturitní zkoušky, jejich podoba se od té doby nezměnila. Otevřené úlohy zaměřené na nalezení slov s pravopisnou chybou a jejich opravu se v testech objevily poprvé na jaře 2015. Oba typy úloh nebyly nikdy odbornou veřejností rozporovány, ověřují totiž zcela základní znalosti a dovednosti, jejichž osvojení by měl každý maturant prokázat.

Je otázkou, kde se bere motivace k dezinterpretaci výsledků maturitní zkoušky, jakou v posledních dnech předvedl pan Botlík. Jeho účelová manipulace s daty rozhodně nezlepší výsledky maturantů, rozhodně nezvýší úroveň českého školství, rozhodně nepřispěje k žádoucí stabilizaci maturitní zkoušky. Panu Botlíkovi se zatím podařilo jediné: mystifikovat veřejnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat